Flashdance

Tak tohle mě nechytlo ani když mi bylo sladkých "náct" a tak nějak se dalo očekávat, že poskakování mezi svářečkami za zvuků hudby mě bude dojímat stejně jako mé pubescentní kamarádky. Co na to říct po 30. letech? Snad jen, že to poskakování a vzpomínka na hity mládí, je to jediné, co z filmu nakonec zůstalo. A pak vyumělkováná lovestory sešpendlená horkou jehlou mezi jednotlivými tanečními čísly. Anebo možná narychlo vysvářená elektrodou, abychom byli přesnější. (19.10.2014)

Jennifer Beals je kouzelná i s tím svářečským maskováním. A když se obleče jako Popelka a vklouzne do tanečních piškotů, tak se hravě vyrovná ostatním tančícím princeznám v Hříšném tanci nebo v Pomádě. Mě prostě v raném mládí oslovila Alex. Díky výborné hudbě a líbivé choreografii zamhouřím oko, nebudu hledat mezery v jednoduchém scénáři a Flashdance si rád znovu pustím. (08.07.2008)

Finálový tanec před zkušební komisí má své kouzlo, svým způsobem se zapsal do dějin žánru a ovlivnil jeho budoucí podobu, ale film jako takový mě ani s odstupem let nijak zvlášť za srdce nevzal. Nepomohly ani osmdesátkové disco hity ani natřásající se hýždě Jennifer Bealsové. Možná kdyby tančila s tou svářečkou.. (14.01.2012)

Ne pokaždé je pokrok ku prospěchu věci. Co by si svět bez telefoních budek počal že :o) Lidstvo by v nich mnohé ztratilo. Když to na dva "zdravé" lidi přijde a zrovna nikde po ruce volný útulný byteček, penzion, či vhodné zákoutí, jeví se to jako příjemná varianta (řešení). V neposlední řadě "opepří" lehce vyhasínající vztah. Přeci jenom narvat se ve dvou lidech do mobilu (pomineme-li "technickou obtížnost") není zrovna dvakrát lákavá varianta. Lehce mi ten peprný rozhovor při večeři (Alex a Nicka s jeho ex....) připomněl vtip, který rozesmál 2/3 osazenstva restaurace, tu zbýv. 1/3 min vytrhl z letargie na oslavě 30-tých narozenin mého kamaráda. Snad prominete(vlastně není za co)....Přijde slečna k doktorovi. Ten se na nic neptá, hned u dveří ji ohne přes židli a div z ní nevyšuká duši. Následně se protáhne a lehce si uleví: "Paráda, to jsem přesně potřeboval....a co schází vám" :o) Jj, "80" romantický snímek se všemi klady i zápory co k tomu neodmyslitelně patří(lo), včetně "potřebného happiendu". Jelikož já jsem "stará dobrá škola", mě tento taneční snímek Adriana Lynea nijak neuráží. Rozhodně mnohem méně než nechtěná parodie J. Lopez na závěrečnou náborovou scénu. Při tanečních scénách notně sympatické Jennifer Beals v baru, kdy na sebe dotyčná vylévá obsah kýble, každý zdravý chlap raději sahá do mrazáku pro kostky ledu a neomylně si je sype do kalhot. Zvlášť v těchto horkých dnech by mohlo hrozit samovznícení. Výsledný resultát: nenadcne, ale ani neurazí a * navíc tasím za toho roztomilého "psího syčáčka" hlavní hrdinky.... p.s. začínám se strachovat o své zdraví. Pustit si po tomto kousku tuto: http://www.csfd.cz/film/227779-rolling-stones/ spolupráci mistra Martyho a Stounů .... no řekněte upřímně, přijde vám to lidičky normální :o) (20.06.2011)

V době ČR (pardon, ČSSR) premiéry mi mohlo být kolem patnácti a tahle osmnáctka se svářečkou, co bydlí sama jenom s drsně vypadajícím čoklem v bývalém skladu (dneska by se tomu říkalo loft a bylo by to prestižní bydlení, tehdá to bylo myšleno jako znak nižší společenské vrstvy, to jsou mi paradoxy), po odpolednách trénuje baletní figury a po večerech řádí na barovém pódiu, mezitím balí šéfa, chvíli je něha a křehkost sama, chvíli rozbíjí okna a je sprostá jako dlaždič, aby za chvíli brečela knězi ve zpovědnici, a při tom všem z ní čiší živočišná radost ze života a z pohybu, tahle holka mi tenkrát otevřela oči. Z dnešního pohledu se to může zdát legrační, ale tenkrát mi poprvé naplno došlo, že je vlastně jenom na mě, co se svým životem udělám, a že mě vlastně můžou čekat docela zajímavé věci. A ani teď po letech v tomhle bijáku, kde má každá druhá postava svůj sen, který se holt někomu splní a někomu ne, nedokážu při vší cukrkandlovitosti vidět jenom blbej řadovej muzikál o tom, jak chudá holka dík své kráse k princeznovství přišla. Ta osmdesátková popina je tu vlastně nejslabší stránkou, i když dneska už i k ní člověk cítí jistý sentiment. Zato taneční scény dokážou ještě dnes i mně, totálnímu pohybovému dřevu, zprostředkovat ten „What a feeling!“ pocit. Tak tedy za čtyři. (29.06.2012)