Charly

Vynikající výkon v hlavní roli, na ktéré jednoznačně stojí všechny dojmy z tohoto snímku. Jinak bych film rozdělil na tři části, vynikající začátek, jenž se nesl přesně v duchu Keyesovy předlohy a který doslova bere dech, poté dost zvláštní střední část, jež by asi jindy než v šedesátých letech nebyla taková, jaká je a která od knihy sice dost odbočila, ale v zásadě jí nemám co vytknout, jen to nebyl můj šálek čaje. Dojem mi ale pak zkazil nedotažený závěr, zde se tvůrci soustředili hlavně na vygradování pointy, a pak již co nejrychleji k závěrečným titulkům, přičemž to, co zde odbývyjí v pár momentech, je na předloze to nejsilnější. (01.01.2010)

První polovina je vynikající, v druhé jsem si chvílemi připadal jako sám Charly, protože některé dějové zvraty byly poměrně špatně vysvětlené (nevím, zda to byl záměr). Také kvalitě filmu ubíraly poněkud jednoduché a schématické postavy - když se Charly stane géniem, visí u něj na zdi Guernica, periodická soustava prvků a on sám šíří neotřelé, v tu dobu značně rozšířené názory, zkrátka vidíme schéma intelektuála; vědci jsou chladní a ambiciózní atp. Naopak vysoce cením mj. vynikající herecké výkony. (16.01.2012)

Zaujalo mě to natolik, že jsem si hned přečetla i povídku Růže pro Algernon a je zajímavé, že zatímco v předloze se více tlačí na city v závěru, u filmu je to naopak a i když bych klidně ustála i chladnokrevnější konečné Charlyho řešení, líbilo se mi obojí. Jediné co jsem moc nepobrala byla ta filmová okýnka asi tak v polovině snímku, ale naštěstí to nemělo dlouhé trvání a hádám, že v těch šedesátých letech se to považovalo za inovativní filmařský postup. Jinak mi to svým tématem připomnělo nedávno viděné drama Čas probuzení - stejná tragédie člověka, kterému věda poskytne na čas naději na plnohodnotný život, aby o něj vzápětí s plným vědomím nevyhnutelného přišel. A z reálné zkušenosti vím, že Charlyho obvinění: "Proč by lidi ani nenapadlo smát se tělesně postiženému, ale klidně si utahují z mentálně retardovaného člověka?", zdaleka není jen otázkou minulosti. (10.03.2014)

Námět tohoto typu má u mne zaručený úspěch a dojímá mě. Úspěch filmu pak silně závisí na představiteli hlavní role. Nedávno jsem viděla hru Růže pro Algernon na divadle s Janem Potměšilem a ten byl jako Charly vynikalící. Musím říct, že i Cliff Robertson si mě brzy získal, i když mi připadal zezačátku na roli poněkud starý. Jinak beru ohledy na to, že film je starší a proto mi možná vydily pokusy o modernost. Zvlášť ve scénách, na které se divák obzvlášť těší. Mám na mysli scény, kdy dochází k průlomu Charlyho citů k Alici. Je tu nelogický skok od "primitivního" ataku k oduševnělému sbližování a lásce. Tahle část se mi nelíbila a ještě pár zbytečných scén s pani domácí. Ale i tak 80% (12.02.2013)

Čo sa týka filmovej estetiky tak je niečo fakt pekné na čo sa dobre pozerá. Ale v konečnom dôsledku je film strašná nuda. Po 40 minútach som len čakal kedy to skončí, ale koniec bol v nedohľadne. Ku koncu sa objavilo pár zaujímavých myšlienok, pri ktorých som zbystrel pozornosť. A potom som len zase odpočítaval koniec filmu. Fenomén alebo Trávnikár sa s takouto témou vysporiadali omnoho lepšie. (30.12.2009)