Famílie

Herecké výkony jsou skvělé, ale hra mě tak moc neuchvátila ani napoprvé, natož sledovat po čase záznam. Navíc je přítomná jistá pachuť po heterosexistickém prohlášení Michala Novotného v médiích, že neví, jak by dětem vysvětlil dva líbající se muže v televizi. Přitom zřejmě nemá problém jim vysvětlit, že za peníze hraje gay v ulici, nebo děla drag. A samotný vtípek ve hře také dobře nezestárl. Nick se ptá Caitlin, co osudového mu chce říct, zda má přítele… nebo přítelkyni (potud dobré), nebo je ve skutečnosti mužem. To není vtipné. Nehledě na ironii, že známá transfobní trans žena se jmenuje Caitlyn. Caitlyn Jenner. Což je kouzlo nechtěného, ale hra je z první poloviny 90. let. Strefování se do psychoterapie je dalším vtípkem, co dobře nezestárl. Samotný příběh je srozumitelný a monolog Franka Ilji Racka si očekávaně zaslouží potlesk na scéně. Mně osobně ale italská rodina přišla otravná, jako hlavnímu hrdinovi, ironicky se snažící, aby její děti měly lepší život, ale když ho mají, chce jim vnutit takový život, jaký měli oni, jako osvědčený recept na štěstí. Povzbuzení Nickova dědy (Petr Kostka jako Nunzio Cristano) je v tom všem zmatku projevem opravdového pochopení i obětování osobních potřeb pra/rodičů, aby jejich potomci mohli jít vlastní cestou. Moudro hry, že Nick s vděčností za to, co mu jeho rodina dala, potřebuje vylétnout z rodného hnízda, aby tomuto svému zážitku a bohatství dal smysl (k čemu výchova, když děti zůstanou doma a nemají „svůj“ život, stejně jako k čemu psychoterapie, když nemá konec), se nakonec tříští o fakt, že Nick zřejmě žádné štěstí nenašel a opakuje hektický život předků. Závěrečný smích Nicka a babičky Aidy před stmívačkou je pak příliš krátký, aby působil jako uvolňující a spojující, ale ne jako zoufalé povzbuzení dvou „přeživších“. V popisku záznamu je jen režie záznamu, představení samotné režíroval Martin Stropnický. Souhlasím s tím, že to, že ve hře jsou dva seniorské páry, je skvělé. Ale jeho vysvětlení, proč hru uvedl, a že jsou jediným divadlem, které takové osobnosti má, zní trochu zjednodušeně. A jak píšu, konzervativní hra nezestárla moc dobře. (19.06.2024)

Herecký koncert nejenom českých hereckých bardů ale i mladého Michala Novotného! Silné téma, které ve mně v tomto podání určitě něco nechalo. Skvělé bylo taky použití hudby a fotek v pozadí scény. Když se v divadle setmí a v doprovodu skoro až patetické hudby zní procítěný hlas herce, vždycky mě to dostane :-). Místy jsem zůstal úplně přimražený v křesle a čučel jak puk. PS: Rád bych opravil omyl uživatele rohardyho. Nešlo o hudbu z filmu Četa, nýbrž o houslové adagio, které napsal Samuel Barber už ve 30. letech 20. století. V Četě to jen "vykradli", stejně jako v mnoha filmech před ní i po ní. (20.11.2010)

Střet generací, každá funguje jinak a težko říct, který je lepší. Množství narážek a vtipů pramení z reálných situací a jejich hustota s postupem času klesá. Naštěstí přibývá vážných a dojemných scén (povídání Ilji Racka je tak na sedm hvězd), nikoli samoúčelně, ale přirozeně a nevtíravě. Snad budu mít příležitost vidět i naživo. (28.08.2011)

Moc pěkná podívaná.Vtipné dialogy.Úžasný herecký výkon Petra Kostky a ani ostatní za ním moc nezaostávají.Opravdu jsem se moc bavil.Je pravda,že závěr neudržel vysoko nastavenou laťku,ale tam byl záměr,aby si každý sáhl do svého svědomí a uvědomil si,co je pro něho na světě nejdůležitější.Zda materiální zajištění nebo rodina. (19.09.2013)

V podstatě se můžu v hodnocení ztotožnit s uživatele Blofeldem. Tímto titulem Vinohradské divadlo jenom dokazuje svoji dlouhodobou orientaci na konzervativní měšťanské divadlo klasického typu, které se zaměřuje na starší diváky, zažité postupy, zkrátka na jistotu. Samozřejmě pokud shromáždíte na jednom jevišti čtyři velké herecké legendy, ke kterým s úctou vzhlíží několik generací diváků, máte vysokou míru pravděpodobnosti, že zabodujete, když navíc hra promyšleně pracuje se sentimentem a včetně jejich dnešních vrásek prodává i jejich fotky z mládí. Osobně se mi tenhle přístup nelíbí, je to hrozně vykalkulované, lacině moralistické a veskrze průměrné. Ve výsledku je to typický midkult, který sice neurazí, ale ani nenadchne. Zkušení herci odvádějí, co se od nich očekává, ale samotná hra je tuctová. Celkový dojem: 45 %. (14.01.2012)