Velkolepé století

Historické seriály z období středověku mám rád a jelikož jsem nikdy předtím žádný turecký neviděl a tento se válí komplet na Youtube, necelé dva týdny jsem s ním ztratil čas. Koukat se na to kupodivu dalo, ale vyšší hodnocení než 2 * udělit nemohu. Nepopírám, že tento rozsáhlý seriál jisté kvality má, ale více zkrátka nedám, neboť se jedná o nejnegativističtější seriál, co jsem kdy viděl a možná i co byl kdy natočen. Doslova z něj proudem srší neskutečná tíseň, zármutek, utrpění a nespravedlnost, zejména v poslední 4. řadě skrze vraždu Mustafy a Bayezida. A o čem to vlastně je? O jednom úplně blbém sultánovi, který se sice neustále chvástá, jak vládne na třech kontinentech, ale co za intriky a vraždy se dějí v jeho paláci nemá ani potuchy. On sám je doslova ovládán a manipulován ambiciózní sviní Hürrem, která v průběhu seriálu jak sama, tak i s pomocí svých poskoků vraždí jak na běžícím páse nevinné lidi (převážně dívky z harému) a zároveň má pokrytecky plnou hubu lásky a dobročinnosti. Sultán je prvotřídní kretén a ta jeho protěžovaná konkubína sériová vražedkyně, turecká obdoba Alžběty Báthoryové, co se nezastaví před ničím. V průběhu sledování jsem doufal, že se někomu podaří se jí konečně zbavit, jenže se tak bohužel nestalo. Moje chyba, měl jsem si před shlédnutím seriálu přečíst historická fakta, alespoň bych ke konci nebyl tolik zklamán a sklíčen. Všechny kladné nebo neutrální postavy jedna po druhé umíraly a intrikáři a zrádci si dál vedli dlouhý a spokojený život bez potrestání a nakonec ta čarodějnice (jak byla mnohými nazývána) svými podlými lstmi dohnala sultána až k vraždě nejlepšího přítele a dokonce i tří synů včetně jejich potomků. A ta, co to všechno způsobila nebyla za své činy nikdy potrestána, naopak v klidu a péči svých blízkých pomalu umírala na jakousi chorobu, aniž by její skutky byly prozrazeny a i po smrti byla všemi opěvována. První sultánova zákonitá manželka Mahidevran přišla o jediného syna i vnuka a stáří prožila v bídě, přitom její hříchy byly stonásobně menší, než hříchy té blonďaté (později zrzavé) svině. Přestože má děj seriálu docela blízko k historickým reáliím, faktem je, že je plný nespravedlnosti, bolesti, utrpění nevinných a nepotrestání viníků. Líto mi bylo Hatice, Mahidevran, Mustafy, Bayezida, dokonce i Ibrahima (mimo toho, že mu stoupla moc do hlavy a podváděl svoji manželku se proti sultánovi ničím neprovinil a nikdy ho nezradil). Sympatické mi byly dobračky Gülfem a Daye. Nigar sice byla prospěchářka a mnohdy kam vítr, tam plášť, ale v jádru nebyla zlá a její konec je smutný. Doslova jsem nenáviděl zejména strůjkyni všeho zla Hürrem, jejího poskoka Rüstema, blbou krávu Gülşah, Nurbanu a namyšlenou Mihrimah, neboť i ona se nepřímo podílela na smrti Mustafy. Nevím zda je to jen můj pocit, ale v poslední 4. řadě mi komnaty paláce připadaly mnohem tmavší a ponurejší. Že by změna interiéru? Český dabing hlavních postav je na slušné úrovni. Kdyby tu chorobně žárlivou bestii odkráglovali alespoň v půlce seriálu, možná bych přimhouřil oči a dal i 3 *, jenže ten sultánský chuj polovině jejím prohřeškům nevěřil a polovinu jí vždy odpustil, proto podprůměrných 45%. (20.02.2019) (méně) (více)