Silver Linings Playbook
Terapia láskou
Silver Linings Playbook
Režie:
David O. RussellScénář:
David O. RussellKamera:
Masanobu TakayanagiHudba:
Danny ElfmanHrají:
Bradley Cooper, Jennifer Lawrence, Robert De Niro, Jacki Weaver, Chris Tucker, Anupam Kher, John Ortiz, Shea Whigham, Julia Stiles, Paul Herman, Dash Mihok (více)Obsahy(3)
Učitel dějepisu, Pat Solatano (Bradley Cooper), prošel psychickou krizí, během níž přišel o všechno – ztratil dům, práci, manželku i svůj dosavadní život. Jediné, co získal, bylo osm měsíců strávených v psychiatrické léčebně. Po jejich skončení mu soud dovolí vrátit se domů. A tady teprve začíná příběh Terapie láskou, excelentního filmu, který se pyšní 4 nominacemi na Zlaté Glóby a dokonce 8 nominacemi na Oscary včetně nominace za nejlepší film, režii, scénář i herecký výkon... Pat se vrací ke svým rodičům (Jacki Weaver a Robert De Niro), kteří se mu ze všech sil snaží pomoci postavit se na vlastní nohy. Sám Pat je odhodlaný zásadně změnit svůj život, což pro něj znamená přemoci nezvladatelné návaly vzteku, myslet pozitivně a především znovu najít cestu ke své manželce Nikki (Brea Bee), protože je přesvědčený, že i přes velmi dramatické okolnosti jejich rozchodu, to musí spolu dát opět dohromady. Jednoho dne ovšem Pat na večeři u přátel potká Tiffany (Jennifer Lawrence), nevyzpytatelnou a záhadnou dívku v depresi s kupou vlastních problémů. Od této chvíle se mu život začne komplikovat ještě více. Tiffany nabídne Patovi dohodu: pomůže mu sblížit se znovu s manželkou a on ji na oplátku pomůže s něčím pro ni velice důležitým – shání totiž partnera do taneční soutěže. Ani jeden z nich netuší, že se díky tomuto spojenectví mezi nimi vytváří nečekané pouto a oba zjišťují, že je společně trávený čas naplňuje neskonalým štěstím. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (1 325)
Nepřekvapilo mě tu vůbec nic. Jennifer je okouzlující, krásná a přitažlivá. Bohužel pro mě asi jako Quasimodo pro Hiltonovku.. Nepřekvapil mě ani výkon De Nira a Tuckera, který byli báječný jako v každym filmu .. ()
Balada o tom, jak si bipolární Pat, syn obsedantně kompulzivního bipolára Pata, našel ujetou polonymfomanku od rány. Hollywood ví, že jsou lehce dysfunkční rodiny a páry neodolatelně roztomilé a nebojí se toho zneužít. Já mu na to tentokrát skočil a jsem jen rád, že se z tak sympaticky obyčejné holky jako je Lawrencka, vyklubala oscarová superstar a sexsymbol. ()
Zábavná, citlivá a inteligentní dramedie s excelentním Cooperem, neméně dobrým De Nirem a půvabně poblázněnou Jennifer Lawrence. Povedená žánrovka, ale nedělal bych z toho událost roku. 7-8/10! ()
Říkám si, kdy skončí to nehorázné hypování indie filmů, ale ono se tak asi nestane nikdy, alespoň ve vodách této databáze. Nu což, narozdíl od Perkse je Terapie láskou zábavná a v rámci nenáročné zábavy se mi líbila, ALE proč tomu cpát proboha Oscara? Koho napadlo nominovat tuto věc, která nemá žádný přesah mimo rámec komedie a romantického filmů do kategorie nejlepšího filmu? Totéž platí o hercích, kteří sice hrají dobře a jsou sympatičtí, ale jejich role by zvládl zahrát zástup řady dalších lehce nadprůměrných aktérů. Co se týče jejich mentálního narušení, tak tvůrci evidentně nemají ani páru o tom, co je to bipolární porucha a raději se v tom dál šťourat nebudu, abych nemusela jít s hodnocením ještě níž. Abych nebyla celou dobu tak negativní, tak na závěr dodávám, že De Niro má po dlouhý době vážně dobrou roli. ()
Extremne schizofrenni zalezitost, na strane jedne velmi pozitivni reakce, nominace na oscary & spol. a na strane druhe shit, ktery jsem prave ted videl. Nebylo to romanticke, nebylo to vtipne, nebylo to dojemne. Bylo to jen stupidne napsane, spatne zrezirovane a predevsim neskonale nudne! Po zoufalem a brutalne prehodnocenem Fighterovi David O. Russell opet potvrzuje svou roli reziserskeho zoufalce. Vsechny hvezdy za vybornou hereckou sestavu. 3/10 ()
