Alpy

Na jednej strane bola tá zdravotná sestra vynaliezavá a pracovitá, na strane druhej ale urobila veľkú chybu, keď z pracovného prípadu urobila fušku. Lanthimosov rukopis je tu úplne zjavný a nechýba tu ani jeho dvorná herečka Papoulia. Kopec bizarných udalostí, zvláštnych situácií, divných ľudí, chladné, odťažité ... ale tentokrát ma príbeh až tak nenadchol. Nebolo to šialené ako môj obľúbený Kynodontas. (25.01.2016)

Filmy Yorgosa Lanthimosa si treba pozrieť zrejme dvakrát, aby si človek dokázal utriediť myšlienky. Prvé pozretie totiž prináša skôr iba pocity. Pocit z toho, že všetci žijeme vo svete, založenom na pretvárke. Dá sa ale žiť inak? Pocit z toho, že Lanthimos má úplne jasno v tom, čo chce povedať ako to chce povedať. Hovorí to ale spôsobom nie jednoducho stráviteľným a mnohým sa môže zdať, že si robí z divákov iba srandu. Postavy sa samozrejme chovajú neprirodzene v porovnaní s našou realitou a ako raz povedal Lynch na takúto výčitku smerom k svojim filmom: "Práve o to ide". Takže konečný verdikt až po tom druhom pozretí... (21.01.2016)

"Otázky, samé otázky... vtíravé, divné, bez lásky." Položených otázek bylo víc než ve všech evropských kvízových soutěžích dohromady, počítáno od vstupu Řecka do EU. Některé otázky divné, jiné jen obyčejné, hlavně však nudné. Co je mi platný zajímavý příběh i postavy v pokusu o sociologickou sondu do (ne)empatické konzumní společnosti a do tragédiemi zraněných duší pozůstalých, která chce být hlubší než Egejské moře, když vše potápí divácky nevstřícný scénář. Ubíjející, nudný, téměř nekoukatelný film. Připadal jsem si jak u blbejch na řeckém dvorku a úplně fyzicky jsem cítil, jak mi čas, ztracený sledováním těch naučených, prázdných (!) dialogů, protéká zbůhdarma mezi prsty. Navíc samozvaný vůdce skupiny, své náhradní citové ovečky šikanující Mont Blanc mě neskutečně vytáčel. Ten si sice vybral, coby krycí jméno, nejvyšší horu Alp, ale očividně si tou velikostí jen kompenzoval malost ducha. A tipnul bych si, že i něčeho jiného. Dva centimetry dlouhého. (29.01.2023)

Musím povědět zadruhé, že je krásná půlnoc, plná sněhu a, za prvé toto byl podivuhodný případ  zážitku. Alps by se do češtiny dalí přeložit jako Kineta 2.... Jedná se o přímé pokračování Kinetty z roku 2005 od stejné tvůrkyně. Tyto dva filmy mají spoustu společného a plnatost poetiky. Vnímám to jako, tak sugestivní a viscerální ambroziu že, jsem si to musel dávkovat na 7 nerovných dílů po 7 hodin. Na konci prosince vskutku podnětné dílo a jsem rád, že jsem ho slyšel. Závěrem moje oblíbená herečka je postrach Hawaje  / Oblíbený herec je oranžové tílko - favourite singer is Yoyo diwa and favourite singer is Trashis scope 💃-. (21.07.2024)

Postupné odkrývanie náznakov. Rafinovane dávkovaný humor i tragika príbehu. Originálna práca s obrazom, kamerou, štylizáciou prostredia a správaním postáv. Moderná gymnastika. Moderný film. Nehoda. Nemocnica. Neúplné čiastočky sa postupne skladajú do obrysov obrazu. Azda toto je cesta ako vyrozprávať príbeh v dobe, kedy sa zdá, že všetko už vypovedané bolo. Rýdzo filmovými prostriedkami vniesť jemne spoločensko - kritický odkaz, bez pátosu a zároveň nechať priestor pre vlastné úvahy a tajomstvo. Niekto sa vylieči, iný umrie. Smrť však môže zrodiť nové vzťahy. Nové príbehy. Prázdne miesto zároveň ako priestor pre nové formy obchodov. Novodobé herectvo vypĺňa prázdnotu žitia pozostalých aj hercov. Hneď po pozretí som mal chuť zopakovať si to. À propos: Akého herca máte najradšej? A hudobníka? A speváčku? alebo inak: Nehráme všetci v živote len nejaké viac či menej zbytočné komicko-tragické roly ktoré z viacmenej neznámych dôvodov postupne začneme brať smrteľne vážne? (12.06.2014)