Umění zapadnout

Přemýšlivý trouba George ve mně vyvolal matné vzpomínky na dobu, kdy jsem se bezcílně poflakoval životem, připadal si hrozně moudrý a tak si zpětně do minulosti posílám pár facek, abych se probral. Musím se přiznat, že do chvíle, než osud George podobnými fackami shodil do života, tak příběh trošku moc filozofoval, romance se také nerozjížděla nejrychleji, ale závěr, ačkoli byl snadno předvídatelný, tak mne hodně potěšil. (13.05.2013)

Romantika, která se tváří hrozně "filosoficky","jinak","vážně"..což bohužel nevychází už kvůli hlavní postavě, kterou prostě za žádnou cenu NELZE brát vážně. Highmore zde sežral chytrost světa a tak je ještě víc k smíchu, než v jiných rolích. Jeho pozérská postava byla zralá na kopanec do.. jistých partií. Ten směšný pocit umocnuje skutečnost, že o hlavního hrdinu stála dívka působící minimálně o pět let mladší. Kombinace těchto herců se zkrátka nevydařila. Být Emmou a muset točit milostné scény s Highmorem, připadám si jako pedofil a raději něco nonstop hulím. Nebylo by to zase tak špatné a dokonce bych se nebránila použití slova "originální", kdyby slečna nevímkohoacochci odjela do Evropy a zanechala v tom blbounovi pocit neopětované lásky. Ale bohužel...Pokud chce někdo slyšet, jak je všechno jedno, protože stejně umřete, nebo se pokochat New Yorkem, jděte do toho. Můj komentář je sice takříkajíc nepatřičný, aleco víc říct, u tohoto případu mi zdržení se sprostých slov dělá vážně problémy :D (06.03.2012)

Vylhané indie drama, z kterého je na hony cítit konstrukt. Nevadí mi šablonovitost charakterů (hlavní zdeptaný hrdina, sympatická, ale komplikovaná dívčina, nestálý mentor atd.), pokud se tvůrcům podaří vdechnout jim opravdovou osobnost a nevadí mi schematické vystavění podobného typu příběhů, pokud působí přirozeným a plynulým dojmem. V The Art of Getting By však postavy nežijí, pouze plní scenáristou zadané úkoly a přesouvají se z jedné nedomrlé sekvence do druhé, jako by autor předtím nakoukal žánr a musel z něj nutně vyextrahovat všechno, aniž by jakkoliv přemýšlel o vlastních hrdinech a vlastním příběhu (postavy se tak často pohybují na místech, dělají a říkají věci, které byste v jejich věku nečekali). Skvělá alternativa se nabízí v podobě It´s Kind of a Funny Story, který rovněž nabízí možnost docenit talent Emmy Roberts. (30.12.2011)

George, nepochopený depkař, který cítí, že je smrtelný „ehm“ odmítá spolupracovat s okolním světem, protože ve své podstatě nic nemá smysl, celý svět je proti němu... zkurvený umělec. Celé dni je tak čumí tím svým otravným dětským, bledým ksichtem někam do neznámá a v tom zbadá ji, Sally. Sally co by dívka z jiné společnosti si k němu jakýmsi zázračným způsobem najde cestu a jak jinak, najednou má vše smysl. V tady tom časovém úseku toho stihnou hodně, až nakonec George najde sám sebe, jak úžasné, poetické, mistrovské. Vysmrkal sem pár kapesníčku, podepkařil nad tím kolik lidi denně zemře, protože s tímhle na mně Goerge vybafl hned v úvodu a nakonec sem se dozvěděl, že vše dobře dopadne. Pozoroval sem to nejspíš proto, že mívám senilní neděle, naštěstí mně to opravdu rychle „pokaždé“ přejde. 2/10 Každopádně rozebral sem to jen tak povrchně, jistěže to mnělo hlouůubku. (15.01.2012)

Všetci si hľadáme to svoje miesto v spoločnosti, niekto sa rád prispôsobí okoliu, no to neplatí pre hlavného hrdinu. George je taký malý rebelant / pozor, vôbec nie je zlý, a ani nerobí zle veci ! / čo nechce to nespraví, no raz príde do jeho života jedna dievčina a skamaráti sa sňou ... no a jedného dňa preskočí iskra ... a chlapec sa bude musieť rozhodnúť čo chce a čo nie, len aby už nebolo neskoro ... Spoiler !!! Taký koniec som čakal, bol to koniec zo srdca, tak ako by to skončiť malo, žiaľ tak to v živote nekončí a človeku ostanú len spomienky ... Spoiler !!! (01.05.2013)