Kluk na kole

Hlavná myšlienka je jasná - trpké vytriezvenie z detských snov a ideálov, avšak nijak výraznejšie ma to nezasiahlo, a to aj napriek tomu, že tento námet mám veľmi rád... Dráma, ktorá sa síce snažila tváriť civilne, pričom umne narábala hlavne so zvukom, avšak jednotlivé scény, hlavne čo sa týkalo vzťahu Samanthy s chlapcom, mi prišli často až moc umelé a neprirodzené a chlapcovo správanie prehnane hysterické. Tiež sa tu Dardenne mohol trochu viac vyhrať s psychologickou stránkou postáv (hlavne u chlapca) a len jednoducho neskĺznuť po probléme. To je asi ten najväčší dôvod, prečo mi to prišlo šedivé, dramaticky mdlé a v konečnom dôsledku aj nudné. 55/100 (27.12.2016)

Jelikož se dosti dlouho pohybuji v ,,ústavních vodách", tak plně potvrzuji, že realističtěji nemohli tvůrci vypodobnit chování odkopnutého, zrazeného dítěte. Zároveň i srabácký postoj rodiče, který je sketa, ale v očích dítěte chce být za pěkného. Bohužel to tak v 85% je. Kluk na kole, měl štěstí, že potkal tak schopnou pěstounku, protože realita je jiná. Většinou si pěstouni myslí, že dostanou krásná, hodná, ochočená zvířátka a při prvních problémech začnou couvat. Zpátky k filmu, profesionálně odvedená práce, pěkné herecké výkony (obzvláště Thomase Doreta), stojí se na to podívat. (30.12.2013)

Observační drama se sociální tématikou plné realismu o odhodlaném chlapci, který chce svůj starý život zpět. Film předkládá psychologickou studii o odvaze bojovat za důvěru a nezištnou lásku. Bratři Dardennové zobrazují realitu s nehercem v hlavní roli, který bez dialogů prožívá svou osobní dramatickou proměnu. Dětský pohled na svět vystřídá pod tíhou reality pohled dospívající a vysoká míra dětské naděje pomalu odezní. Realistický obraz s Beethovenovou hudbou stojí za pozornost. (05.07.2011)

No a jak to bylo dál? To si v zájmu podpory pěstounské péče hezky happyendově domyslíme, zvlášť potom, co nám byl vnucen pohled na nepěkný kousek synka ze spořádaných poměrů, že? No, nic proti, Dardenni správně vystihují trauma odložených dětí s jeho projevy - jak nepřijatelný je fakt, že ztrácí jedinou jistotu, co měli, byť byla zřejmě pochybná (škoda, že jsme se nedozvěděli, čím Cyril procházel při soužití s otcem a jaký byl před přijetím do dětského domova), ale úskalí, provázející pěstounství či adopci už tolik nerozvádí, nedozvíme se, že až zbožštělé omlouvání otce není jen prvotním jevem provázejícím odmítnutí, netušíme, že při sebemenším náznaku zájmu ze strany otce - kterému v očích jeho dítěte pěstoun nesahá ani po kotníky, ač se mu snaží dát vše, čeho je schopen - bude odmítnut, kritizován a viněn spolu se sociálním systémem, který otci nedává možnost se postarat, mlčí i o vděku, který je logicky očekáván na prvním místě, ale ve skutečnosti se ocitá na tom posledním, pokud vůbec. Pěstoun by se měl dozvědět, že přednost před ním budou dostávat ti, co si ji nezaslouží a že jeho chvályhodné počínání bude neustálým bojem s geny a předchozí výchovou dítěte na jedné straně a s vlastní rodinou a společností na straně druhé... Snímek naznačil, že Samanthina oběť nemusí být marná, ale otevřeným koncem zapomněl dodat, o jak vzácný jev se jedná. Každopádně, kdo se k takovému kroku odhodlá z ryze soucitných důvodů (ne pro vidinu zisku v podobě pěstounských dávek) a dokáže se povznést nad všechny neúspěchy a prohry, aby někomu předal vše, co je v něm dobré, má můj obdiv, já bych to nedokázala... Dobře zahraná zarputilost malého Cyrila i Samanthina odevzdanost napomáhají utvoření představy o složitosti hledání vztahu, založeného na neustálé schopnosti začínat znovu a líp. (26.07.2013)

Bratři Dardennovi prolomili některá svá tvůrčí tabu a začali používat umělecké prvky v jejich tvorbě dříve nemyslitelné, jako například filmovou hudbu, přesto ale zůstal zachován jejich typický rukopis - silné psychologické drama, naprosto famózní práce s herci, specificky s těmi dětskými, hlavní hrdina (samozřejmě na pomezí dětství a dospělosti) s velmi pohnutým osudem, ručně snímaná kamera, minimum stylizace, důraz na realistické ztvárnění i vyznění, velmi pozvolná dynamika, ryze komorní ladění, mezi obsazenými přirozeně nemůže chybět dvorní herec Dardennových Olivier Gourmet. Originální je na tomhle snímku ten neustálý pohyb hlavního hrdiny (zprvu běh, poté kolo), kontrastující s pozvolným plynutím filmu, jako by tím vnějším pohybem tvůrci popisovali ten vnitřní, mentální, navíc celá ta lokomoce může být zcela symbolicky vnímána coby (Sysifovská) cesta odvrženého syna za svým otcem, a samozřejmě to psychologicky fascinující rozklíčování důvodů Cyrilova chování (ještě o mnoho víc by mne zajímal jiný film rozklíčovávající motivaci chování Cyrilova biologického otce). (11.09.2012)