Nerozpakuju se dát plnou, protože David O. Russell natočil vzorový americký drama přesně podle Oscarové šablony...trefil to prostě tip top, přesně do černýho, má to všechno, na co "akademici" slyšej - předvídatelný děj, pozitivní ladění přes všechno to rádoby negativistický, co se v tom odehrává, a hlavně happy end jako kráva, navíc je to natočený suverénně s chytlavejma melodiema, prostě americkej biják, kterej už nešlo natočit líp. Myslim si, že na Oscarech se bude letos sklízet hlavně zde. Dávám plnou, protože sem si toho všeho vědom, a například oproti Lincolnovi to mělo švih a spád, Lincoln vedle toho vypadá jako zombie. Todle je natočený jako když bičem mrská...a v podstatě mě to bavilo, což je ale jen nepodstatný detail...to je komentář naruby, take it easy... ()
Psychotická romantická komedie v pseudo-indie rázu s neuvěřitelně předvídatelným dějem, kterou táhne především její zábavnost a herecké obsazení v čele s Jennifer Lawrence. Hollywood zkrátka požírá i malé romantické dramedy, ale pokud to bude dělat i nadále takovým způsobem, tak to ještě chvíli nebude vadit. 80 % ()
Definovat normálnost je jistě složitý a spousta filmů se nám už snažila přiblížit, jaký to je bejt "jinej". Co když ale jinej jste, jenže ne tím konvenčně uznávaným (divácky atraktivním) způsobem? Co když jste si z pozůstatků babiččiných promluv do duše potom, co jste kolem sebe uzurpátorsky kopali nožičkama, něco odnesli? Co když na vnitřní rozervání reagujete prostě od přírody jinak, než hlasitým řevem a agresí? Mám už malinko pocit, že lidi, co je jim z nátury žinantní smýst ze stolu všechny jeho nájemníky (co takový broušený skleničky musely dát práci..), jsou ti mimo mísu. Že je vždycky nutný všechny vyřvat a všechno rozflákat, jinak ve svý divnosti roztomilí nikdy nebudete. Ale film je to fajn - takovej milej multifunkční švýcarák. Aby taky ne, když vlastní kudlu, kterou seřízne postavy do lahodivýho archetypu a navíc vedle pilky na zbroušení hran předpojatosti má i otvírák na tzv. konzervy. ()
Je třeba si všímat znamení, fandit filadelfským orlům, mít strategii... a všechno půjde hladce. Možná až příliš hladce. Emocí je v Silver Linnings Playbook jak placek s Karlem v klubech pro mladé a neklidné, ale jisker, co by přeskočily, jako šafránu - až na ně musí Jennifer Lawrence upozorňovat. Dvouhodinová neuro(man)tická pohádka Davida O. Russella je roztomilá, ale není nevšední. Už jen kvůli Cooperovi a De Nirovi však stojí za zhlédnutí. ()
To najtradičnejšie hollywoodsko-romantické klišé, x-krát videné, za každých okolností predvídateľné... ale nevadí to, pretože je to klišé vybrúsené vskutku do najväčšej možnej precíznosti a na dôvažok naozaj originálne čo sa týka detailov a postáv. David O. Russell po prepotenom Wahlbergovi z telocvične prudko prehodil výhybku a opäť uspel. Nie je to však on, a ani Bradley Cooper (ktorý je síce výborný, ale tú auru sympaťáka má v sebe zažranú tak hlboko, že som mu toho nevyrovnaného výbušlivca miestami tak úplne neveril), kto je najväčšou devízou Silver Linings Playbook. Nie, film absolútne a po všetkých stránkach ovládla fenomenálna Jennifer Lawrence. Toto už nebol "iba" vysoko kvalitný výkon nádejnej mladej herečky. Toto bol výkon, za ktorý sa predávajú duše. Film samotný môže na Oscara myslím zabudnúť (aj keď človek pri tých akademických pablboch nikdy nevie), ale J-Law ho proste musí dostať. ()
