Můj nejlepší nepřítel

Snímku Můj nejlepší přítel nelze vytknout jen několik věcí. Tou hlavní, pro snímek nejvíce určující, je pohled na šikanu jako takovou. Zajímavý psychologický nástin mysli šikanovaných a jejich pohled na své trýznitele. Směr, kterým se snímek vydává, je v kinematografii, řekl bych, ojedinělý a není vůbec na škodu, že se dá odhadnout někde v polovině filmu. Divák si díky tomu začne více všímat změnám v chování hlavních postav, zejména v postupné změně vztahu mezi jimi samotnými. Postupná gradace je poměrně pomalá a poklidná, závěr samotný je pak ovšem diametrálně odlišný a i přes svou očekávanost poměrně drsný a šokující. Věcí, která nejvíce spojuje Mého nejlepšího přítele s ostatními stejně zaměřenými snímky je zejména téměř nulový vliv (a důležitost) dospělých postav. Jedná se o jakousi projekci dětských světů, kde se jen málokdy objeví někdo, kdo by mohl situaci vyřešit. Dospělí spíše připomínají figurky, které problémy přehlížejí, aby je nemuseli řešit. ___ Na druhou stranu snímek po celou dobu vypadá jako film určený proti prevenci šikany, jehož účelem je promítání v hodinách občanské výchovy. Veškeré charaktery jsou velice snadno čitelné a jejich vývoj jasně předvídatelný. Varovný prst téměř u každé scény (i tohle je děti špatné, mstou se nic nevyřeší) se ukazuje jako poměrně otravný a zbytečný. Nicméně možná nakonec díky tomu závěr působí tak znepokojivě jak působí… (24.01.2011)

Někdy je v člověku tolik zloby, že ho zkrátka ovládne. Po všech těch strastech, které si zažil, je otázkou, zda-li mu jeho na první pohled špatné rozhodnutí, jak se s tím vypořádá, mít za zlé či ne. Šikana byla a bude.. Je jen na okolí a obětech, jak se k ní postaví. Tento film ukazuje oba typy obětí šikany - ti, kteří odpouštějí a ty, kteří možná odpouštějí, ale nezapomínají.. Stačí jen nezavírat oči před problémy. (30.01.2014)

Lze zlo porazit pouze ušlechtilými ideály, nebo je k jeho zničení nutné stát se stejní jako to, co nenávidíme a proti čemu bojujeme? Tahle otázka mě trápí už dlouho. Snímek Můj nejlepší nepřítel toto téma uchopil velmi nadějně a hru o zlu a jeho mstění rozehrává v prostředí nevinných mladých dětských duší. Tedy, nevinných alespoň zpočátku, dokud se neukáže, že umírněnost je v této hře projevem slabosti, a ta nezůstane nepotrestána. Ale jak nadějně film začal, tak nepochopitelně skončil. Nepochopitelně pro mě, protože jsem čekal nějakou odpověď a žádnou jsem nedostal. Ona možná ani žádná odpověď neexistuje, ale film skončil tak náhle a nijak, že si říkám, jestli jsem v něm nakonec neviděl něco, co v něm ani není. Možná nemá žádné hlubší poselství a je jenom filmem o partách kluků, co si dělají naschvály. Asi jo. Je to škoda. (08.01.2014)

Spoilery! : Jako pro velkou milovnici zvířat pro mě byla poslední scéna utrpení. Chudák Samson. To, že se Toke stal zrůdou mě na konci ani už moc nepřekvapilo, zašel příliš daleko a bylo jasné, že to nedopadne dobře. Určitě to taky bylo ovlivněno tím, že doma na něj kašlali, zatímco Alf měl milující rodinu. Co se ale týká téma šikany, už jsem viděla daleko podařenější a emotivnější snímky. Myšlenka filmu je ale skvělá. Průměr. (22.10.2016)

Tak zase pro změnu další severský film o šikaně mezi spolužáky, který se ale nečekaně obrátí a zvrhne v něco v co by se zvrhnout nemělo. Film o šikaně trochu jinak...jak už to u severu bývá, opět rozuzlení, které není uplně typické, např. pro americké filmy. Za což teda pěkně děkuju, sice slabších 5 hvězd, ale já se bavil. (09.07.2015)