Zvedá se vítr

Miyazaki tentokrat v realistickem modu a bez fantasy, ale stale nadherne kresleny a animovany. Joe Hisaishi si hraje s evropskymi motivy a pribeh je nezvykle dospely o tvorbe kamikaze kachen, to vsechno je v poradku, ale cele to je na muj vkus mozna az prilis rozvlacnele a finale vysumi tak trochu do ztracena. 7/10 (14.07.2014)

Poprvé u Mijazakiho se mi tak nějak nedařilo ponořit se do příběhu. Asi proto, že se jedná o částečně životopisný příběh a ačkoli jsou odkazy na realitu (hospodářská krize, Hitlerovské Německo, vynálezce letadel v této době, kdy víme proti komu a jak ta letadla budou použita) spíše nenápadné, nejdou ignorovat a žádná idylka, naprostá oddanost vlastnímu snu ani romantický milostný příběh je nemůže překrýt. (09.07.2023)

Film o inženýrovi, který chtěl dělat jen pěkná letadla, bohužel okolnosti světových dějin mu to nedovolily a tak musel navrhnout krásné avšak vražedné letadlo pro japonskou armádu. Co jiného měl dělat aby si onen sen splnil ? Určitě mohl říct ne, ale neřekl a tím vlastně posunul vývoj letadel o něco dopředu, byť za příliš vysokou cenu. Líbí se mi jak je Jiro záměrně v roli snílka a né nějakého krvelačného vraha, který vymýšlí co nejefektivnější zbraň, protože sny a představy jsou podle mého ta hnací síla, která pohaní soukolí naší technické tvořivosti. (08.11.2014)

Je Zvedá se vítr dobrý film? Vlastně ano, jenže... Pro mě je to nejhorší z Miazakiho tvorby.. Je sice potřeba přistoupit na pravidla hry, ale toho, že se tentokrát žádné fantastično zjevovat nebude jsem si byl vědom dávno a dávno před tím, než jsem viděl první sekundu tohohle filmu.. Možná i proto mě na začátku docela mile překvapilo ´že některé sny mladého konstruktéra vypadali příhodně fantaskně, jenže je jich v celém ději jen pár. Celý film jako by byl prostoupen lehkým náznakem melancholického patosu, který filmu o mladém člověku, který si jde za svým snem vůbec nesluší a tam, kde by přitvrzení bylo potřeba se tváří, že o nic nejde (například při hovoru o obrovské hospodářské krizi hraje romanticky podbarvená hudba a všichni se tváří hrozně šťastně) a nejvíc je to patrno na konci, který není ani zdaleka tak silný, jak by měl být a je hrozně brzy utnut a vypadá, jako by tam dohra s druhou světovou byla jen z pouhé povinnosti. Ani animace bohužel není nijak zvlášť vymakaná a není tu ani jediný opravdu zajímavý a opravdu vyjmečně dobře nakreslený záběr. Tři hvězdičky, byť silné.. Při tomhle mínění se odcházím mučit několika hroznými, děsivými způsoby a budu doufat, že mě ve spánku nepřijdou mučit duchové v podobě Kočko-busů, zvlčilých überdivočáků, nebo prasat v letadlech. (16.06.2014)

Velmi zajímavě zpracované proplétání jednoho tvořivého života s pádem Japonska do války. Viděl jsem z produkce Ghibli skoro všechno, musím uznat, že Kaze tachinu je v jejich nejlepší tradici realistického zobrazení cesty za snem. Z komentářů jiných jsem čekal něco velmi podobného Porcovi, ale sám nejvíc společného nacházím s Tonari no Totoro, mým nejoblíbenějším filmem. Pojetí reality na pomezí snu, romantizovaná, "čistá" realita staršího, relativně chudého a prostého Japonska... K ději samotnému. Jiro měl pět dětí :). Předvedení člověka, který stál za nejničivější japonskou zbraní a nejvyráběnější stíhačkou všech dob, jako anděla v lidské podobě a velkého dítěte, je přes jeho celkem dobrou povahu přeci jen trochu na hraně únosnosti. Spousta postav je pochopitelně příliš černobílá, nicméně, pokud má být onen německý "turista", jak se domnívám, Sorge, je to geniální (je uváděn jako Castorp dle Mannova Kouzelného vrchu, ale stejně...). (26.05.2014)