K filmu "Terapie láskou" jsem přistupoval s tím, že tam hraje ta holka, co měla hlavní roli v "Hunger Games". Nevěřil jsem jí a nedokázal jsem pochopit, jak je možné, že byla nominovaná na Oscara, jak mohla vyhrát Zlatý glóbus. Jenže pak jsem film uviděl. Nejprve mě dostal tím, o čem vlastně byl. Pak mě dostal Bradley Cooper, který skutečně hrál a jehož nominace na Oscara je naprosto zasloužená. Do třetice mě ale naprosto dostala Jennifer Lawrence. I když mi jako osoba moc nesedí, i když jsem vůči ní měl předsudky, tak v tomhle filmu prostě byla tak dobrá, že musím smeknout. Nevím, jestli Oscara ve zvláštní, ale zajímavé konkurenci získá - osobně tipuji Jessicu Chastain -, ale její výkon ve filmu "Terapie láskou" je prostě obdivuhodný. Pomiňme český název, který je vskutku debilní, a věnujme se filmu jako takovému. Máme zde Pata, který je právě propuštěn z léčebny, protože udělal něco, co ho řadí ke cvokům. Chová se tak. Je to zvláštní člověk. Dokáží ho rozčílit banality. Není primárně násilnický typ, ale psychické problémy má. Psychologové tento jeho stav označují jako bipolární afektivní poruchu. Tenhle člověk, který je pro společnost potenciálně nebezpečný, má znovu začít fungovat, ale na první pohled vidíme, že rozhodně vyléčený není a nebude dalek toho, aby se do cvokhausu vrátil. Potká ale dívku. Jak už to bývá. Ta dívka se jmenuje Tiffany. Nevím proč, ale to jméno se mi obecně nelíbí, je to jméno pro prostitutku. Nebo striptérku. Nebo herečku z "Pobřežní hlídky". Na tom nesejde. Ani Tiffany není úplně v pohodě. Její manžel se málem zabil, ona se stala trochu závislá na sexu, hledala ho všude v práci, až jí za to vyhodili. Pat i ona jsou oba ztracenci. Společnost se na ně dívá jako na něco horšího. Ani oni o sobě navzájem nesmýšlejí nejlépe. O to je cesta k jejich společnému sbližování zajímavější. Pat, který je posedlý svou ženou, k níž má zákaz přiblížení, Tiffany, která se upnula na taneční soutěž. Ale nejsou to jen oni. Díky tomuhle filmu přijdete na to, že všichni Američani jsou cvoci. Jedno jak velcí, jedno, jestli je někdo zavřel do blázince, nebo ne. Někteří si v klidu žijí doma, i když by jim nějaká léčba také neuškodila. A není to jen skvělý Robert De Niro. Přítelkyně byla postavami naprosto zhnusená, což osobně považuji za potvrzení toho, jak jsou jejich výkony skvělé. Jsou to blázni, ale jejich příběh je přesto krásný. Hodně se mluví, hodně se křičí, ale ten film má hloubku, jsou zde city, a i když je konec celkem hodně americký, pořád nějak pocit, že ti dva si to vlastně celkem zaslouží. Pro mě oba palce nahoru. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/02/now-is-good-stand-up-guys-bourne-30.html ()
Nejhorší je, když si narcis hraje na skromného človíčka - a to je přesně případ tohohle filmu. To, co se tváří jako nenápadná, uvolněná srdcovka, je ve skutečnosti umaštěná a toporná kalkulace. Z poměrně slibného úvodu se záhy vyklube spletenec umělých scén, všechny postavy se časem nepochopitelně zkroutí a ke konci už to byla taková bída, že jsem měl chuť to filmové zvířátko odvést do lesa a zastřelit. Ústřední dvojice za to nemůže, dělali co mohli (pro Jennifer začínám mít slabost), ale co z toho, když se to celé sype jako vánoční stromek v květnu? Zrůdnou kulminací scénaristického neumětelství je sekvence scén od fanouškovského jásotu přes bitku až po DLOUHATÁNSKOU hádku o sázku - tolik hloupých dialogů a nelogického chování postav pohromadě jsem už dlouho neviděl. Naprosto promrhaný čas. ()
Sbohem armádě a depresi, konečně někdo řekl "Let's be positive, let's get a good ending to the story!" a nedostal za to přes ruce. Děkuji za právníka z vězení, děkuji za roztomilého De Nira a jeho rodinné sešlosti, děkuji za neprůstřelné strategie a pozitivní myšlení, děkuji za běhání a ne-tak-úplně čtení, děkuji za tančení, děkuji za 2 (slovy DVA! a k tomu třetí v traileru) songy The White Stripes, děkuji za kýč i klišé a hlavně děkuji za Jenny Lawrence. Jednou za rok je nevinné romantiky třeba, a pokud je inteligentní i vtipná, zaslouží si vynášet do nebes... Jménem E. Hammingwaye se omlouvám za informačně nulový komentář a nekritickou zamilovanost. A ještě jednou děkuji. ()
