Hoši o ou kodomo

Šinkai a jeho óda na smrť a starých Bohov. Zoberte mýtus o Orfeovi, zahaľte to do hávu Miyazakiho animácie, dajte tomu umelecký vizuál alá Makoto Šinkai a dostanete jednu z najpôsobivejších fantasy anime za poslednú dobu. Veľmi meditatívne, veľmi inšpirujúce a nebyť konca tak aj v rámci žánru hraničiace s dokonalosťou. Bohužiaľ koniec narúša tak starostlivo budovaný koncept a vytvára štrbinu vo vzťahoch, ktoré boli inak znázornené bez výraznejšej chyby. A to zamrzí. Inak sa jedná o pôsobivé dielko jedného z veľkých súčasných anime talentov. A mačička Mimi, starý bohovia a upršaná príroda bola presne to, čo som potreboval od tohto filmu a aj som to dostal. Skoro 5*.Tenmonova hudba zase raz pohladila zmysli. (12.08.2014)

Na jednu stranu Šinkaiův film před diváky rozprostírá úctyhodně komplexní fantaskní svět se spletitou mytologií. Jenže bohužel to všechno je zde zcela kontraproduktivní. Věčné konstatování jmen různých částí a prvků tohoto světa, permanentní ustavování vztahu fantasijní říše k realitě a konstruování rigidní mytologie paradoxně zaslepuje pravou podstatu snímku, kterou naopak představuje, či by mělo představovat vyprávění o překonávání zaslepené bolesti ze ztráty někoho blízkého. Fantaskno, které by mělo plnit symbolickou roli pro niterné pocity postav, zde svou zatvrzelou konkrétností a překombinovaností přestává plnit svou funkci, což vede k tomu, že emoce musejí být vyjadřovány v přímočarých monolozích. Stejně nevyvážený je film i v dílčích motivech, potažmo atrakcích, kterými se chce zalíbit svému cílovému publiku, teenagerům. Samoúčelná krvavost se potkává s křiklavou roztomilostí a pitoreskností, a také ústřední motiv nelehkého a bolestného hledání osobní cesty životem po zničující ztrátě je současně rozváděn do komplexních myšlenek, ale i ztvárněný s polopatičností a naivitou. Jako protipól Šinkaiova snímku se nabízí geniální Vital Šinji Cukamota či anime Dopis pro Momo, které také expresivně zpracovávají vyrovnávání se se ztrátou blízkého člověka, ale téma a metafora v nich jsou v dokonalé rovnováze. (23.08.2014)

„TOHLE JE TŘI TISÍCE LET STARÁ SUMERSKÁ SOŠKA BOHA. KDYSI DÁVNO, TITO BOHOVÉ BYLI PŘÍTOMNI PO CELÉM SVĚTĚ A NAVÁDĚLI MLADÉ CIVILIZACE NA SPRÁVNOU CESTU. ALE ČASEM SE LIDSTVO VYVINULO NATOLIK, ŽE EXISTENCE BOHŮ UŽ NEBYLA NUTNÁ…“ Asuna, dítě na základní škole, se jednoho dne za zvláštních okolností seznámí se Shuunem, tajemným mladíkem. Avšak krátce po seznámení hoch zemře. Od té doby se Asuna zajímá o mýtická podsvětí, kam odchází duše mrtvých… » Co se mi líbilo: 1) Hudba. Pan Tenmon de facto hasil největší nedostatky a já si tak film aspoň trochu užil. Jeho melodie ve mně budily emoce a díky tomu mě sledování přeci jen bavilo. 2) Fantasy svět. Líbí se mi myšlenka podzemního světa a jeho zpracování. Vidíme, že v podzemí byl Bonaparte, Hitler i Stalin, všichni hledající znalosti a bohatství k tomu, aby mohli vládnout světu. Univerzum tu má určitý řád a pravidla, kterých se do jisté míry drží. » Co jsem nemusel: 1) Imitaci Mijazakiho. Film na mě z velké části působil velice dětinsky. Sice tu je hned několik dospělých motivů, které mají velkou myšlenku, avšak forma podání jako rodinný celovečerák celé závěrečné poselství bortí. Skvěle rozebranou myšlenku najdete u kolegy JFL, která vystihuje můj problém. Jen pozor, najdete tam spoilery. 2) Hlavní hrdinku. Asuna byla velké trdlo, zkrátka dítě, co všude ztřeštěně běhá. Samotný úvod do filmu mě vůbec nenadchl a já si tak říkal, „co jsem si to sakra pustil“. Nemám rád tyhle animáky pro děti, které se snaží okouzlit i dospělé. Už jsem z toho vyrostl a i když jsem se snažil vcítit do postav, byl mi děj příběhu ukradený. A při vyslyšení zdůvodnění, proč se Asuna vydala do podsvětí, jsem jen zakroutil hlavou a přirovnal ji k teleti. Zato učitel a jeho poznání podsvětí je o něco zajímavější a z jeho příběhu panuje ponaučení. » Shrnutí: Mám rád Šinkaiovu tvorbu, ale tohle není jeho styl. Jeho filmy mají velmi dospělé myšlenky, u kterých se divák musí zamyslet a občas najde paralelu k vlastnímu životu. Tady není nic takového třeba, neboť jeho cílovkou je večerní sešlost rodiny před televizorem. Je paradoxní, že největším tahounem mé pozornosti bylo dění na pozadí příběhu, nikoliv ty v popředí. Je to velká škoda, protože sledovat dítě a jednoho fanatika, jak prochází podsvětím, pro mě prostě není. (04.02.2021)

Životní pesimisti při tomto filmu pookřejí, smutné nálady je dosaženo tak, že umírají lidi a zvířátka a bozi okolo hlavní hrdinky. Jinak je to ale divně nedotažená všehochuť s mytologií, ve které jsou naznačeny některé motivy a možnosti, ale pak jsou opuštěny a zapomenuty. Jakoby Shinkai neměl čas líp si to promyslet a pak mu bylo líto stříhat. Ghibliovská inspirace je ale docela hodně zvládnutá, a ani mě, rejpala, to plagování neštve... (28.07.2012)

(Viděno bez titulků.) Tento krásný, byť očividně jinými místy inspirovaný svět by si zasloužil lepší příběh, když už se na něj Šinkai rozhodl dosud nejvíce soustředit. Především však zamrzí, že se kamsi vytratila většina šinkaiovských emocí a zastoupil je tovární produkt. Je sympatické, že se režisér již nechtěl opakovat, u mě by však nejspíše uspěl lépe, kdyby to udělal. 5+/10 (07.06.2011)