Tyranosaurus

Depresemi protkané sociální drama působící dojmem, že jej napsal sám život. Místy se snaží o emocionální dřeň, což se v kombinaci s násilnými scénami daří. Hlavní protagonista je správný buran užírající se v samotě výčitkami svědomí. Vlastní charisma a jeho postava má nějaký vývoj. Dalším pro mě významným plusem je soundtrack. Neotřepané kytarové kompozice jsou brilantní a k dějové náplni náramně pasují. Mimořádně působivá sonda do duší dvou ztroskotanců. 80%. PS:Film není určen pro milovníky psů! (29.10.2014)

Velmi silná látka, velmi silný výsledek, civilismem (a částečně i hereckým obsazením) to připomíná filmy Mika Leigha a film ukazuje, že největším peklem je obyčejný, všední život, který z nás dennodenně sdírá z kůže a ani ta troška štěstí, kterou si chceme užít stojí velmi draho. Podařený a přesvědčivý film je o to překvapivější, že není dílem zkušeného režiséra, ale debutanta, původní profesí herce. O to více je to pozoruhodné. Výborné. (31.03.2012)

Otřesné. Ne snad pro míru brutality, ta už dnes nikoho nešokuje, ale spíš pro způsob, jakým je ta brutalita zobrazena. Násilí je tady syrové, prosté jakýchkoli efektů, všední a nechutně ... normální. Už začátek vám napoví, že tahle seance asi nebude procházkou růžovým sadem. Každý postava je tady emocionálně vykastrovaná, ať už jde o grobiánského ničitele Josepha nebo o útlocitnou Hannah, která se snaží překrýt chlastem a dětsky naivní vírou hrůzy spolužití s frustrovaným slabochem. Nejde ale jen o ně - ústřední dvojici obklopují zničené rodiny, sociální odpad nejnižší sorty, staří alkoholici a mladé přistěhovalecké gangy. Pocit beznaděje je tady přímo hmatatelný. Přesto je ten film podivným, smutným způsobem hezký, kromě malého sousedovic kluka tady sice nenajdete jedinou kladnou postavu, ale to filmu přidává na autenticitě. Tak nebo onak je to film, který vám může hezky zkazit večer. Dovolte mu to. (22.02.2012)

Pozostatky z Jurského parku. Či skôr prevedenie krátkometrážnej prvotiny Paddyho Considinea do celovečerného debutu, pohrávajúceho sa s existenciálnou trýzňou a stratou zmyslu premárnených životov dvoch osamelých zblúdilcov, žijúcich uprostred šedivej okrajovej štvrte severoanglického Leedsu. Neokázalosť a civilnosť ako samozrejmé trademarky britskej nemainstreamovej (alebo nielen tej) tvorby, tvoria aj Tyrannosaurovu neoddeliteľnú súčasť. Film ľahko preložiť ako vztýčený prostredník otvorene ukazujúci k Bohu, ktorý nie a nie Josephovi pomôcť. Nie sú nám predkladané žiadne manipulatívne, či iné lacné prostriedky, ktoré by iba vnucovali povrchne empatické cítenie s postavami. Práve naopak. Emócie musíme hľadať sami, za zachmúrenými tvárami ústredných postáv, nevidiacich zmysel svojho ďalšieho bytia, za šedivo strohými kamerovými kompozíciami. Avšak stretnutím Josepha a Hannah pomaly začnú praskať ľady, hoci ich úplné nalomenie je len na divákoch. Hyper-optimista by mohol namietať, že z filmu boli vystrihnuté všetky scény ukazujúce nám postavy vo svetlých okamihoch, v okamihoch, keď ich životmi sprevádza šťastie. Ale práve metódou absencie čohokoľvek pozitívneho však Considine silnejšie podtrhuje šedivú realitu tej fázy života, keď vysloviť viac ako len vetu Nemám nikoho, je nemožné. Komorné, neprikrášľujúce, depresívne i asketické a nehľadajúce svetlé stránky života tam, kde nie sú, to je Tyrannosaur. Britský civilizmus v duchu Kitchen sink drám Linsay Andersona či Kena Loacha, za ktorého postupné zarývanie sa pod kožu môže predovšetkým Peter Mullan v hlavnej úlohe. Ten, kričiaci po vzore Mela Gibsona Freedom, len potvrdzuje svoj kultový herecký status. 85% (03.06.2012)

Poriadne chladné, ale to už sme si za tie roky asi mohli od britskej filmovej produkcie zvyknúť. Film ako taký to nebol zlý, len keby pôsobil trochu inším štýlom, lebo tá celá chladnokrvnosť ma na tom neskutočne vytáčala. No treba uznať, že vykreslenie charakterov bolo znamenité. A koniec koncov je to tak aj v skutočnom živote - to že sa niekto správa navonok bezcitne, ešte neznamená že ten človek nemá srdce, to že niekto sa správa dobrotivo a odovzdane ešte neznamená že ten človek má bezproblémový život, no a ani to že niekto sa správa na verejnosti ako kráľ dobrosrdečnosti a skromnosti ešte neznamená že to v skutočnosti nie je hnusný bezcitný tyran. Zdanie klame, vonkajšie správanie je občas v úplnom protiklade s vnútorným charakterom. (10.04.2014)