Come on, come with your daddy to watch football game like a family...4* ()
Dobré. Já se bavila, takže komedie - check, každá z postav měla svou "temnou" a "dramatickou" historii, takže drama - check, a zamilovali se do sebe nakonec oba tito totální cvoci? Ano - romance - check. Splňilo to všechny mé očekávání, dokonce mě to i překvapilo, nečekala jsem až tak pošahaného Bradleyho nebo takovou šílenou Jennifer a naprosto nekonkretizovaný problém De Nira (tak trošku taky cvok ne?, řekla bych že to asi mají v rodině ti Solitanovi). Takže 5*, jo proč ne. Řada vtipných scén způsobena hlavně teda divnými charaktery postav a jejich divností jako I was having sex with everybody in the office. - Everybody? - I was very depressed after Tomy died. It was a lot of people. - We don't have to talk about it. - Thanks. - How many were they? ()
Príjemná a civilná romanca, ktorá sa nevyhýba žánrovým klišé, ale nestráca nadhľad a baví počas celej stopáže až po finále, ktoré svojou úprimnosťou zahanbuje všetky tanečné show. Ústredná dvojka zamilovaných sociopatov je špičková, ale hlavne ma teší, že De Niro po dlhých rokoch znovu dostal príležitosť skutočne hrať a využil ju. Silnejší emocionálny dopad na diváka by však nebol na škodu a oscarová mamóna, ktorou je Silver Linings Playbook obklopený, nemá žiadne opodstatnenie. (7/10) ()
Nejlepší způsob, jak se vyhnout jízlivě výstižné recenzi, je dát jí filmu rovnou do názvu. (Platí samozřejmě pro název originální, nikoliv český - jako vždy dementní) ()
"Takto môžem maličkej pustiť pesničku v akejkoľvek miestnosti" - "Môžeš tam pustiť Ride Of Lightning od Metallicy?" ()
Neodolatelná dramedie se skvělým obsazením, které dokáže dobře prodat i ta největší klišé. Ono jich ale naštěstí moc není, SLP je spíš originálně podaná romance se všemi proprietami indie filmu, ale zároveň zatraceně upřímná a stoprocentně nepovýšená. Neskutečně tomu ale pomáhá nevšední režie O. Russella, ze kterého se stává čím dál tím větší specialista na dokonalé zobrazení rodinné mizérie. Nadhodnocená pretentious sračička Perks of Being a Wallflower bledne závistí. 90% ()
Související novinky
Jennifer Lawrence a David Russell: Táta nebo milenec?
Aktuální spolupráce s Davidem O. Russellem jí vynesla Zlatý Glóbus a nominaci na Oscara. Není divu, že si Jennifer ráda zahraje i v jeho dalším filmu. Lépe řečeno, filmech. Už příští měsíc startuje… (více)
Největší filmový festival v Brně se blíží
Čtvrtý ročník Mezinárodního filmového festivalu CINEMA MUNDI již brzy (27.2. – 6.3. 2013) ovládne moravskou metropoli. Cinefilové i běžní diváci se mohou těšit na nejlepší „oscarové“ kousky za… (více)
Bradley Cooper vs. tajná německá invaze
Po docela překvapivé, ale bez debat zasloužené oscarové nominaci za Terapii láskou se teď bezesporu objeví několik projektů, počítajících s Bradley Cooperem v hlavní roli. Jako první si sympaťáka… (více)
Bale a Cooper v Podrazu pro nové tisíciletí
David O. Russell po oscarovém úspěchu Fightera koketoval s několika velkými komerčními projekty (třeba s adaptací videohry Uncharted). Nakonec natočil mnohem skromnější doják The Silver Linings… (více)
