Malej Quinquin

Co to proboha mělo být?! Nuda k uzoufání, která navíc tvrá tři a půl hodiny! Kdybych to nemusel hodnotit pro Scope, tak to po první hodině dávno vypnu, ale takhle jsem trpěl až do konce. Tak trochu jsem po celou dobu trvání doufal, že se něco změní, ale ne. Duo debilních policistů v městě plném více či méně mentálně i fyzicky retardovaných vesnických balíků, kde se dějí "záhadné zločiny", které ma na svědomí "zlo" či "ďábel", a to je VŠE! Snažil jsem se jak to šlo najít v tom hlubší smysl a nechat se očarovat atmosférou, ale to bych si asi musel něco šňupnout. Obsah tohoto filmu nestačí ani na desetiminutový kraťast. Miluju bizár, miluju ujetiny, jsem schopen najít zalíbení v lecčem, ale tahle záležitost se u mě zcela minula účinkem a tou úmornou stopáží, kterou jsem musel přetrpět, mě naprosto znechutila a vyvolala ve mně až vztek. Jednou, jen jednou jedinkrát za těch celých 200 minut, jsem se pousmál, a to na samotném začátku, kdy je záběr na krásnou krajinu s hromadou hnoje v popředí. Vzbudilo to příslib hořkého humoru, jehož náznaky jsem později cítil, ale vůbec nefungovaly. Co to všechno mělo znamenat? Měl to snad být nějaký pokus o zachycení bezvýchodnosti vesnického života? Nepovedlo se. Měl to být sentimentální film o dětství? Taky ne. Detektivka je stupidní žánr už z principu a tenhle výtvor jí nasazuje korunu stupidity honosnější než Komisař Rex. Tohle byl zatím nejhorší film z celého projektu Scope 50 a doufám, že nic horšího už nepřijde. (19.02.2015)

V celovečerním uvedení působí seriál poněkud natahovaně a snesl by drobné zkrácení. Jinak mu toho ale moc nevytknu. Scénář je prakticky vidláckou detektivkou, vyprávěnou jako prázdninové dobrodružství "drzého smrada" Quinquina a vyšetřování dvou dokonale tupých policistů, z nichž jeden nápadně připomíná retardovaného vesnického Columba pofrancouzsku. Kamera i střih na mě působily až realisticky strnule a vzdušně. Počet narážek na duševně choré, černé a muslimy mi přišel přinejmenším podezřele vysoký. 9/10 [KVIFF 2014] (11.07.2014)

Zákeřná hravost. Tak bych stručně shrnul formu televizního projektu, který mne po 200 minut neskonale bavil, a to i za cenu, že hláška "zlo je mezi námi" čím dál tím více znepokojovala a v závěru zůstala nepopřena. Dumont vsadil na podvratnost, na kterou přistoupí jen někteří. Je otázkou, jak moc se chce posmívá, nebo ukazuje posměchy. Scéna v kostele je bravurní divadlo, objetí ústřední dětské dvojice krása. (13.07.2014)

Místy jsem se výtečně pobavil spíše než že bych se konstantně dobře bavil. Ona vůbec otázka, jak komu zdejší značně specifický (ne)poměr "jakože detektivky/jakože dětského prázdninového dobrodružství/jakože absurdní bereme-se-vážně komedie" sedne. Nejeden sympaticky nijak do popředí cpaný "humor" sice právem aspiruje na status kultovního (ano, kupříkladu scéna v kostele ze závěru první epizody), ale krom toho Dumont dává i dosud netušené významy řčení "opakovaný vtip není vtipem"; přeci jen v některých případech sledovat nezdařilý running gag napříč čtveřicí mnohdy i vatou vyplněných epizod je útrpné. A ostatně stopáž... Proč to prostě není celovečerák s běžnou délkou, když by to zkrácením nic netratilo? Ba spíše naopak. (09.12.2014)

V průběhu sledování jsem se musel několikrát štípnout, jestli se mi to snad nezdá. Přece jen jsem znal poněkud jiného Bruna a hlavně ne seriálového. Proto mi „malej Kenkén“ připadal tak hrozně zvláštní. Ale zvykl jsem si a to skoro na všechno, včetně bizarního hereckého ansáblu a příběhu, který začíná a končí, tak trošku jinak, než jak ho povětšinou známe. Dumont je opravdu úplně někde jinde a tímhle seriálem to jen a jen dokázal. (27.09.2016)