Červená světla

Ze začátku hodně zajímavý, ve druhý půlce to trochu zvolní tempo a pointa mě nenakrkla jako většinu ostatních. Není ani super debilní ani vycucaná z prstu nebo naprosto mimo. Co všichni pořád maj? Od dob Šestýho smyslu všichni čekaj tyhle šokující pointy, akorát když přijdou, tak je ztrhaj jak jsou pitomý. Ono už se toho moc taky vymyslet nedá, všechno už tady bylo. Udivuje mě tak málo hodnocení, když se tu předvádí jak De Niro, tak Sigourney, i když nejvíc prostoru nakonec dostal Cillian Murphy a ten teda hrát umí a jako protagonista si poradil s přehledem. Ovšem není to horor, tím se nenechte mystifikovat. Spíš mysteriózní crimi nebo tak něco. Stojí za pozornost. (26.09.2012)

Nemám patřičné vzdělání na to, abych s jistotou rozeznal, jak moc normální či nenormální je ten či onen paranormální jev. Nicméně doktorské vyvracení paranormálních nesmyslů mne vyloženě pohltilo, ale od chvíle, kdy paní doktorku na plátně vystřídalo sebevědomé médium, tak se snímek spontánně proměnil z výborného v lehce mysteriózní blábolení a trošku ztratil na zábavnosti. Ale závěr to celkem spravil, takže ten, kdo si občas zasedne ke spiritistické seanci, by si tohle mohl docela užít. (28.10.2013)

Přišlo mi to takové nevýrazné a bralo se to moc vážně. Cillian Murphy je tam hrozně vyšokovanej, i když se vlastně nic neděje a Robert De Niro si podmaňuje davy "superschnopnostmi" druhořadého cirkusáka. Celé to vůbec nedává smysl, je to dlouhé a po finálním zvratu i trochu směšné. Ale jako nevadilo mi na to koukat. 50% (07.08.2016)

Přestože bych hrozně rád, ty opakovaně zapomenuté klíče resp. věci, které jsem stoprocentně odložil na určité místo, abych je po nekonečně dlouhém, usilovném hledání, našel zcela jinde, svedl na paranormální jevy, skutečným (jediným) důvodem, bude ten německý parchant. Jsem ochoten připustit i možnost, že se v práci někdo hrozně nudí resp. baví. Stejně tak, pokud v příborníku narazím na ohnutou lžičku, končí, za doprovodu nadávek resp. narážek „to by mě zajímalo, kde udělali soudruzi z NDR chybu“, zpravidla na dně koše a nikoliv na stole u „Muldera a Scully“. Pokud náhodou (stále) není jasné, co tím básník (Šakal) chtěl říct, tak, aby bylo dostatečně jasno. Na paranormální jevy nevěřím. Tím pádem měl S. Silver resp. Boby De Niro, jedinou možnost, jak si získat mou pozornost. Vzbudit ve mně zájem (tak jako v hlavním hrdinovi) po odhalení, tj; „jak to dělá“. Bohužel (pro Red lights resp. R. Cortése) se tak, až na vyjímky, nedělo. Chtěl jsem alespoň ocenit myšlenku, že to nejednoduší řešení, které máte po celou dobu přímo před očima a které právě pro jeho podbízivou triviálnost zavrhnete, bývá v drtivých počtech případů, to správné. To by však se zavřenými dveřmi, musel zavřít svá ústa i T. Buckley resp. C. Murphy. 45% (29.04.2014)

Už dlho som pri filme necítil zimomriavky a neslintal blahom. Poctivá žánrovka, ktorá stavia na pevne vybudovanej a bezchybnej atmosfére. Cortés vytvoril perfektný scénar. V ňom nám nielenže pomaly odkrýva určité skutočnosti a zároveň zamlčuje tie dôležité, takže do konca nevieme na čom vlastne sme, ale zároveň nezabúda prekvapovať a viesť svoj herecký ansábel s takou ráznosťou a precíznosťou, že dopomáhajú k finálnemu zvratu, ktorý nech je akokoľvek zvláštny, skvelo do konceptu sedí. Nie každému filmu sa podarí niečo takéto. Nie každý film dokáže takto nabudiť. Dážď, krásna Olsenka, uhrančivý Murphy v ďalšej svojej veľkej úlohe a veľmi éterická Weaver. Som nesmierne šťastný, že sa ešte robia takéto filmy. Pre ostatných možno rutinná záležitosť, pre mňa vec robená s láskou a s presvedčením a je to cítiť v každom jednom zábere. Rovnako silné ako Anh Hung Tranov I come with rain. (08.04.2015)