Ano hi mita hana no namae o bokutači wa mada širanai.

V anime minulost vrhá vždy stíny temnější a proti času odolnější než v našem světě. Snadné je v tomto světě býti psychologem, vždy jedno trauma neštěstí tvoří a jeden cíl a čin duši léčí. Tady se nezná fluoxetin, mirtazapin ani escitalopram. Tož třebas v mládí se vám stane, že vás šest kamarádů potká neštěstí a stanete se hrdiny seriálu "Bylo nás šest". Smrt holčičí parťačky roztrhá přátelská pouta a vrazí do vašich dětských duší - někdo do školy chodit přestane, další po nocích s kýmsi mluví a třetího cosi z domu do dálky pudí. Však svítá naděje na nápravu věcí, když ze záhrobí přichází to odešlé pojivo lidí a žádá splnění dávných slibů, leč neví jakých. "Ach děvče, je tohle ono co jsi chtěla? Neee. A tohle? Ono? Tamto? Pověz, již všichni spolu táhnem za jeden provaz, jak každý divák předem odhad, tak snad přišel čas, abys souhlasivá byla... " Duchařské melodrama po vás šahá rukama motivů, co za pět prstů někde koupilo. Své snahy dojmout dávkuje rýsovacím prknem do čar nostalgických vzpomínek v ploše dnešního prostopestra, jež pojí lidské body křivkami přezřetelných citů. Obtahuje je tuší současného potkávání a společného cíle. Patero nezáživných dvacetiminutovek se se mnou loučí. (30.05.2011)

Jak už napsal Jigvell, "V nebi Menmu nesnesli, proto ji z nebe vykopli" bych doplnil, "díl co díl jsem víc a víc nesnášel její zvuk vycházet z reproduktorů mého počítače. Jediní, co si ho užívali, jsou její přátelé, kteří jsou vlastně po celou dobu naprostí kret*ni". Ano Hana Bla Bla _nejdelší název za posledních 50 let_ je je vlastně anime tak nějak o ničem. Hodně lidí tu tvrdí "pohádkové kouzlo, kdo nechápe, tak tomu dává málo", ale dle mého tam -nic- nebylo. Prvních pár dílů je zajímavých. Od nějakého třetího bych se mohl přestat koukat a říct naprosto -přesně-, jak to dopadne. Také to tak dopadlo... Je to jak čtení 10x přečtené knihy, která ještě není ani ničím unikátní, spíš naprosto průměrná. Nudu od začátku do konce se snaží autor zlomit "náhlými překvapivými chvílemi", ale ani to to nezachrání. Nedoporučuji snad -nikomu-. Je to nudné, je to otřepané, stále stejné, pořád břečící, 7-letá dívka v těle 16 leté začínaje každou větu "Menma si myslí, Menma ti nadává!, Menma je smutná, Menma ti udělá jídlo!, Menmě se nepodařilo ti udělat jídlo, Menma je zas smutná, Menma už nemyslí" 20x v každém z 11 dílů, je to na nervy. Ve výsledku to ani nic nedá. Potěšení z podívání, nadhled nad světem / nějakou věcí... Co jsem si z toho odnesl: "Pokud někomu něco slíbím a nesplním to, tak nebudu moct do nebe... nebo nevim..." slabých 35%. Ten konec to totálně POHNOJIL (26.06.2011)

Takováhle anime přesně reprezentují moje nepochopení japonských vztahů a hodnot. Máme tu jednoduché srovnání: 1) Holčina, která dospívá, ale vypadá a chová se na 8 let, není schopná ničeho, furt jen vyřvává, raduje se jen z činů ostatních, brečí a neřekne nic moudrého, ale je strašně roztomilá. 2) Holčina, která je energická, snaživá, hezká, pracující, aktivní, rozhodná. Kterou si vybere japonec za svoji manželku? Samozřejmě tu první. Jak už jstě určitě pochopili, ona první holčina mě značně iritovala svoji přítomností a když ani nezná své přání, tak máte zaděláno na solidní migrénu. Narozdíl od jiných komentátorů mě bavila víc druhá polovina, kdy se aspoň začalo něco řešit a Menma už nebyla takovým protivným elementem, jenže ten téměř neutuchající vodotrysk slz našich hrdinů mě i tak dost vyšťavoval a ubíral na jakýmkoliv požitku. Pokud se seriál snažil o vybudování jistého kouzla, kvůli těmto přehnaným emocím, které ústily v poměrně nesmyslném chování postav, moc neuspěl. Konec už je vskutku synchronizované vyplachování očních kanálků, přesto ho hodnotím jakž takž uchazejíce, protože..po tom všem..jaký jiný by tvůrci mohli vymyslet? Celkově tedy podprůměrný zážitek zvedají drobnosti typu opening a ending, šik vizuál, sem tam i zajimavé/sympatické postavy (Poppo i Anaru) a nápad, který jen byl holt špatně elaborován. (26.12.2016)

Nápad samotný je zajímavý, provedení už ani tak ne. Stačí si vzít jen samotné postavy - jeden sexuálně frustrovaný hikikomori, jedno neuvěřitelně otravné, uřvané, neustále brečící přerostlé mimino, jedna věčně polonahá tsundere, jeden strašně drsný drsňák, jedna brýlatá snobka a jeden optimistický hippie (jako jediná snesitelná postava). Ten opěvovaný "strašně smutný a krásný příběh" se potom docela ztrácí, když u sledování leda přemýšlíte kterého z nich nenávidíte nejvíc. Plusové body má u mě docela pěkný opening s moc hezkým endingem. Animace průměr. 3/10 (14.06.2015)

Silný příběh o tom, jak se dětské party trhají a jak k sobě po letech opět nachází cestu skrz ducha slečny, která kdysi bývala členkou jejich spolku Great Peace Busters. Pokud se vám některý z výše popsanych motivů zamlouvá, nevidim důvod, proč se na tenhle kousek nepodívat. Zpracování je na špičkové úrovni a poslední díl je samozřejmě takový, jak ho každý očekává... ale myslim si, že v tomhle případě o originalitu ani moc nešlo. (26.10.2011)