Klukanda

Musím říct, že mě se na filmu nejvíce líbil vztah Laury (Michaela) a jeho sestry Jeanne, ten byl krásný. Kéž by se tak měli rádi všichni sourozenci. Samotné téma bylo taková odlehčená verze Kluci nepláčou. Laury mi bylo líto, protože jejího problému si nikdo z rodičů nevšímal a tak na to byla sama a hlavně se mi nelíbilo, jak to konci "rozumně" vyřešila její matka. Myslím, že to šlo vyřešit i jinak, alespoň tak, aby Laura nebyla tolik ponížena. Jinak skvělá práce s dětmi. Nejvíce se mi líbila scéna, kdy Laura bránila svou malou sestřičku jako Michael. (06.09.2017)

Milé, usměvavé, ale i bolestivé a dramatické. Nejvíce se však tomuhle snímku podařilo ukázat opravdovost a lidskost. I když se tenhle film zabývá docela zásadním sociálním problémem, je to vše vykresleno z pohledu dětí, až na pár zásahů matky, a to je ten důvod, proč je to tak uvěřitelné a zároven' tak emocionální. Skvělá režie, výborně napsáno, ale co vyzdvyhuji jsou výkony dětských herců. Obzvláště se mi pak líbil vztah mezi sestrami. Skvělé 90% (11.12.2012)

Takový malý nenápadný klenot. A to hlavně kvůli přirozenému civilnímu herectví Zoé Héran i ostatních dětí. Dobře se na ně dívalo. Nebýt toho, že byl film zasazen do současných reálií, myslela bych si, že se příběh odehrává tak někdy před třiceti lety. Desetileté děti tráví celá odpoledne venku, nepoužívají žádné tablety ani mobily a dokonce mohou samy chodit na koupaliště. Taky způsob, jakým Lauřina maminka řešila dceřin problém, jako by nepatřil do naší doby. Viděno v rámci projektu 52 Films by Women. (10.12.2016)

Pozoruhodné herectví všech dětí. A bohužel veliké nepochopení toho, co se odehrává uvnitř Laury/Mickaëla. Chápu, že pro rodiče to může být složité, ale tím nekomfortněji se cítí dítě samotné. A s ním tady nikdo nepracuje, nemluví se o jeho pocitech a dítě se cítí provinile za něco, co je mu přirozené. Matka si patrně myslí, že prozrazení "reálné" identity bude ku prospěchu, ale jako reálnou bere identitu fyzickou, ne psychickou. Pěkně, citlivě natočeno. (21.12.2019)

Hezký dětský psychologický film, který mě v mnoha momentech dojímal a nutil k záchvěvům empatie. Barevná mozaika nezvratně měnicí se francouzké společnosti mne sice trochu otravovala, ale to mi naštěstí neposkvrnilo celkový dojem. Mnohem kyselejší jablko byla maturita hormonálně rozložené těhotné matky z oboru "jak veřejně ponížit své dítě", zde byla hodnocena, tato žena, výborně. Závěrem snad jen poklona a kytička pro milé herectví Zoé Héran a Jeanne Disson. (30.05.2017)