Je třeba zabít Bona

Představte si sebe - je polovina 80. let a vám připadá, že s trochou snahy vám bude ležet celý svět u nohou. Myslíte si, že máte všechny předpoklady proto stát se jednou z nejslavnějších kapel rockové historie a zároven trpíte představou, že všechno zvládnete lépe bez pomoci druhých ? Gratuluji - pak je vaše jméno Neil McCormick a jste jeden z největších idiotů pod deštivým sluncem v Dublinu. Otázkou ovšem zůstává, kdy vám to dojde a kolik zlomených snů vašich přátel to bude nakonec stát... (30.03.2012)

No já nevím. Tohle zůstalo někde mezi snahou o autentické životopisné drama a bláznivou situační komedií. Jenže na komedii je to příliš ukecané a rozvláčné a na drama se to příliš okatě snaží o vtip. Takže ve výsledku tenhle film není ani zdaleka tak dobrý, jak sliboval trailer, premisa a herecké obsazení. Čekala jsem hodně, ale ve výsledku jsem se nudila a modlila se, aby to už skončilo... (14.05.2011)

Bratři Mc Cormikové se svou kapelou se chtějí stát slavnými. Jejich kamarádi jsou na stejné startovní čáře a říkají si U2. Zatímco U2 dobývají svět, tak bratrům a jejich Shook up se nedaří prorazit i kvůli sérii špatných rozhodnutí staršího z obou bratrů, Neila. Ano je to zase ta "stokrát" viděná touha mnoha mladých mužů stát se rockovou hvězdou. Mě to ale nevadí, já se docela bavil. Je to spíše na tři hvězdy, ale co by to byl za Rockerman, kdyby hodnotil film o bigbítu jen průměrně ( ikdyž "Jů Tů" nejsou zrovna moje krevní skupina). (23.04.2013)

Miluju tyhle ostrovní garážové-pub story, které dokážou svým punkovým šmakem zaujmout i bez nablýskané pompéznosti a je úplně jedno jestli vyprávějí o fotbalové jedenáctce nebo marné snaze vyškrábat se na rockerský Olymp. Jednoduchá přímočarost, sebepráskačská ironie, autobiografické základy a hlavně SEX, DRUGS and BONO....bez Bona. "Tohle je rock ´n´roll, vy buzny". (13.01.2015)

Je na čase oprášit všechny klišé o originálnosti britské komediální produkce, protože ať chcete nebo ne, většina z nich je pravdivá a autobiografický příběh Neila McCormicka, jehož život byl vždy úzce svázaný s U2 to jenom dokazuje. Někomu se nemusí líbit fakt, že nakonec stejně neví co je úplná pravda a co si přibarvil sám autor a později scénáristé a autobiografická hodnota díla tím značně utrpěla, ale pokud si myslíte, že kazeťák nebo vinyly nepatří do šrotu a že sedmdesátkové garážové kapely měly něco do sebe (a nemusíte být zrovna skalní příznivec U2), užijete si vtipně vyprávěný příběh o dvou kapelách, jakých bylo v té době mraky, z nichž to nakonec vyšlo pouze jedné. A soundtrack nazpívaný samotnými hlavními představiteli je prostě... no podobně jako Arnoštek. (06.11.2012)