Casa de mi Padre

Pro lingvistu mého typu, který svahilsky hovoří stejně dobře jako píše čínsky, je španělsky breptající Ferrell čirým potěšením. Příběh samotnej je sice poněkud debilní, ale na druhou stranu odhodlaně kráčí proti náznakům jakýkoli logiky. Přitom filmový chyby povýšil na zdroj zábavy a nelze zapomenout ani na ty úžasný triky, za něž by autor dostal naplácáno na holou již v době, kdy se film ještě nevybarvil a tupě mlčel. Troufám si tvrdit, že kdo touží po zábavě, ten si v tom svý najde, ale to nic nemění na tom, že proniknout do spletitých myšlenkových pochodů Armandita Alvareze je takřka nadlidskej úkol. (30.10.2012)

:)))) Dokonale polarizujúci film, buď - alebo, také mám rád! Ja som sa bavil poriadne, hoci viem pochopiť všetky tie odpady a nízke hodnotenia. Casa de mi Padre je výbornou paródiou, ktorá sa tvári ako "seriózny" film. Oceňujem nápad, invenciu v scénach, "strihoch", réžii a všetky tie ostatné zhovadilé propriety mexických alebo celkovo latinskoamerických telenoviel a zlých filmov. Herci si ten film museli užiť a ja som si to užil s nimi. Mimochodom jeden z tých filmov, kde ani Will Ferrell nevadí, priam naopak, svojim tupým ksichtom a nulovým herectvom sem geniálne zapadol... (16.01.2013)

Bohužiaľ jeden z filmov, kde genialita traileru ďaleko predčí film samotný. Casa de mi Padre je bezpochyby zaujímavá komédia, bohužiaľ až príliš hrá na formálnu stránku a sústredí sa na inside jokes hispánskej komunity, resp. mexickej filmografie. Will Ferrell je ale ako vždy geniálny a smiech jeho a jeho parťákov pekelne nákazlivý! (06.08.2012)

Komediální parafráze výhradně mexických žánrů (soap opera, western, Rodriguezova série o Mariachim) dopadla na výbornou. Nesnižuje se totiž k lacinému zesměšňování, na své imitované vzory je naopak Casa de mi Padre patřičně hrdý. Narozdíl od Rodriguezových pokusů, které by se tolik chtěli podobat, ale spíše než řadovým kusem jsou spíše jen matnou připomínkou toho, čím žánr byl, Casa de mi Padre si v sobě skutečně nese esenci toho, čím vyjmenované žánry vynikali. Samozřejmě, že postup přesné kopie je metoda vrtkavá (viz. napůl úspěšný Black Dynamite), ale Casa de mi Padre kupodivu v tomhle směru funguje bez sebemenšího zaváhání. Will Ferrell vyjadřuje ve španělštině a s kamenným výrazem svou lásku k mexické půdě a svou oddanost, vzniká tu hned několik vztahových trojúhelníků, většina postav si na bedrech nese trnitou minulost a celé je to tak okouzlujícím způsobem patetické, přepjaté a s tak cheesy dialogy („Some things are beyond saving“), že se nelze přiblble neusmívat. Ke všemu, veškerá více či méně parodická narušení smrtelně vážné rodinné tragédie jsou zcela v souladu s vyzněním snímku, ať jde o momentální rozpoložení postav (skvělá hudební intermezza), prostředí (přiznaný ateliér v exteriérových scénách) či mytické tvory (tvář bestie, jež je odrazem hrdinovy bouřlivé duše, osvětlena plápolajícím ohněm). Více fórů už neprozradím, budete-li naladěni na stejnou vlnu, přijdete si na ně rádi sami. (25.07.2012)

Krásně upřímná pocta mexické kinematografii, která velmi často předvádí skutečně precizní filmařinu a zároveń glosuje na několika úrovních. Škoda jen, že bonmoty na adresu technických nedostatků jsou možná až příliš doslovné a tedy ne tak elegantní, jako třeba v Black Dynamite... Gael Gariía Bernal je tu Oscarový.. (26.08.2012)