Jiná země

Aj napriek veľkému potenciálu na sci-fi, ostáva tento film na úrovni drámy, na pozadí ktorej sa postupne stráca geniálny, v úvode sľubne pôsobiaci, nápad so zrkadlovým obrazom Zeme. Hlavná dejová línia je postavená na emóciách, výčitkách svedomia a nenaplnených snoch Rhondy a jej vzťahu k Johnovi, čo jednoducho nestačí. Chýbalo mi tam viac postáv, nejaké oživenie scenára... miestami som sa nudil. (24.11.2011)

Another Earth, to je nevlastní sestřička Melancholie se špetkou Kontaktu, která neměla peníze na šaty, a proto byla natočena naprosto ohyzdnou ruční kamerou. Ale i diamant, byť leží na dně popelnice, je krásný... No, dost bylo metafor, nyní k věci - sám se podivuji nad tím, co se mi může zalíbit. Tento film mě zaujal od samého začátku a ačkoliv o nic světoborného rozhodně nejde, dokázal si mě získat. Je to vlastně takové lehce abstraktní malé drama, kde daný sci-fi prvek je pouze jakousi absurdní okolností a zároveň prostředkem k názornému projevu emocí hlavních hrdinů, jejichž životy se značným množstvím smutných náhod propletly. A to je ostatně primárním úkolem dramatu, ne? Brnkat na emoce jako na struny kytary - efektivně a elegantně tak, aby to divák nepoznal a o to víc byl výsledkem učarován. (06.12.2011)

Velice zajímavý nenápadný film o jedné slečně, která udělá osudovou chybu, a tak změní život nejen sobě, ale také jednomu muži, který kvůli tomu přijde o svou rodinu. Ačkoliv by mohla mít spokojený život i po této události, trápí jí svědomí a hledá vykoupení. Spoiler a jen moje myšlenky k filmu :D Takže na Zemi číslo 2 se nejspíš bouračka nestala. Tím pádem se na Zemi číslo 2 Rhoda a John nejspíš neznali, a tak mohla na Zemi číslo 1 letět Rhoda a nenechávat letenku Johnovi (a poněvadž před sebou měla Rhoda budoucnost astrofyzika, nebylo by zas tak nereálné se do raketoplánu dostat). Taky to nejspíš znamená, že Rhodu ze Země 2 nepoznamenala ta bouračka, která se vlastně nestala, takže nešla do vězení a stala se z ní úspěšná žena (ta astrofyzička). Což vypadá skoro jako happy end, jenže je tu stále Rhoda ze Země 1 a ani nemluvim o tom, že John letí na Zemi 2 kde nejspíš bude šťastná rodina včetně jeho já, takže on tam bude trochu navíc. No aspoň má možnost vidět rodinu. (27.01.2013)

Vůbec ne špatný nápad, ale mnohem starší Doppelgänger měl podobnou myšlenku trochu lépe domyšlenou a oproštěnou o lidské melodrama. Dokumentární roztřesená kamera mi taky nějak extra neseděla. Jinak řečeno, čekal jsem mnohem víc z možností, které dávalo zjištění existence oné Země2. Navíc mi přišlo nedomyšlené zjištění druhé planety teprve nyní a její poměrně hodně velké přiblížení, které by snad muselo obě planety nějak ovlivnit. ~~~ 2,5* (04.11.2011)

Podobně jako Melancholia, ani Another Earth není primárně o sci-fi. A jsem za to ráda, protože po zhlédnutí traileru, který se snažil navnadit diváky na fakt, že ve vesmíru existuje naše přesná kopie a že hlavní hrdinku zajímá, zda její druhé já udělalo ty samé chyby, jsem se bála, jakou děsivou, nesmyslnou, nelogickou astronomickou šílenost z námětu tvůrci vykřešou. (Pokud existuje mně totožná, "druhá" verze mé osoby, znamená to, že se po miliony let muselo na obou planetách vše probíhat naprosto stejně. Z čehož zas můžeme dospět k závěru, že každý pohyb, každá má myšlenka by měla být naprosto identická a paralelní s tou, kterou má mé dvojče na Zemi č. 2, a že mezi našimi činy nemůže být sebemenšího rozdílu.) Another Earth však naštěstí "druhou planetu" nechává na pozadí, tvoří z ní jen metaforickou odpověď na otázku, jaký by asi byl život hlavních hrdinů, kdyby před čtyřmi lety dopadlo vše jinak. I proto k mému překvapení na základní problémy nalézá celkem racionální odpověď a svým odhodláním zkoumat spíše vztah mezi dvěma postavami, si žádné další nepřidělává. Zcela bez obav přiznávám, že nejsem nějaký fanoušek nezávislých filmů vyžívajících se v "ruční" kameře, neznámých hercích a pomalu vyprávěném příběhu, tentokrát mě ale ta sonda do života dvou lidí velmi bavila. A i když ta velká modrá koule na obloze může v závěru působit jako příběhová berlička (alespoň kamarád, který byl v kině se mnou, ji tak vnímal), mně se to metaforický, melancholický, pravdivě lidský a místy i filosofický (kde jinde postavy citují Platóna?) příběh včetně svého rozuzlení líbil a ani v jedné scéně mě nenudil. (15.12.2011)