Mistr

Málokdy dokážu sympatizovat s hrdinou, když je to obyčejnej sebestřednej kokot, a užít si tak jeho jakkoli dlouhej příběh. Phoenix to zahrál perfektně, to bezesporu, ale kdykoli před kamerou exceloval, já viděla jen rozmazlenýho cápka, kterej by potřeboval pořádně nakopat prdel. A mistr sám taky neprezentoval zrovna metody, které by mi uhranuly, nebo nepřišly úplně na hlavu. Ženy nekomentuju, bez vyjímky tu byly ošklivé, ať už je ztvárnila kterákoli herečka. Paul by si tentokrát mohl odnést pomyslnou sošku za to, že ze všech herců, včetně těch hezkých, dokázal v jednom filmu bez vyjímky udělat obyčejné, až oku nelahodící lidi. Dokud točil filmy zaměřené na větší množství postav, byl Paul můj Bůh. Co točí filmy o jednotlivcích, zapadl u mě mezi průměrné vypravěče, jehož příběhy mám problém dotáhnout do konce. 50% (15.11.2014)

Umění zdánlivě nejednoznačné, nekonečné a morálně zhoubné repetetivnosti. Naprosto výjimečný film v tom, jakým způsobem obtiskl "učení" Scientologie a základní teze Dianetiky do filmové formy a stylu. A není to o hledání podobnostních rysů a nějaké komparaci, mezi filmovou fikcí a scientologickou realitou téměř není rozdíl, jen jména a termíny jsou obměněny - Hubbard nahrazen Doddem, Scientologie/Dianetika Příčinou a auditing procesováním. [==] Anderson jako zkušený (hollywoodský) auteur pochopil principy Scientologie velmi dobře a s kritickým nadhledem a skepticismem je převedl na filmové plátno. Máme tak možnost pocítit podobnou mravní a etickou tíhu, izolaci a nesnesitelnou repetetivnost zdánlivě prospěšných a očišťujících terapií jako jejich přímí aktéři (skrze délku záběrů, rámování, kompozici obrazu, hudbu i způsob vyprávění a časté porušování kauzality - neměl by totiž být život mimo "církev", je jedno, co děláte v soukromém životě, jedinec primárně potřebuje scientologickou léčbu a celkového uzdravení dosáhne pouze skrze totální oddanost a víru v terapii, sezení, ... doplňte cokoli, jediná podmínka je, že to musí mít přimou souvislost s Hubbardovým učením). [==] Anderson záměrně pracuje s tématem a koncipuje film tak, že nechce vyřknout na první pohled jednoznačné soudy. Díky stížené interpretovatelnosti díla se celkem často objevují reakce typu dvojaký, nejasný, nejednoznačný, ambivalentní. Režisér nicméně do filmu umně vkládá vcelku krátké sekvence, kdy učení skrze některé z postav rozporuje a odmítá. !SPOILER! 1) scéna propagačního sezení v NY, kdy je Dodd konfrontován Johnem Morem; 2) poznámka Doddova syna, že si to "celý za pochodu vymýšlí."; 3) komentář Billa Williama o tom, že Doddovy práce nestojí za nic a že je "prvotřídní mystik." !KONEC SPOILERU! Není jich mnoho a na první pohled jsou to jen nepatrné fragmenty, které v rámci díla můžeme vnímat jako méně významné, ale pro trochu znalé jsou dostačující ke zjištění, že Scientologie byla a je jedna velká, nafouknutá bublina. Mimořádný umělecký počin. (28.11.2013)

S filmem Mistr se to má jako s ostatními filmy Paula Thomase Andersona. Všechny jeho filmy stojí na zajímavé zápletce a ve všech jsou postavy, které musí být lahůdkou pro obsazené herce. Nerad opakuji kometnáře ostatních, ale zde si to neodpustím: Hoffman i Phoenix jsou fakt fenomenální. Je to ten typ živelného herectví, kdy divák opravdu vidí totální metamorfózu do předváděné postavy. Jednotlivé dialogové scény jsou díky tomu doslova strhující, v tomto smyslu nemá Mistr slabších míst. Potěší i krásné švenky či souznění s hudbou. Pak ale tato synfonie profesionality a umění skončí a zbyde tak trochu pocit zklamání z nenaplněného očekávání. Pocit, že film tak nějak neskončil, že jeho závěr vyšumněl do ztracena, aniž by se vlasntě něco stalo, nebo že v něm prostě chybí ještě jedna klíčová scéna, která by zpětně dala celému filmu hluší smysl. Nejinak na mě zapůsobily i Hříšné noci, či Až na krev. Nevím, jestli je to tvůrčí záměr, vylíčit sled zajímavých událostí, bez výraznějšího dramatického rámce, (je to tak blíže reálnému životu), ale ten pocit neuzavřenosti, je po tak skvělém a vyjímečném filmovém zážitku mírným zklamáním. (25.04.2013)

Další Andersonův majstrštyk. Smysluplnější komentář napíšu asi, až se mi to víc rozleží. Zatím jen tak přemítám, že je to film prostě o emocích, o psychologii obecně, o člověku jakožto fenoménu.. Vlastně je to strašně jednoduchý film (v tom dobrém slova smyslu), což nevylučuje to, že snese podle mě minimálně deset shlédnutí (jen tuším, samozřejmě). A ta sedmdesátka je nádherná..! PS: Ze současných tvůrců, kteří by se dali stále ještě označit jako "mladíci", je P. T. A. patrně jediný opravdu velký filmař. (15.06.2013)

v těch nejhrubších obrysech: přísně intelektuálně vedené a sugestivně umělecky podané téma pocitu duchovního pnutí, pro který člověk nedokáže najít způsob vyjádření, svěřuje proto svůj život do rukou benevolentní autoritě a nastupuje trnitou cestu k radikální proměně, přičemž může být předmětem sporu, zda film demonstruje pozitivní, byť nesnadný a bolestivý příklad cesty k zlepšení lidského života podle žádoucího vzoru, nebo bláhové podlehnutí zlovůli labilního sektáře. samozřejmě tak jen neobratně odkazuji na pečlivě vyvažované napětí mezi neohraničitelnými prostory na interpretační mapě, kde na jedné straně lze vykládat mistrův vliv jako pozitivní, terapeutický vliv osvíceného, ač nepochopeného muže, který se zázrakem naučil ovládnout své démony a s hrdostí čelit protivenství, na straně druhé může být s jistou měrou oprávněnosti líčen coby jedovatá manipulace psychicky narušeného šarlatána, která hlavního "hrdinu" spíše jen dále duševně rozkládá, než aby ho povznášela. poslední záběr filmu mi nedává spát a neustále se mi mimoděk připomíná. rozvíjí mistr duševní schopnosti, nebo znásilňuje posvátnou schopnost člověka snít? (19.04.2013)