Revoluční obroda notně stagnujícího žánru romantické komedie? Na první pohled se může Terapie láskou jevit jako svěží podvratný počin, jehož hnacím motorem je narušování a převracení žánrově zaběhnutých konvencí. Na začátku je vztah hlavní postavy v troskách, navíc s téměř tragickými důsledky. V tu chvíli je divák veden k hypotéze, že pro příběh byl zvolen opačný směr - cesta k usmíření dvojice a překonání maximálního možného "odcizení". Nakonec se scénář ukáže ještě rafinovanější: do vývoje ústředního vztahu vstupuje prostředník, dívka, která s protaginostou sdílí psychickou poruchu a prožitý zánik vztahu. Jelikož její postavení je výhodné pro plán hlavního hrdiny dokázat své bývalé manželce, že není šílenec, zrodí se mezi nimi velmi labilní vztah oboustranné užitečnosti. Originální variace "citového dobývání", v němž se jeho hlavní objekt v dané fázi na plátně objeví nanejvýše v útržkovité retrospektivě a vše probíhá prostřednictvím zcela jiné ženy, je ovšem pouze dočasná. Záhy začne platit odvěká zákonnitost žánru a citová náklonnost se přes řadu mezifází nenápadně přesune na druhou stranu a vyvolá tradiční dilema. Postupně rovněž mizí ozvláštňující ironie související s nekonvenčním východiskem příběhu a především s krajně svébytnými postavami - jejich uzavřené světy a vyšinuté motivace vytváří absurdní situace a dialogy dávající vzpomenout na ty nejbláznivější screwball comedies (ovšem nyní s notnou dávkou sexuální otevřenosti i prvoplánovějšího vulgarismu). Blízkost k žánru crazy komedie ještě zvyšuje okolní kontext postav - především protagonistova excentrická rodina, jíž vévodí otec v pozici maniaka, který je svým způsobem pyšný na genetické dědictví předané synovi. Oba si přesto kvůli narušené psychice k sobě těžko hledají cestu. Mikrokosmos rodiny a blízkých přátel s řadou spíše tragikomických situací vnáší do snímku především v dlouhých dialogických scénách náboj nezávislých komedií se smyslem pro přístupnou absurditu (tuto tvorbu připomíná i uvolněná až těkající kamera). Zábavnými a obratnými scenáristickými kličkami se ladně podaří propojit (či smířit) oba kontexty protagonistova světa a vytvořit z nich jednotnou linii mířící k vyvrcholení. Zde už se však film dostává do pevných hranic klasického vyprávění - motivace, minulost a vlastnosti postav jsou již zřejmé, mají stanovený pevný cíl a ten zkomplikuje řada podmínek, kterých je třeba dosáhnout v přesně určeném deadlinu. Bohužel pohonem pro toto směřování se stává taneční soutěž a tím na scénu přichází celá řada opravdu silných klišé, nepočítaje, že samotné napojení na současný silný trend tanečních romancí již zavání konformním vztahem k divácké poptávce. Jediný rozdíl tkví v tom, že oba tanečníci jsou zde opravdu "dřeva" a zápletka bere tento fakt na vědomí a nachází tak nový komický efekt. V něm ale mizí svěží a přitom oduševnělý náboj humoru z předchozích dialogických střetů. Navíc převahu získává vážnost citů pod níž mizí i sympatická abnormalita postav. Distribuční název filmu Terapie láskou bezprostředně nabízí klíč k celému příběhu a jeho záměru. Nakonec nejde o nic jiného než o setkání postav, které spojuje silné porozumění, obdobná zkušenost a oboustranně příznivý vliv na vnitřní obrodu. Jen se musí oprostit od traumatické minulosti a překonat rodinné determinanty, vzájemné nedorozumění i příznačnou zaslepenost. Tato prověřená linie snímku je nejprve dovedně držena pod povrchem odkláněním divákovy pozornosti a postupně si magnetickou silou podmaňuje vše a takto působí i na diváka - z jeho ironického odstupu v závěru nezbude kamen na kameni. Film se špatně nasazenou maskou, která příliš brzy začne odpadat, s nejednotnou linií humoru a obětováním svébytných postav ve prospěch figurek diváckých očekávání si nezaslouží ovace ve stoje. Nakonec ukazuje jen cestu, která by mohla vést k obrození žánru, ale sám ji nedůsledně opouští. I tak v rámci dané kategorie nesporně získává body navíc, ale v širším kontextu kinematografie jeho schizofrenní vztah ke konvencím narativních modelů a diváckých očekávání ovšem přehlédnout nelze. (Cinema Mundi 2013) () (méně) (více)