Amélie z Montmartru

Tohle mi leželo v počítači hodně dlouho.Nastal čas to smazat,takže jsem se na Amelii konečně rozhodla podívat.A viděla jsem asi jen tak hodinu,to mi totiž úplně stačilo.Příběh je podán celkem originálním způsobem,občas až podivuhodně připomíná seriál "Řekni,kdo tě zabil"a hlavně je to obrovský kýč.To,z čeho jsou zdejší komentátoři u vytržení,mě šíleně nudilo.Dokonce jsem z toho tak znuděná,že se mi chce spát.Tohle se mi u filmu už pěkně dlouho nestalo.Snažím se přijít na to,co se na tom všem tak líbí a popravdě nevím.Nejspíš kukuč Audrey (který,uznávám,je roztomilý)a "divnost"celého snímku.Jinak netuším.A mimochodem srovnávat Tautou s Audrey Hepburn je hodně,ale hodně mimo. (24.03.2011)

Konečně jsem viděl onu slavnou a tolik opěvovanou Amélii! Ale musím říct, že po tom všem, co jsem o tomto filmu slyšel, tak jsem čekal filmařský majstrštyk. Ale on se nějak nedostavil. Možná ho režisér poslal na cestu kolem světa :-). Každopádně má to atmosféru, nadsázku, jistý vtip, poslání a Audrey Tautou. Ale aby to bylo plné hodnocení, tak by to ve mně muselo zanechat nějaké větší emoce. Takhle pouze takový lehký nadprůměr. (20.06.2008)

A půl. Sladké, rozkošné, prozářené a úsměvné. Stejně jako hlavní hrdinka, Amélie z Montmartru. Audrey Tautou má jeden z těch nejkrásnějších úsměvů filmového plátna, jaký jsem kdy viděla. Inteligentní a vtipný scénář, důmyslná kamera, velmi líbivé a oku lahodící vizuální zpracování a podmanivá hudba. Po prostudování některých zdejších záporných komentářů mi připadalo, že zmiňovaní mají k tomuto snímku podobný postoj, jako někteří k obdobně vysoce hodnocenému, snad nejznámějšímu a nejohranějšímu filmu vůbec, Forrestu Gumpovi. Dovolím si jmenovat uživatele sinp, díky jehož, pro mne velmi zajímavému komentáři, mi na mysl vytanul onen lehký, ovívající dojem, směřující právě k podobnosti s Forrestem. Amélie je bezesporu působivým, okouzlujícím a lahodícím kouskem kinematografie. Ale k úplné dokonalosti mi chyběl nějaký "ten" pocit, který jsem zde nenašla. Prostě něco, kvůli čemu čistých pět hvězdiček udělit nemohu. (18.09.2010)

Améliu som dlho odkladal a odteraz sa budem snažiť, aby ma titulný obal neodrádzal. Film zasahuje až do fantazijnosti, paradoxne v našom, každodennom živote. A je jeho krásnou paralelou. Netradičné nápady a ich množstvo (trpaslík, fotobúdka, šípky, kamera, ...) úplne presiahli moje očakávania. Úplné odľahčenie dostal film po dramatickej stránke veľmi netradičným štýlom. Francúzština je navyše príjemný jazyk, hlavne v podobných konverzačných filmoch. Len by som to trošku skrátil a zapojil viac nekonvenčného humoru. 85%. (18.10.2007)

bývaly doby, kdy jsem měl Amélii nesmírně rád a nevěřil jsem, že by se mi kdy mohla okoukat. nestalo se. přihodilo se něco jiného. přestal jsem filmu věřit. zošklivily se mi Jeunetovy škaredé barevné filtry a zprotivili pitvořící se herci úplně stejně, jako jeho jedovatý optimismus. svého času svěží nálada dnes už malinko zavání umělinou. velice rád bych věřil v zázračnost každého okamžiku, v katarzní půvab každé tragédie a velice rád bych žasnul nad tajuplnými souvislostmi lidských životů a na svět se díval skrze růžové brýle, ale Amélie mi to neumožňuje. nedovedu se ani při usilovné snaze smířit s dětinsky naivním nazíráním na témata hluboká a závažná, nevěřím v bezstarostnou lásku bez bolesti, bez obětí a starostí a už vůbec v osud, který k ní vyvolenému člověku umete cestičku. snad je to stářím, ale už se nedovedu oddávat citovému sebeukájení s takovou vstřícností. je snadné mi udělat radost, nebo mě dojmout, ale nesmím přitom zavětřit ani náznak kýče nebo falše. o to víc oceňuji Jeunetovy následující Příliš dlouhé zásnuby, které staví vyumělkovaný patos Amélie tváří v tvář nepokrytému patosu zákopového šílenství. (27.11.2012)