Třídní sraz

,,PODÍVEJ. JEN TI MUSÍM ŘÍCT, ŽE JSEM ŠŤASTNÝ, ŽE SES ROZHODLA PŘIJÍT.“ … ,,MŮŽU TI NĚCO ŘÍCT? JSI JEDINÝ DŮVOD, PROČ JSEM PŘIŠLA.“...... /// Třídní sraz. Sraz třídy. Cizí třídní sraz. (Cizí sraz třídy.) Miliarda nezajímavejch týpků a ženskejch, mele ještě víc nezajímavejch keců. (Ó můj bože! Ó můj bože! Ó můj bože! … ukázka uvítacího dialogu…) Někdo si chce zašukat, někdo ne. (20 minut v řiti… tohle mě zabije!) Prostě tak to na srazech bejvá…. NECHODÍM NA CIZÍ SRAZY! Nebavilo by mě poslouchat ty debilní kecy a sledovat protivný nezajímavý lidi, který si navíc myslej, že jsou vtipný. Taky si nahrávaj monology na kameru – to je na přihlášku do soutěže - ,,Kolik nudy se dá narvat do filmu plnýho lidí (otazník?) (cože fotky? Jo táák, taky budou…). Po 50ti minutách valej do baru. Komický taneční číslo (dělám si prdel)… Šťastnej dospělej, nešťastnej dospělej, zamindrákovanej dospělej … a jsme na konci – šuká ten kdo nechtěl, ten kdo chtěl vaří, a ten co se chtěl ženit (co myslíte?) - MALÍČKOVÝ SLIB. Tohle není odpad. Ale sračka, která má do romantický komedie daleko, jako tihle čuráci do Vegas! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chtěl bych bejt negr. A moji holku to štve. 2.) Vždycky jsem toužil po tom, omotat někomu barák hajzlákem. 3.) Prej nemám brát na sraz starou…. a nevím proč. (Tak ty se na to mrkni dvakrát!!!) 4.) Thx za titule ,,NikkiNicotine“. /// PŘÍBĚH * HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (17.05.2013)

Tak podle mě je to o tom, že se tam mezi ně buď okamžitě ponoříte a prožíváte to s nimi od samého začátku a nebo se vám to moc nepodaří. Já měla tu smůlu, že jsem si tam s celou tou partou sedla až tak po polovině, poslechla si pár bezvadných songů (i když moc jich tam nebylo), nasákla trochu té nostalgické atmosféry, sledovala jak vybublávají na povrch staré resty, někdy s většími a jindy s menšími emocemi a najednou byl konec a šlo se domů, nebo ještě někam jinam. Kriticky trojka, nekriticky čtyřka = 3,5*. (22.04.2013)

Z nízkého očekávání, které se z počátku naplňovalo, se překvapivě vylopnul inteligentní film o srazu SŠ po 10 letech. Komedie? Ne. Vážné? Ne. Má optimistický nádech, je to prostě americký. Lidi se setkají a jsou tu nedořešené vztahy, stará šikana, nové děti, nostalgie, ale hlavně to vypadá věrohodě + žádný tlak na happyend + romantika tak akorát – a v tom je síla filmu, který mě nakonec dostal natolik, že jsem na chvilku uvažoval i o 4*. Snad proto, že se mě to za rok taky týká. Je hodně do pohody. # [viděno: monitor, 5.1, EN sub] # příběh 6 | hudba 6 | humor 1 | akce 0 | napětí 0 | pustil bych si znovu 6 (04.01.2013)

Tohle se mi moc líbilo, přitom třídní srazy nesnáším. Úspěšně se jim vyhýbám po té, co jsem absolvovala asi jeden a půl této bizarní nucené zábavy v otřesném salónku, kdy jsme si s dvojicí kámošů, která mě ostatně provází soukromím dosud, zavolali taxi a odjeli raději pařit do Desperáda, které Michal zavřel v osm ráno, vypil s námi bar, tequila tekla proudem a my tři se shodli, že tyhle srazy asi nebudou nic pro nás. Chlapi jak chlapi, ti jsou vlastně všichni napříč mentálním spektrem docela fajn, ovšem banda zahořklých slepic, kterým ujel vlak i mládí, pročež se rozhodly vdávat a porodit dvě děti před dvacítkou, které zrovna v těch osmadvaceti ještě nezačaly normálně žít, čili pro takové byla svobodná, upravená, vcelku úspěšná ženština, která pere jednou týdně, hotovým peklem, protože a vyloženě proto, že ještě nemá a nechce mít děti, ani manželíčka, a celkově: neukazuje album s fotkami, nebaví se o sporáku, no hotový děs běs. Dotyčná skutečně neměla potřebu rozebírat jejich posrané životy, ze kterých dnes už mladé maminy mentální východisko lepší mají, jenomže v devadesátkách to bylo stále v módu pakárny největší, čtyř stěn, minima peněz a koprovky s vejcem, no ale normální byla nakonec aspoň jedna, skutečně rozumná, přívětivá žena, která platila na základce za tu nejblbší a nejšikanovanější, světe div se, najednou z ní byla očividně milující a s osudem absolutně srovnaná maminka, spokojeně vdaná za hodného muže, smířená s běžnými starostmi, srdečná, z níž jediné čišela upřímnost a pohoda. S takovým člověkem jeden posedí moc rád. Z filmu na mě všechno dýchlo a jelikož jsme o další dekády dál a doneslo se mi, jak mnozí dopadli, musím se smát. Píše spokojeně vdaná máma dvou dětí, která o nic nepřišla, zachovala si smysl pro humor i pro pařby, čas na zájmy a jak s chutí ironicky říká: stále z nich vypadá nejlíp a proto na srazy nechodí. Moc pěkný film. Ocení ho více dospělejší divák, který už v životě něco zažil. (31.07.2021)

Celkem se mi zamlouvají filmy o tom, jak se lidé po letech vracejí a zjišťují, jak se všichni změnili. Tohle dokonalé kouzlo využil film "Prci, prci, prcičky: Školní sraz", který ale velmi těžil z toho, že se s hrdiny skutečně znáte a vracíte se k nim po nějaké době, jako kdyby to byli vaši skuteční spolužáci. V tomhle směru film prostě fungoval dokonale, ale překvapivě se to povedlo i snímku "10 Years", kdy se hrdinové znovu setkávají po deseti letech. Neznali jsme je dopředu, seznamujeme se s nimi jen přes fotografie a vyprávění, nejsou zde žádné skutečné flashbacky, ale přesto nám najednou na hrdinech začne záležet, přesto si začneme uvědomovat, jak moc se jejich životy proměnily. Dosáhl někdo z nich něčeho, co chtěl? Jsou těmi stejnými jako dřív? Dokážou si ještě porozumět? Prozrazují se tajemství, která zůstávala dlouho skryta, zjišťují se skutečnosti o sobě samých, které lidé ani nevěděli. Najednou jste s těmi postavami propojení a chcete vědět, jak to mezi nimi dopadne. Jsou to malé příběhy, ale jsou podány se vkusem a tím správným sentimentem, že vám to nebude ani trochu vadit. Není to velký film, ale myslím, že tohle je jeden z těch, které stojí za podívání. Možná vám ti hrdinové připomenou vás samotné, možná vám ukážou, jaké vaše životy vlastně jsou. Nejspíš vám tenhle film nepohne světem, ale vyloučit bych to nemohl. Ty příběhy jsou vážně celkem uvěřitelné, mohly se stát i někomu z nás. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/01/divosi-10-years-divoka-stvoreni-lets.html (05.03.2013)