Majster kat

Neviem, či je správna moja predstava o historickom filme, ako o filmovými prostriedkami stvárnenej historickej udalosti alebo o filme, ktorého dej sa odohráva v istej historickej dobe, ako to bolo v tomto prípade. Každopádne to bol veľmi slovenský film so všetkými kladmi (herci) aj zápormi (taký malý trochu naivný veľkofilm, ktorý poteší domácich divákov a tým aj končí). Dá sa na to pozrieť aj v súčasnosti, len treba občas prižmúriť oči a byť veľkorysý. (05.10.2020)

Plamen i červánek, ďábel i beránek, cukr i sůl. Bielikův Majster kat je mně pro svůj dvojí pohyb (přestat se bát a nahlédnout, že nic na světě není černobílé; neustavičně se děsit a nenávidět neznámé) zároveň jemným pohlazením i tvrdým políčkem, osvobozením z pout i spoutáním. Jaké je to pozitivum, kousek stínu v tropickém dnu, doušek vody na šíré poušti? Riskuji, že budu neoblíben, ale nemůžu jinak: kladem tohoto filmu pro mne je, že se nestal pohádkou, o tom kterak hrdinný, pravdu v rukou držící slovenský lid zahnal ony každým svým skutkem hřešící, pohanské mohamedány kamsi daleko za hranice civilizovaného světa! Ta rovnoměrnější distribuce neřádů (čili: svině se najdou, jak na "naši stráně barikády", tak u "nich") skutečně bodla, ostatně jako vždy! A ono negativum, ten bodavý pocit u srdce, ta popálenina? Opětovně riskuji, že budu neoblíben, ale znovu nemohu jinak: záporem tohoto filmu je, že se tak moc štítí smrti, značkuje ji jako největší zlo, vylučuje ji. Život a smrt v prostoru tohoto filmu nekoexistují vedle sebe, nevedou spolu dialog. Kat, služebník smrti, žije mimo městský život, zprvu všemi přehlížen, poté všemi obáván a všemi nenáviděn... Tady mě trochu mrzí, že se tenhle film nestál romantickou báchorku o tom, kterak se skrz nastupující generaci vyžehlí stará křivda, filmem, ve kterém bude smrt životem integrována, pochopena a ne zničena... 65% (29.07.2017)

Vlado Muller vs. Štefan Kvietik v unikátním filmu z roku 1966, který se dějem odehrává na Slovensku pod nadvládou Turků a vizuálem to je velkovýpravná, barevná kostýmová záležitost s feelingem pohádky, která není pro děti. Fascinuje mne, že se něco takového kdy pokoušeli točit v Československu ikdyž dneska se mi to nezdá moc použitelný film, Jakási snaha o náš malý hollwood, dokonce i s nahými no name slečnami. Zajímavá kuriozita. (14.02.2021)

„Ak chceš znepriateliť dvoch kresťanov, postav medzi nich ženu.“ Tento historický slovenský film ze 60 let o celoživotním střetu městského kata Emila (Vlado Müller) a rybáře Richarda (Štefan Kvietik) mě v první řadě zaujal svou barevností a na svou dobu velmi slušnou výpravou. Zajímavá byla i hudební stránka filmu (slovenského skladatele Tibora Abdrašovana jsem doposud neznal). Silné jsou i některé dialogy obou hlavních protagonistů, zejména pak ten v zhruba polovině filmu: „Ty už si zomrel Emil, zomrelo v tebe to najcennejší čo robí človeka človekom. Zomrela v tebe láska. Ty musíš trpieť, .... taká je odplata pro falošných hráčov. Pro tebe nie šťastie na tomto svete.“ „A pro koho je šťastí Richardus, azda jen pre teba. Na mojom nešťastie chceš stávať svoje šťastí.“ (07.08.2018)

,,JA SOM KAT." ,,VÄČŠINA ĽUDÍ SA TÝM NECHVÁLI." __ Ako malého chlapca ma Bielikov film viac než príbehom (ktorý je pomerne smutným a nie práve odpočinkovým) uchvátil svojim veľkorysým vizuálnym pojatím, ktorým sa viacej približoval skôr zahraničnej (západoeurópskej) produkcii. Okrem veľkého množstva iných lokácií ho režisér ešte stihol nakrútiť v bratislavskom podhradí, ktoré sa krátko nato začalo búrať. Všimnime si pritom, že názov Prešporok ako označenie mesta sa tu vôbec nespomína, takže sa celý príbeh odohráva v trocha neurčitom priestore. ,,Majster kat" je predovšetkým z pohľadu kata Emila skoro až psychologickou drámou hovoriacou o agresivite ľudskej povahy nielen s výborným Vladom Mullerom v hlavnej úlohe, ale tiež so skvelým výkonom Petra Debnára a sympatickým Eduardom Bindasom v úlohe tureckého pašu. Drobné výhrady by som mal k miestami slabšie využitej širokouhlej kamere (tvoriacej inak podmanivé obrazy) a práci maskérov, kvôli ktorým hlavné postavy ani po 20 rokoch neprišli výraznými zmenami. (20.09.2007)