El páramo

CITÁT - Rozkaz zní: Zůstat a čekat............ Natahované záběry, kamera mnohdy znásilňuje zem, potom bahno a zase zem a já po půl hodině začal usínat. Jediné co ja na příběhu povedené je hudba, krásně doplňuje tu atmosféru příběhu. Příběh sám mohl být lepší, ale střih, kamera a hlavně herecké výkony to srážejí hodně do "bahna". CITÁT - Nesmíš usnout chlape......... Sem tam se člověk lekne a to hlavně v těch momentech, kdy vojáci na sebe nebo na jiné, začnou křičet a někdy i úplně nesmyslně. Je vidět, že přehrávají. (14.07.2014)

Typický příklad festivalové žánrovky, která by se v běžné distribuci spíše ztratila, ale na filmových přehlídkách poutá pozornost především kombinací zručného řemesla a země původu. Ačkoli si lze domýšlet, kterak film poukazuje na brutalitu vojáků a ponorkovou paranoiu v zemi rozkročené mezi vojenskou mocí a ataky guerilly, ve výsledku stejně zůstane jen dobře natočená žánrová kuriozitka, na níž je nejpozoruhodnější to, jak tvůrci dokáží vařit z vody a uměle natahovat atmosféru. 5/10 (19.06.2012)

HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č.54 - KOLUMBIE - Jen další z řady vojenských/bunkrových hororů, který vlastně nedělá nic jiného, než že si bere klišé tohoto subžánru a prostě je otrocky opakuje. Sice se zručnou naturalistickou kamerou, ale k čemu to, když je to taky jeden z těch hororů, který si myslí, že stačí bezvýznamně dlouze točit, jak chodí lidi tmavou chodbou nebo zírají někam do daleka a bum, samo od sebe to vytvoří silnou hororovou atmosféru. Nedávno jsem viděl srbského Nepřítele, který vlastně má dost podobný námět - jednotka vojáků obsazuje oblast, kde najde zazděného člověka, který má být ďáblem - a tam mi sedl mnohem víc, jelikož byl nepředvídatelný, lehce filozofický a budující otázky, jak se to s tím divným chlapem vlastně má. Dokonce i psychologie postav tam nějak fungovala. Tady se o ni Marquez snaží taky, ale postavy nemají jiné charaktery než indián-černoch-velitel-chlap, co se strašně těší domů-jeho nejlepší kamarád a tyhle ploché postavičky tu pobíhají, padají a zrazují se podle nalajnovaného plánu a nalezená žena nedělá nic jiného, než že ječí a po každém jekotu se dějí zlé věci, takže k ničemu složitějšímu na uvažování nedojde. Výsledkem je neobjevná nuda, u které se ani nedivím, že se skoro nedá sehnat. Mimo zemi vzniku to nic výraznějšího nenabízí, i když se nedá říct, že by to řemeslně nefungovalo. Funguje, ale jen to rozhodně nestačí, když z toho víc než žánrovka nevyleze. 2* (14.08.2024)

Vojenská jednotka kamsi jde a narazí na nějaké - nejlépe nadpřirozené - zlo. Tohle je fakt prokletej námět. Z posledních let si vybavuju docela dost podobných filmů (vždyť jen v posledním půlroce jsme tu měli tohle, toto a ono), ale ani jednomu se nepodařilo svůj potenciál naplno využít. Přitom by film s takovým námětem mohl být úplně úžasný - opuštěné místo, podzemní bunkr, magie, nadpřirozeno, ponorková nemoc... Ale ne, ono se to vždycky po nadějném začátku musí překlopit buď do bezmyšlenkovité akční střílečky, nebo do psychologizující dramatické nudy, které dojede na to, že nemá postavy, na kterých by divákovi záleželo. Škoda. El Páramo je pěkně natočený film, odehrává se v krásném hororově atmosférickém prostředí, ale stejně to nakonec není víc než průměr. Achjo. (19.06.2012)

Filmů z kolumbijské produkce jsem zatím moc neviděl, takže jsem se na prvotinu Jaimeho Osoria Marqueze docela těšil. Zvláště když jde o horor s válečnou tématikou, kterých zas tolik není. Bohužel většina z nich se točí okolo velmi podobné zápletky, která už začíná být poslední dobou dost okoukaná. Všichni kdo znají například Deathwatch, nebo Outpost ví, o čem mluvím. Nejvíce bych ocenil výběr prostředí, které mělo na vytvoření potřebné atmosféry největší vliv. Národní park Parque de los Nevados se ukázal býti tou správnou volbou. Navíc režisér neoplýval zrovna ani moc velkým rozpočtem, což nás zřejmě uchránilo od zbytečných speciálních efektů a on si tak musel vystačit pouze s umělou mlhou, přítmím a dramatickou zápletkou. Bohužel opravdové psycho, které by se nám zažralo do morků kostí se mu vytvořit nepodařilo. Mohla za to i zdlouhavá a hlavně dost nevyrovnaná stopáž. Místo stupňujícího se napětí jsme se tu totiž dost často setkávali se zbytečně dlouhými dialogy (hádkami vojáků), což dost zdržovalo od tempa příběhu. Pořád jsem si připadal o něco ochuzený a nedokázal jsem si jeho sledování užít, tak jak bych chtěl. Bohužel musím konstatovat, že tohle rozhodně žádná jihoamerická bomba není. Spíš obyčejný průměr, který vám brzy po své skončení vyšumí z paměti. 50% (24.02.2015)