Vliv gama paprsků na měsíček zahradní

V životě každého člověka přijde prozření, kdy si uvědomí, že je, ať už částečně, nebo celkově za zenitem. Už nikdy nebude moci dělat to či ono, ani nedosáhne vysněných cílů a nesplní si tajná přání. Dostane se prostě do bodu, od něhož může už jenom ztrácet. Pokud víte, že máte být na co hrdí, že jste prožili plodný život a něco vybudovali, dá se se ztrátou perspektiv vyrovnat snáz. Jenže Beatrice si čím dál jasněji uvědomuje, že jediné šťastné období prožila na střední škole. Tehdy se cítila královnou a měla pocit, že jí svět leží u nohou. Dnes je to stárnoucí zatrpklá žena, která si neví rady, ani se sebou, natož pak se svým okolím. Její dcery potřebují rodičovskou oporu a dobrý příklad, místo toho jsou svědky opakovaných frustrací a citového okorávání své matky. Paul Newman byl určitě mnohem větší herec než režisér, ale tohle psychologické drama zrežíroval konzervativně a spolehlivě, rozhodně se za výsledek nemusí stydět. Mohl se, konec konců, opřít o výborný herecký výkon Joanne Woodwardové i obou představitelek dětských rolí. Celkový dojem: 85 %. (12.01.2016)

Pozorovať rozháranú matku, ktorá frustráciu z vlastnej mizérie prenáša na svoje dve dcéry je veľmi smutné. Metafora o radiácii, ktorá v malom množstve vytvára zaujímavé mutácie, ale vo veľkom zabíja, je príznačná nielen pre kvety nechtíka ale aj staršiu dcéru Ruth na vrchole puberty a mladšiu melancholickú Matildu, ktorej vášňou je veda. V závere sa divák môže podľa vlastného dojmu a uváženia prikloniť k pozitívnemu alebo negatívnemu výsledku pre budúcnosť dievčat. (06.02.2012)

Paula Newmana a Joanne Woodward obdivuji.. a po zhlédnutí toho snímku nejen za tak pevné manželství, jaké měli. Zajímavý snímek, dobrý příběh, ale zejména hlavní představitelka mě naprosto uhranila ve své roli šílené matky.. Moc ráda si film ještě někdy zopakuji a pravděpodobně se zaměřím na další režisérské počiny Paula Newmana. (14.01.2012)

Beatrice nechcete potkat a už vůbec s ní sdílet jednu domácnost. O takové ženě se říká, že i mléko zkysne, když mu věnuje svůj pohled. Je to žena, která nesnáší sebe sama kvůli životnímu neúspěchu, svému stárnoucímu odrazu v zrcadle, nedostatku peněz, absenci partnera, dětmi jako závažím a ventiluje si to na svém okolí. Takové ženy jsou realitou, s označením toxicity a vyhýbáme se jim. ///  Paul Newman a jeho manželka Joanne Woodwardová poté co viděli představení Zindelovy divadelní hry (Pulitzerova cena v roce 1971 za drama), koupili filmová práva a adaptovali ji na plátno. Četla jsem, že Zindelova divadelní hra (neviděla jsem) představuje Matildu/Tillie (mladší dceru) jako hlavní postavu vyprávění, zatímco Newmanův film soustřeďuje většinu své energie na matku Beatrice Hunsdorfer. Tento posun má dle mého mínění zásadní dopad na změnu publika a filmové ztvárnění jí naštěstí dopřává určité sympatie. Joanne Woodwardová je sakra dobrá herečka ale uvedla, že to málem zničilo její vztah s Paulem Newmanem a měla velké problémy vyrovnat se s postavou - nenáviděla postavu Beatrice, nenáviděla to jakým způsobem se chovala ke svým dcerám, její permanentní rozzlobenost a štěkot, labilitu, úzkostné stavy. Hereččin výkon byl vynikající a až přespříliš skutečný. Ale dokázala to a film obsáhl zkušenosti ženy v postavení Beatrice. Ruth ((starší dcera s epilepsií (?)) je co se týče chování kopií své matky a ví jak matce co nejvíc ublížit a emocionálně ji ještě víc poškodit. Ale když má záchvat, je Beatrice tou nejlepší matkou. Jestliže Beatrice a Ruth jsou archetypy životní zlomenosti i msty plynoucí až z jakési rezignace, Tillie (Newmanova dcera, v době natáčení snad 12 letá) svým dětským ale vědeckým pohledem disponuje sílou, objektivitou a nadějí, nezbytnými k tomu, aby se udržela nad hladinou a nepodlehla ani v budoucnosti skepsi, jako následku špatné ekonomické situace a citové tyranie. Tillie je vítěz nejenom vědecké soutěže na škole. Její klid s odvahou v prapodivném rodinném chaosu předpokládá budoucí porozumění světu. Ne, Tillie nepropadne beznaději, a to je rozhodující. Děkuji, pane Newmane... P.S.: Judith Lowry v tak nádherné mlčící roli... (23.08.2024)

Jsem zasažena. Tenhle film pod režijní taktovkou Paula Newmana (takže on nejenže báječně vypadal, hmm…, nejenže uměl mistrovsky hrát, ale i bravurně točil !) mě ohromil. Trpce laděný příběh matky a jejích dvou dcer je vykreslen tak věrohodně, tak křehce a s takovým řekněme pochopením, že právě k režisérovi získávám čím dál větší obdiv. Po celou dobu jsem se nemohla zbavit pocitu, že film vůbec není americký, cítila jsem na něm značně evropský rukopis. Postavy jsou vykresleny a zahrány dokonale, linie jde nenápadně do neuvěřitelné hloubky a člověka už při sledování a ještě nějakou dobu po něm napadají zvláštní myšlenky…nejen o gama paprscích a měsíčku zahradním…Pro mě osobně je zajímavá i skutečnost, že jsem tento film viděla jako první po Chaotické Aně a musím říct, že díky Měsíčku Ana celkem bledne a ztrácí ze své síly… (filmy ale v žádném případě nechci srovnávat, to ani nejde). Závěrečná slova Matildy jsou prosvětlená nadějí tak, jak už pro mne dlouho nic nebylo - …. Díky vlivu gama paprsků na měsíček zahradní jsem objevila slunce a hvězdy… (18.07.2011)