Zimní příběh

Chtěl jsem mít Zimní příběh rád protože, ač mi nemůže být jeho filmový autor ukradenější, vypadal stejně osobně jako Aronofského opus magnum Fontána a s láskou tvořeným filmům podléhám rád. Na rozdíl od Fontány se ale na Goldsmanově adaptaci podepisuje bytostná nevyrovnanost všech jeho scénářů. Výsledek tak ve filmu působí jako pouhé neuměřené plácání jednoho romantického nápadu na druhý bez téměř jakéhokoli vysvětlení souvislostí nebo důvodů, a vychází z něj jen nijaké vyznění celé pointy a nesmyslné, rádoby poetické chování všech zúčastněných hraničící se sebeparodováním. To, že jsem se u celého filmu užíral nudou ten veskrze špatný dojem jen podtrhuje a o něco výš hodnotím vlastně jen kvůli krásné J. B. Findlay a standardně sympatické Jennifer Connelly. (14.06.2014)

Já vím, jedna hvězda? Kdo to neviděl, nepochopí a asi si o mně nebude myslet nic hezkého, ale já skutečně blbější film neviděla pěkně dlouho. V tom filmu není ani jedna minuta, která by dávala smysl. Od začátku do konce divák nepřestane kroutit hlavou, špatně natočené a ještě hůře napsané. Tolik scén na hranici parodie pohromadě jen tak nenajdete. Škoda dalších slov, ono se to ani popsat nedá, to se musí vidět. (13.02.2014)

She was like a bright light. Velká hra světel znamenitě podkresluje netradiční lovestory, kde jde o vyšší princip; lovestory, jež je součástí něčeho mnohem většího; a v konečném důsledku tedy i lovestory, na kterou by se vlastně dalo pohlížet jako na vedlejší dějovou linku. --- Scénář (stejně jako debutantova režie) rozhodně není bez chyb, to tvrdit nebudu, nicméně svůj smysl dává, a to poměrně velký. Jeho "rakovina" spočívá v tom, že všechno nedává smysl okamžitě, a že se ve Winter's Tale vyskytuje hned několik scén s dvojím smyslem, po kterém musíte mít chuť pátrat. Bohužel ve chvílích, kdy tyhle detaily se zpožděním docvakávají, jsou už naši znudění intoši na novinářských projekcích dávno v limbu z toho, jak moc vehementně předtím museli kroutit hlavou. --- To já byl v limbu docela jinačího charakteru; v limbu ryze příjemném, pohádkovém, celý omámen jiskřivostí vztahu Jessiky a Colina. Právě jejich chemie, řekl by jeden, se snad musí dotknout i toho největšího cynika pod hvězdami. No nic. Aspoň v jednom má ta Hild pravdu - tohle se vážně nedá popsat, to se musí vidět. --- Hvězdičku ubírám za zbytečně vytučněnou (rozuměj přetaženou) "osu zla" s ještě zbytečnějším Luciferem na čele. Takové věci patří jen do opravdových pohádek; ne už do filmů s pohádkovou atmosférou, ale i mnoha nosnými myšlenkami. (14.02.2014)

Možno bola chyba púšťať si Zimný príbeh v lete, ale som si istý, že ani v zime by na mňa dojem neurobil. Z recenzií mojich obľúbených užívateľov som už vedel, že sa mám pripraviť na všetko, vrátane lietajúceho koňa. To mi nevadilo, v rozprávkach nikdy, len toho rozprávkového korenia by to chcelo viac. Alebo rozmyslieť si, čo chcem vlastne točiť. Rozprávkový žáner sa vynorí len akoby v momentoch, keď už scenárista nevedel kudy-kam. Film je často vážnejší, než je nutné a naopak málo rozprávkový, čo by bolo určite viac potrebné. 3/4 filmu ako tak ok, ale záver je ľudovo povedané "o ničom". Neviem presne ako hodnotiť, takmer som dal 2 hviezdy, ale asi mám príliš rád R. Crowa, ktorý sa snaží, predviedol dobrý výkon, no v poslednej dobe akoby stratil šťastie pri výbere filmov a preťal tak svoju dlhú a úspešnú šnúru úspechu. Veľmi slabučké tri hviezdy. 50%. (28.09.2014)

Jeden z těch filmů, který může být hodnocen jednou nebo pěti hvězdičkami, neboť o zážitku rozhoduje přístup. Pokud k němu budu přistupovat jako k matematice bude pro mě utrpením. Příběh je nelogický jako celek i každý okamžik zvlášť. Od plaváčkovského prologu, přes svérázné pojetí tubery, kde realitě neodpovídá jediný prvek, nesmyslná a nikým nedodržovaná pravidla boje andělů a démonů, nesmyslného Willa Smitha, hlouposti v logice, časové posloupnosti, i jednotlivých situacích a dialozích, které scénář deformuje a kroutí tak, jak mu vyhovuje bez ohledu logiku. Nebo si toho nemusím všímat a mohu k filmu přistoupit jako k poezii. Jako k nádherně emotivní básni, která odvrhla okovy logiky a zemské přitažlivosti, aby mohla na křídlech fantazie přinést příběh o zázracích, o hvězdách, o věčném boji dobra se zlem, andělech a démonech, o tom, že lze někoho milovat tak bezmezně, že nemůže zemřít. Volil jsem druhý přístup a film se mi bohatě odměnil. Nabídl mi několik čarokrásných slok, magickou atmosféru, vrchovatě emocí a nádherných scén, které vhání slzy do očí. Ať už je to aktivování spícího agenta v knihovně nebo polibek pro zakletou princeznu. A k tomu jako bonus okouzlující Jessicu Brown Findlay, která má daleko do klasických hollywoodských fiflen a vyzařuje tolik energie, že jsem se nedivil tomu, že se musí občas jít zchladit. Film, kde si zkrátka můžete vybrat. Roztrhat ho na kusy argumenty, nebo se vznést na křídlech emocí? Matematika nebo poezie? (15.02.2014)