Hrozny hněvu

Sociální kritika směřovaná především k byrokratickým institucím bez tváře, které ničí ubohé a dobrotivé zemědělské rodiny. Z filmu je cítit jasná jednostrannost a politická vymezenost. Henry Fonda sehrává roli, která je očividným správnákem, ale od začátku se nijak netají tím, že spáchal vraždu, a stává se tak jediným, kdo dokáže jednat i silou, když cítí, že je páchána nespravedlnost, a ještě více tak potvrzuje status filmu jako obhajoby obyčejných lidí a obžaloby nelidských institucí. Nikdy se však ve svém boji neuchyluje k vyslovenému kýči a do děje jsou vkomponovány i další figurky, které mohou v rámci boje zaujímat nejednoznačný postoj, ale často stojí na straně lidí zbavených práv a majetku. Dost mi tam ale chyběl knižní závěr, čímž film vysloveně posílil pozici Henryho Fondy jako jediného a hlavního hrdiny. (11.07.2009)

Jelikož jsem se ještě stále nedostala k přečtění tohoto románu, rozhodla jsem se zhlédnout alespoň jeho filmovou verzi. Dál nemám, co bych dodala. Snad jen to, že se mi OPĚT potvrzuje, jak dokonale realistické a procítěné může Steinbeckovo dílo být... Nebýt prvních patnácti minut (rozhovor Toma s kazatelem byl až příliš "trhlý"), byla by tu další silná nominace na pět hvězd. Nezapomenutelná scéna: Zatímco paní Joadová vaří chudou večeři pro svou početnou rodinu, postává kolem ní vyhladovělá skupinka patnácti dětí. Po vyzvání, aby si na zbylé jídlo "něco" přinesly, se děti rozbíhají k místní táborové skládce, kde se perou o staré kusy nádobí... (09.07.2010)

Klasický Hollywood vzhľadom na spoločenskú klímu v 30. rokoch nemohol vyzerať inak. Na jednej strane až vyhranene zábavný, čiže únikový, na tej druhej absolútny protipól v podobe sociálnych drám. Čiže reflektujúci realitu. Týmto spôsobom v podstate funguje kinematografia dodnes a všade. Film Johna Forda bude asi najvernejším a najbolestnejším zobrazením skutočnej biedy mnohých ľudí počas veľkej hospodárskej krízy. Nie žeby som ich všetky videl, ale neviem si predstaviť kam ďalej by si nejaké štúdio dovolilo zájsť. Takmer nedejové, epizodické rozprávanie akoby predznamenalo nástup talianskeho neorealizmu. Dokumentárne zobrazenie reality má okrem Forda na svedomí aj Greg Tolland. Vidíme krásnu rozľahlú prírodu Ameriky, ktorá akoby lákala ju obrábať, prácu nájsť je však veľké umenie. Ako keď ste na lodi na šírom mori, ale nemáte pitnú vodu. Či mala mama pravdu a ľud zostal dodnes neporazený, to je už na zamyslenie každého uvedomelého diváka, ktorý by si mal tento inak celkom ojedinelý hollywoodsky film pozrieť. Prekvapuje ma tak málo plných hodnotení. Rozmýšľať tu nad nejakou dôslednou dramaturgiou a pohltením do deja vďaka zásadným zvratom nemá zmysel. Tu ide o život taký, aký v skutočnosti je. (14.09.2014)

Poměrně zajímavé přpomenutí hospodářské krize a zároveň stinné stránky průmyslové revoluce v příběhu o rolnické rodině kterou z domova vyženou zlí kapitalisté posílající zlé traktory, které kradou chudým lidem práci. Po odchodu z rodné půdy se rodina slepě vydává napříč Spojenými Státy s vidinou dobře placené práce a cestou poznává že ostatní lidé dokáží být i pěkné svině. I přes své stáří je film poměrně dobře koukatelný, jen mě překvapuje že jsem z něj cítil poměrně značně silnou levicovou orientaci (přitom už v něm je naznačován hon na "rudé") což ve své době v Americe muselo být docela kontroverzní... 7/10 _(ps. dabing na čt2 je vražedný) (09.12.2007)

Adaptace klasického románu Johna Steinbecka (který si konečně budu muset přečíst, mám teď o důvod navíc). Jejím jádrem jsou osudy vysídlenců (farmářské rodiny Joadeových) z Oklahomy, jejich entuziastická, avšak vynucená cesta napříč státy za slibovaným výdělkem se brzy změní v noční můru. Ústrky a přezíravost místních (kteří kvůli panující krizi taky třou bídu s nouzí), policejní dohled, hladovění, vykořisťování velkofarmáři, toť jen zlomek nepříjemnosti, s nimiž se naši "cestovatelé" budou muset popasovat. Díky bohu (lol) se však za každým mrakem - ač sebevětším - schovává slunce, a to má v tomto konkrétním případě podobu solidarity, kolektivního vyjednávaní pracovních podmínek a společné péče o statky a o sebe navzájem. Pouhé uvědomění tohoto zde vykřesává jiskřičku naděje na důstojnější život. 80 % (08.04.2023)