Mahó šódžo Madoka Magika

Madoka Magica klame názvem a staví zrcadlo žánru mahou shoujo aneb „magická dívka“. V nejednotvárné a neveselé podívané plné hlubokých psychologických dialogů, kontrastů na každém rohu a vypointovaného konce se i přesto dočkáme transformace, souboje, oblečky a zbraně, magický prvek a nekonečný boj s nepřítelem. Nejednotvárnost a kontrast představuje stěžejní prvek nejen po vzhledové i dějové stránce seriálu. Kontrasty a možné SPOILERY: Klasická kresba představující normální svět je doplněná surrealistickými až halucinogenními výjevy dimenze čarodějnic. Jednoduše kreslené postavy, u kterých jsou skoro zvýrazněné jednotlivé tahy (oči, krk), jsou zasazené do prostředí naopak kreslené až téměř dokonale. Roztomilé holčičky bojující na život a na smrt. Roztomilý plyšák jako nepřítel. KONEC možných spoilerů. Předpokládám, že na ruby obrácený žánr vznikl položením otázky „co to stojí stát se magickou dívkou?“ Tvůrci si vybrali jednu z mnohých možných odpovědí a na ni pak nabalili děj a zamýšlení nejen o podstatě světa, dívky, života a smrti, osudovosti, přátelství, ale i o emocích a citech. Pár velice sympatických charakterů sice často pláčou, ale zároveň vedou duchaplné hovory a staví se svým vlastním démonům. Neveselost a až zvrácenost podstaty osudu magické dívky je skvěle představená, zabalená do neobvyklého vzhledového kabátu a doplněná krásnou flétnou. V průběhu 12ti dílů se však divák neunudí, ale ani nestihne vytvořit k postavám silný vztah. Kvůli neobvyklému vzhledovému kabátu (roztomilost a mnohabarevnost) syrovost a krutost nijak silně nezasáhne, je pouze cítit odcizenost. Přesto silných 90 % +. Otázka na závěr: jak velká je hranice mezi naději a zoufalstvím? (26.12.2013)

Budete-li mít zájem, ukáže vám Akiyuki Shinbo, že být magickou dívkou není vždy výhra. Děvčata budou trpět, potit krev a umírat. Jestli to je ta proklamovaná žánrová subverze, tak budiž. Já v tom revoluci nevidím. Je to pouze solidní řemeslo, které by však díky svému již teď jistému úspěchu, mohlo vyburcovat další talenty k ještě působivějšímu experimentování. Dost už totiž bylo průměrných manga adaptací. Původní anime vládne! Někdy ale ne tak tvrdou rukou, jak by se díky mohutnému hypu mohlo zdát. (01.05.2011)

Jedním slovem Geniální. Madoka Magika klame tělem, pohrává si s divákem jako kočka s myší a ani náhodou není klasicky dětským "Mahou Shoujo", nýbrž do detailu propracovaným - psychologickým veledílem. Co také očekávat, když Madoku napsal známý Řezník- Gen Urobuchi (Fate/Zero, Psycho-Pass, Thunderbolt Fantasy). S geniálním příběhem a postavami, jde v ruku v ruce i skvostný vizuální kabátek od studia Shaft, podpořený přesně sladěnou hudbou od mé oblíbenkyně Yuki Kajiury. Už dlouho jsem neviděl, aby byl opening a ending součástí děje (doporučuji nepřeskakovat) Viděna vylepšená BD verze. Doporučuji nejdřív shlédnout seriál a následně filmy. 95% (V mé topce) (31.01.2017)

Neskutočné prekvapenie. Začne ako obyčajné mahou shoujo, ale za chvíľu sa z toho stane temná psychologická fantasy, ktorá je uveriteľná a vôbec nevyznieva smiešne. A môžu sa na to pozerať všetci bez rozdielu, chlapci aj dievčatá, len pre mladšie 15 rokov asi nie moc vhodné a seniori s tým asi tiež nebudú strácať čas. Každopádne odporúčam! (28.02.2016)

O tom, v čem spočívá vynikajícnost a jedinečnost Madoky a jakým způsobem se Urobučimu podařilo dekonstruovat žánr mahó šódžo, bylo řečeno i napsáno již mnoho a já nemohu nic z toho rozporovat. Příběhy o sladkých, roztomilých děvenkách obdařených kouzelnou mocí obvykle oslovují jen omezenou skupinu diváků, a tak se z toho výše uvedený pán rozhodl udělat psychologický thriller s menší příměsí GL. Výsledek je skvělý: změny nálad v příběhu jsou provedeny mistrně, návrhy postav i úroveň animace jsou skvostné a hudba Kadžiury zde dokazuje, jak moc pasuje k anime se ženskými představitelkami. Škoda jen dvou věcí. Tou první je skutečnost, že seriál vyrobilo studio Shaft, takže nesmí chybět jejich příslovečné sklony k vizuální sebeonanii a zoufalé snaze divákovi dokázat, jak „jsme strašně originální a umíme to dělat jinak než ostatní“ – a bohužel, toto předvádění se děje na úkor zábavnosti. Bojové scény s čarodějnicemi mohou na někoho působit umělecky, ale na mě to spíš působilo jako odfláklý bordel, kterým se prostě prvoplánově snažili šokovat a který při opakovaném používání už nudí. Druhou věcí je antiklimatický závěr. Seriál totiž ve své podstatě vrcholí už nějakým 9. dílem, načež zbylé tři díly jsou jen překombinovanou snahou zvrátit zdánlivě nezvratitelný osud a zahojit všem bolístky ve stylu Steins;Gate. Tak jako u výše uvedeného, i zde platí, že ač poslední díly nejsou samy o sobě špatné, nedokázaly si získat mou pozornost tak moc jako předchozí díly. I navzdory těmto výtkám se ale jedná o jedinečný zážitek, který doporučuji bez výjimky každému divákovi anime. Silné 4*. –– P.S. Podezírám Urobučiho, že v roce 2011 uzavřel smlouvu s fialovou činčilou a stal se kouzelným scenáristou. Jak jinak si vysvětlit, že na pomezí let 2011 a 2012 dokázal vytvořit hned tři zásadní, nezaměnitelná díla (Fate/Zero, Psycho-Pass a tohle), která se jiným scenáristům nepodaří vytvořit za celý život, a pak jako by se zničehonic vypařil… (09.04.2021)