Pohádky noci

Animace je čarokrásná a neomrzí. Bohužel všechny příběhy jsou střiženy podle stejné hetero/amatonormativní šablony when boy meets girl, což mě v polovině už přestalo bavit. Hůl nad pohádkami jsem zlomil ve chvíli, když cizí dívka z rozmaru podvede chlapce a přiměje ho zabít milovaného koně s tím, že sní jeho srdce… A on si ji pak samou láskou stejně vezme. Měl ji pohodit a nechat si toho koně. (07.05.2024)

Pohádky pěkné a barevnost fantastická, možná až houbičková. Černé siluetové zpracování je hodně podobné tradičnímu kambodžskému zpracování loutkových divadel, takže je asi pravděpodobné že se tam inspirovali .... a jako kolonizátoři vlastně na to mají právo. Co se týká délky: nemělo být konceptem pásmo několika pohádek, tedy než to slepili do jednoho dloouuuhééééého celovečeráku? Doporučuji dávkovat po kouscích:) (14.12.2015)

Pohádky noci jsou osvěžující změnou po všech těch pixarovských a jiných 3D příšerkách, ale samotná animace siluet nemůže zachránit občas unavené tempo jednotlivých příběhů.Ty nejsou kvalitou na stejné úrovni a především první a poslední příběh doslova nudí. Poslední zachraňuje animace, ale délka ubíjí, první je zase příliš rychlým a "kouskovitým", osekaným příběhem. Co bych označila za doopravdy okouzlující (kromě barev a animace celkově) je ztvárnění zvířátek. Dikobraz, havran a sova donutí každého minimálně k úsměvu. Druhý klasický pohádkový příběh o překonání překážek na cestě k získání princezny je jednoznačným vítězem. Typická pohádka v moderním hávu - škoda, že takové nebyly všechny. (05.07.2011)

Pohádky, jež člověka dostanou nejen svou vizuální stránkou, ale i hlubokým nadčasovým poselstvím. Osobně mě nejvíce zasáhla ta z Tibetu. Když k tomu pak máte i pár vysvětlivek od samotného autora, který má radost z každého položeného dotazu a o svém filmu vypráví jak o vypiplaném dítku, celkový dojem je o to silnější. Velký dík organizátorům letošního Anifestu za tento bezprostřední filmový zážitek. (29.04.2012)

[MFF 2011, Karlovy Vary] Staromilská siluetná animácia vrhá mnohonásobné tieňe a hľa mladík odmieta princeznú. Veď konečne, sladkoústych rozprávočiek jestvuje predsa požehnane a menšie obrátenie zvyčajnosti naruby azda neublíži. Michel Ocelot svižne dózuje 6 (nápadmi nabitých) poviedok z ktorých prvé-delikátnejšie 3 ubehnú rýchlo ako Asafa Powell pretek na 100 m. a druhé-vlažnejšie 3 sa vlečú ako dôchodci na poobedňajšej výchadzke. Čo je trošku nevítaná kombinácia, pretože človek sa návalovo nabaží a potom už len uprene kuká-čaká na koniec. Obsahové vyváženie, prípadne korektúra stopáže by myslím prospela. Rozhodne však ide o milé spestrenie večera, ktoré necháva spomenúť na starú dobrú grafiku z 20-30's a nepozabúda ani na ozvláštnenie terajšími trendmi. Ako dlhší večerníček pred spaním-ideálne. (03.07.2011)