Slunce v síti

Štefan Uher a Stanislav Szomolányi o rok předbíhají všechny hlavní protagonisty české nové vlny a ukazují nám tolik kontrastů, že by z toho jeden nevěřícně kroutil hlavou skoro 90.minut. Kontrast několika prostředí, osobností i charakterů a celkového vnímání světa. Existuje jen a pouze TO, co si sami necháme namluvit...a je to krásné! Filmový underground, který začíná již v úvodních titulcích, plný nádherných, lehce absurdních výjevů, ale i morálně silných momentů. Naprosto revoluční hudební doprovod. Chvílemi skutečně "ztřeštěný", za chvíli zase neskutečně jemný (dám cokoli za soundtrack k tomuto filmu :) Ilja Zelenka a Štefan Uher si mě již podruhé naprosto získávají. Tohle je potřeba znát, považuješ-li se za fajnšmekra československé kinematografie. (25.04.2013)

Jednou na festivalu, jednou doma a stejně to pořád je krásný zážitek. Nečekal jsem od Slnka takřka nic velkého, ale během pár chvil u filmu, jsem na vše kolem zapomněl. Krásný nežný hipster film s dokonalým scénářem, výbornými nehereckými výkony a hlavně uměleckou kamerou, která dodává poetičnost. Asi jsem se zamiloval (Bela). (08.07.2012)

film, ktorý odštartoval čsl. novp vlnu a zároveň najvýraznejší film tohto smeru na Slovensku, spolupráca režiséra Uhra s géniom čiernobieleho filmu - kameramnom Stanom Szomolányim a sviežimi nehereckými výkonmi, plný poetiky a nevšednej metaforiky priniesol okrem nového filmárskeho vyjadrovania aj nový pohľad na mesto a tému mesta v slovenských filmoch (24.02.2006)

Medzinárodne asi najvýraznejšie dielo slovenskej kinematografie, po ktorej sú pomenované aj naše výročné filmové ceny. Poetický príbeh o dospievaní sa vyznačuje unikátnou atmosférou a fantastickou kamerou Stanislava Szomolányiho. Štefan Uher si tu postavil pomník a ak aj príliš neholdujete slovenskej tvorbe, toto dielo by ste si rozhodne nemali nechať ujsť. Podobných klenotov tu veľa nemáme. (07.12.2017)

Slnko v sieti je bezesporu přelomové dílo československé kinematografie. Na druhou stranu jde však o počin, který stojí teprve na začátku něčeho velkolepého. To ale vůbec neznamená, že by ještě ostýchavě překračoval na prahu nové epochy a moderní impulsy by do něj pronikaly jen v jemných náznacích. Ačkoliv ještě stojí jednou nohou v estetice předešlých let (poměrně neorganické ztvárnění dusivých scén z Beliny domácnosti), daří se Uhrovy vytvořit zcela osobitou poetiku. To znamená především zcela potlačit pouhou ilustraci reality a rovnou se vnořit do pocitů nejednoznačného a fascinujícího hrdiny. Přesto jeho vnitřní svět a vztah založený na vysoce mravním a nesmlouvavém pohledu na mě působil někdy až didakticky a neživotně. A i scéna ze zemědělské brigády je spíše doslovnou kritikou vzdalující se poetickému a metaforickému vyznění ostatních scén snímku. Slnko v sieti je tak nakonec myšlenkově odvážným až ambiciozním počinem s podmanivě moderní atmosférou (antoniovské scenérie městské krajiny, Zelenkova konkrétní hudba), ale právě ony ideové ambice a snaha všestranně uchopit celý svět dozrávajícího Fajola vedou k stylistické roztříštěnosti a nesoudržnému vyjádření. Proto není zrovna jednoduché snímek sledovat, přijmout jeho zvláštní mikrosvět, naladit se na vlnu postav. Ale i to je jedním ze znaků čerstvého závanu individualismu, který s sebou přinesl. (10.02.2009)