Nenávist

Království steadicamu a záběrů, u kterých ani nemůžete přijít na to, jak byly natočené. Prostě po formální stránce výjimečný film, který nádherně vypadá. Zároveň mě ale obsahově trochu nudil. Ale přeci jenom ta poslední scéna, ta to zas trochu dostala nahoru a trochu zase dostala obsah na úroveň formy. 7/10 (16.04.2014)

Snad nikdy jsem u filmu nezažil takové těšení se na každý další záběr. Kam tentokrát tu kameru postaví, odkud záběr přijde, kam nás dovede. Každý obraz, rozložení postav v něm, jejich řeč těla, to zasazené do skutečného prostředí Paříže a jejích předměstí, to všechno vytváří zvláštně magicky-realistický mikrosvět. Ten, na rozdíl od většiny francouzských sociálních dramat, není tolik binární a zároveň má v sobě takovou sympatickou dětskou hravost, promítající se do chování a bezcílnosti jednání většiny zúčastněných. O nikom zde nevíme jakékoli osobní pozadí, pokud si jej do něj neprojektujeme z důvodu toho, že je Arab, žid, černoch či fízl. Zároveň film neustále působí jako hra, jejíž pravidla všichni v něm znají a kde Paříž je velký herní plán, na kterém se všichni tak nějak z nudy pošťuchují, podráží, prohánějí mezi baráky, pak zase usmiřují a to všechno do té doby než kdosi kodex poruší a dostane se bouchačka do ruky někomu, komu neměla. "Jusqu'ici tout va bien" (13.09.2022)

Známý francouzský herec Mathieu Kassovitz v Nenávisti dokazuje, že nejen herecký talent je mu vlastní, že je navíc i skvělým režisérem, ovšem zároveň i angažovaným umělcem, který dovede až neuvěřitelně přesně pojmenovat bolestná místa současné západní civilizace. Snímek o společnosti, kterou spaluje nenávist a která je ztracena v jejím začarovaném kruhu. Už sám koncept kvazidokumentární formy, k níž se váže černobíle laděný obraz, rámec vyprávění vsazený do jednoho dne, který je doplňován předěly - mezititulky v podobě časových údajů, maximálně autentický herecký projev a vulgární mluva a v řeči postav použitý argot a slang, explicitní důraz na míru násilí, nedějovost a paradoxní mimočasovost či spíše bezčasí snímku, které vytváří absurdní kombinaci s použitými časovými údaji v předělech, neboť ty vlastně ve vztahu k ději nemají žádný význam a slouží jen jako zdůraznění vším prostupující životní náplně hlavních hrdinů - totiž nudy. Vůbec nejvíce autentický je fakt, že v denním cyklu sociálně vyloučených hrdinů zcela chybí sada běžných denních rituálů, vyjma ranní hygieny tak úplně schází v integritě hrdiny složka superega - s většinovou společností ho vlastně nespojuje téměř nic... Skvostná je použitá hudba, která mnohdy dokresluje zobrazované scény lépe než tisíc slov (především pak live set "Nique la Police" od DJ Cut Killera). Prostředí sociálně vyloučené lokality má z pohledu nefrancouzského diváka zjevně univerzální rozměr, neboť některé aspekty lze vidět i v našich romských ghettech - život bez budoucnosti, absence vzdělání, drogy, hip-hop coby výraz odporu k systému a abnormálně zdatní breakující adolescenti točící se na hlavách, liší se jen počty ilegálně držených zbraní, počty zraněných i mrtvých a zatím ještě i míra nenávisti... Brilantní film. (22.06.2011)

Hymna hejterstva, ktorá bude mať vždy čo povedať, pretože jej téma je stále aktuálna a nadčasová a jej stvárnenie padá presne ako dobre mierená rana do ksichtu. Nenávidím ťa, lebo v mojom obmedzenom betónovom vesmíre predstavuješ všetko, čoho sa mi nedostalo... a zrejme som sa o to ani nesnažil. Je to sčasti oprávnený pocit, že za môj stav je niekto zodpovedný.. - niekto druhý.. - a je jednoduchšie kričať, ako diskutovať, je ľahšie urážať, ako skúsiť sa dohodnúť. Ako pre koho... - ale tu je jednoduchšie mstiť sa prvému, kto sa naskytne, než hľadať príčiny a možnosti úniku, zložitejšie ako prchavý účinok drog. Svet je džungľa, v ktorej síce slabý neprežije, ale silný musí neustále zápasiť. A že nie je dôležité, ako padáš, ale ako dopadneš? Ten pád trvá omnoho dlhšie... (08.06.2018)

A teď zkuste mluvit o společnosti blahobytu, neexistujícím rasismu nebo o reformách, které dají kapitalismu lidskou tvář. Ta sedmistatečná metafora je dobrá, ale není pravdivá. Lépe se hodí metafora Slavoje Žižka z Wall Streetu "We all know the classic scene from cartoons. The cat reaches a precipice but it goes on walking, ignoring the fact that there is nothing beneath this ground. Only when it looks down and notices it, it falls down. This is what we are doing here. We are telling the guys there on Wall Street, “Hey, look down!”" Aimova kamera, Kassovitzova režie a (nejen) Casselovo hraní pak z vět dělají obraz a tento obraz je stává skutečností, kterou líčí. Silný emoce, pochopení, nasranost i humor. Svět nepatří nikomu, ale všem. (29.11.2011)