Víkend

Převážně konverzační záležitost, která nahlíží na gaye trochu jinak - tedy jako na dva normální milující lidi, kteří se cítí nepochopení okolím. Na nějaké úchyláky nebo homosexuální "stereotypy" zapomeňte. Je to inteligentní, je to příjemně romantické a přestože dost upovídané, divák se nenudí (pozn.divák, který není homofób!!). Neznámé tváře byly pro film jedině přínosem, přestože hlavní hrdina mi do oka úplně nepadl. Na jedno podívání dobré. (04.02.2013)

scénář by bylo ideální převést do podoby rozhlasové hry. sestává víceméně jen z konverzací, v nichž se hrdinové zpovídají ze zážitků a emocí. k těm ovšem divák žádný přístup nemá, než právě z dialogy zprostředkovaného vyprávění. na hereckých výkonech proto stojí vše. slova musejí být podána přesvědčivě. ruční kamera snímající povětšinou fádní interiérová prostředí z nezvyklých úhlů a s mírným rozstřesením, tak spíše působí jen jako nenápadné ozvláštnění a příspěvek k všeobecné snaze o co nejnepokrytější civilnost. rozhovory jsou samy o sobě nezajímavé a nutně nudí, pokud se divákům nepodaří navázat pouto s postavami. velmi intimní průnik do života postav, o který autoři s úspěchem usilují, to usnadňuje, ale v posledku záleží i na vyprávěných příbězích samotných, na povědomosti situací a ochotě vůbec naslouchat vyprávění. s odvoláním k tomu se musím přiznat, že mě film osobně nijak neoslovil, ani nedojal, vlastně ve mě nevzbudil žádné zaujetí. ale s tím tvůrci počítají. sami dobře vědí, že jejich téma není pro většinu lidí atraktivní, a nechávají i o tomto hovořit jednu z postav. i základní princip, na němž je celý film vybudovaný, vlastně sami přiznávají ve scéně, kdy jeden z protagonistů váhavě odhaluje své city do diktafonu druhého. nejde o nich ambiciózního, spíše o relativně úspěšný pokus o náhled do starostmi sužovaného milostného života dvou homosexuálů a naději, že z etudy vznikne cosi hodnotnějšího. netřeba sledovat, stačí poslouchat, co zaznívá, a nechat to na sebe působit. byla by to tedy slušná rozhlasová hra, jak díky obstojně napsaným dialogům, tak díky uměřenému soundtracku, ale coby film jde o lepší průměr. (31.10.2012)

Konečně nějaký film, který mě oslovil po emocionální stránce. Musím říct, že oba hlavní herci mě dojímali svou přesvědčivostí, takže ani nebylo nutné, aby své pocity dávali do slov. Určitě jde o kvalitní film, který hezky ukazuje, jak společnost vnímá gaye a jak oni vnímají společnost, jak se snaží zapadnout a jak se i částečně skrývají... na druhou stranu mě to přimělo k zamyšlení o tom, nakolik tento film může bořit nějaké stereotypy a být pro gaye osvobozující, když je v něm vlastně homosexualita jako ústřední téma. Myslím, že snaha hlavních hrdinů o "normálnost" byla spíše o tom, aby právě na ně nebylo ukazováno proto, že jsou to dva muži. A pokud budou točeny filmy, které mají být zajímavé tím, že řeší homosexualitu, tak samozřejmě homosexualitu nevnímáme jako něco běžného, ale spíš jako podivné zvířátko v zoo. Z tohoto důvodu určitě skutečný pokrok nastane až ve chvíli, kdy ústředními postavami jakéhokoliv hollywoodského filmu budou dva muži či dvě ženy a nikdo to nebude považovat za hlavní senzaci filmu. (23.11.2012)

Víkend vás jednoznačně vtáhne - detaily tváří, herectvím (Chris New prohlásil, že Andrew Haigh ho nechal scény hrát zcela podle sebe - žádné "teď se rozbreč" nebo "tohle musíš zaječet") a jednoznačně špičkovým scénářem. Konečně se v jednom jediném filmu koncentruje všechno queer ve správém poměru - queer čtení, sex, strach z vlastní orientace, střet homosexuálního a heterosexuálního světa, "divno" a snaha překonat to "něco", co může být pro každého něčím jiným. V zásadě jeden dlouhý, nekončící, emocemi nabitý dialog dvou hlavních postav se snaží v 96 minutách udělat průřez vnímáním gayů (gay vs. gay, vs. společnost...) a opět otevřít lidem oči. Je to zatraceně dobrý dialog, ale vždycky se najdou lidi/diváci, kteří nepřenesou přes srdce jinou škatulku než "heterák". A přitom z "heteráka" by taky mohla být hezká nadávka... a že jsou ve Víkendu až příliš explicitní sexuální scény? Ve kterém hollywoodském škváru nejsou? Je jedině dobře, že se tomu Víkend nevyhýbal, protože je potřeba říct "tohle není divné", tohle je "normální". A co je "normální"? "Normální je všechno, co za normální uzná společnost". Co uznáváme my? (06.07.2011)

Občas by před sledováním filmu nezaškodilo přečíst si obsah, mrknout na trailer nebo projet galerii. Abych pak při sledování nebyl nepříjemně šokován jako se mi to stalo u Víkendu, kde jsem očekával relax u britské nezávislé romantiky v podání (žena – muž případně žena – žena :D ). Na dva pomatené ukňourané mlaskající teplokrevníky pronášející oplzlé (prý hluboké) dialogy: „Teď jsi porušil nepsané pravidlo, protože voníš mentolem a já smrdím po penisu a prdeli“ nebo přirovnání vůně chlebu pita ke spermatu, jsem nebyl připraven. A dalšímy podobně výživnými dialogy pro silné povahy se to v tomto artovém nezávislém dramatu, kde mimochodem každý heterák je homofob, jen hemží. Weekend je snímek určený i jak lze vyčíst ze zdejších komentářů snad opravdu jen pro stejně orientované jedince či pro přecitlivělé slečny/ženy. Souhlasit však musím s názorem, že film je nejspíš opravdu hodně realisticky a naturalisticky natočen, protože si nepamatuji, kdy jsem naposled tolikrát odvracel svůj zrak od obrazovky a použil rychloposuv. Mé hodnocení je pravděpodobně neobjektivní, ale víc jak dvě hvězdy dát nemůžu. Jsou případy znechucujícho (poutavě a k zamyšlení) a znechucujícího (nepříjemně) filmu a toto je ten druhý případ. Never more! // Jestliže herci hrající v tomto snímku nejsou i v reálu gayové o čemž především u Chrise Newa silně pochybuji, tak mají oba moje uznání. (11.10.2012)