SuperClásico

Dle traileru by jeden očekával boj o lásku, fotbal a atmosféru života Buenos Aires, ale mně se dostalo jen pohledu na sex každého s každým, pár televizních záběrů na fotbalové hřiště a umělých scének s údajnými obyvateli tohoto jihoamerického města, kteří se chovali jak loutky podle představ danského scénáristy a režiséra v jedné osobě – to vše hodně prokládané vatou, čili něčím absolutně nepodstatným, pomalým a dlouhým, co natáhne film do celovečerní stopáže. Jednu hvězdičku ale nakonec dám – za ten moudrý konec. Vstupovat podruhé do stejné řeky znamená točit se v uzavřeném kruhu. (03.12.2013)

Už jenom nápad spojení chladných Dánů a temperamentní argentinské nátury je sám o sobě pěkně ujetý, na což tvůrci vsázeli především. Při sledování pak člověk vlastně neví, jestli SuperClásico zhodnotit jako nebeskou zhovadilost, nebo prostě jako šílenost, na které se štáb pěkně vyřádil. Já se přikláním k té druhé variantě. Příjemná atmosféra nechá film nenásilně plynout, ale bez povšimnutí neprojde pár scenáristických perel, jimž vévodí švábi tančící tango. Milovníci jihoamerické kultury si zkrátka přijdou na své, ti ostatní asi nebudou z téhle svérázné komedie tak nadšení. (21.09.2012)

Zvláštny film. Temperamentný, o futbale a víne, o krásnych ženách a o túžbach a snoch. Minulosť, ako temný mrak nad týmto snímkom visí, Paprika Steen koná občas neuvážene, Kristián je viac menej jasný. Jeho syn bol prototyp neherca, ale aspoň bol vždy dobre oblečený. Dosť ukričané, ale aj zábavné. 2 z 5 (28.02.2014)

Dansky rukopis je citelny i v Buenos Aires a ocividne nepobavil v kine jen me, ale i zbylou hrstku divaku. V tomto stoleti mi je dansky (svedsky, norsky) humor nejblizsi, alespon ten filmovy. Resi manzelskou krizi, synovo dospivani, lasku k vinu, fotbalove silenstvi a to vse s nadhledem, lehkosti a vtipem. (28.09.2012)

Woody zjevně inspiruje i v pozdní fázi - jeho jižanská tour de force po turistických destinacích jižní Evropy čpí ze SuperClásico na sto honů. Styčné plochy mnohé - v hlavní roli město, instituce břitkého vševědoucího vypravěče, vztahové a rodinné potíže, mozaika osudů, citace z textů zahrnutých ve filosofické čítance, koktejl starých i nových kulturních klišé. Nadhodnota? Ryze dánský humor. Jestli se Vám líbilo To Rome With Love, netrpíte dogmatickými očekáváními a hledáte čím se utěšit před Blue Jasmine, budete spokojeni. Žádnej Objektiv tedy nečekejte. Buenos Aires v příběhu plní funkci ostrova v jižních mořích, ztraceného ráje zabydleného ryzími bytostmi napájenými vínem a sluncem [= blbost]. Madsen klišé sice reflektuje, ale lehce opracovává do nového tvaru jen zhruba každé druhé, nebo před jeho vyvrcholením na poslední chvíli uhne jen o něco méně očekávatelným směrem, což mu může vytýkat jen divák, který se domnívá, že lze komedii, u níž se lze smát jinak než hořce, stavět na autenticitě. Výsledkem je takový ten eskapistický, odmocněný typ katarze, asi jako když přijedete z fajn rodinné dovolené, na níž se nestalo nic, co by nebylo předtušeno ilustracemi v katalogu. Což se daří vlastně zřídka, takže oukej. A taky se u toho dobře spí, že jo, Markéto? (18.01.2013)