Koi no cumi
Guilty of Romance
Režie:
Šion SonoScénář:
Šion SonoKamera:
Sóhei TanikawaHrají:
Megumi Kagurazaka, Makoto Togaši, Miki Mizuno, Kandži Cuda, Kazuja Kodžima, Miwako Wagacuma, Motoki Fukami, Rjúdžu Kobajaši, Čika Učida, Rjó Iwamacu (více)Obsahy(1)
Enfant terrible japonského filmu a jeden z nejzajímavějších režisérů současnosti Sion Sono ve svém zatím posledním snímku diváka nešetří, nepřipravuje pozvolna na příběh, ale naopak střemhlav ho zavede do děje již během prvních pěti minut. Policejní vyšetřovatelka Kazuko je přivolána k nálezu zohyzděné a rozčtvrcené mrtvoly mladé ženy do části města, která je rájem prostituce a kde se nacházejí domy lásky. Pustí se tedy do vyšetřování vraždy. V další kapitole sledujeme příběh mladé Izumi, jež je provdána za známého spisovatele romantických příběhů, ale jejich vlastní manželství je plné chladu a rutiny. Izumi postupně začne objevovat svou sexualitu a potlačovanou vášeň, která ji zcela pohltí. Ani vyšetřovatelka Kazuko, přestože je vdaná, a navíc matka malé dcery, není vůči lásce a romanci imunní. Stejně jako v předchozích snímcích je pro Siona Sona příběh záminkou k ponoru do lidského nitra, do jeho nejtajnějších a nejskrytějších zákoutí. Tématu snímku odpovídá i jeho vizuální stránka – filmové plátno hýří křiklavými barvami. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (7)
Recenze (72)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $215,000▐ Rozbeh dosť dobrý, drsný, surovo otvorený, dráždivý štýl prednesu príbehu ale potom to akosi ostáva niekde visieť a nie a nie sa nejak ráznejšie pohnúť a potom v závere to pôsobí aj preto dosť plano, bez patričnej hĺbky. /60%/ ()
Hodně smíšené pocity. Hned na začátek mě zaujal vizuál a celkové zpracování filmu. Příběh také nebyl první hodinu vůbec špatný, ale po tom se to zvrtlo ve velmi zbytečné kontroverzní scény, které se mi sem prostě nehodily, plus celkem dlouhá stopáž tomu moc nepomohla. Celkové význění je malinko lepší průměr. ()
Po mnohovrstevnatém eposu "Pod vlivem lásky" a maximálně zneklidňující "Studené rybě" představuje nový film od Sona pomyslný průměr autorovy tvorby, kde charakteristické ingredience ilustrují povědomá témata, ale ani jedno plně nevyužije svůj potenciál. "Vinou lásky" by mohlo být znepokojujícím obrazem temných stínů za vyledštěnými kulisami středostavovské uhlazenosti, ale po výtečné první kapitole se vyprávění stočí k exploatačnímu výlevu ve stylu černé kroniky. Při tom kontrast upjaté společnosti, která póly veřejného a soukromého anuluje a diktuje maximální strojenost i u domácího krbu, vůči impulzivní sexuální touze mohl být veelmi nosný a obešel by se bez prvoplánového rámce japonského vývozního extrému (zastřešeného lákadlem "podle skutečných událostí"). ()
Film je označován za intelektuální onanii nad mrtvým tělem prostitutky. Ano, Sion Sono těká od bradavky k bradavce, ale vyhřezlé sperma utírá nikoli papírovými kapesníčky, ale stránkami vytrhnutými ze spisů Nietzscheho, Hegela či Schopenhauera. Což vás může přivést k domněnce, že Japonci jsou velmi zvláštní rasa. Krutá, bezcitná, ale tak, tak zajímavá. ()
Tak trošku novodobé pinku eiga s kriminální, mrazivě vyhlížející zápletkou a intelektuálními vložkami (kolem kterých se neustále krouží a mluví náznakem, viz ve filmu tolikrát zmíněný "otcův" Zámek). Dost možná i kritické pojednání o soudobé japonské společnosti a přiznané i nepřiznané (tedy skrývané) realitě / rolích v ní, touze, přesto přese všechno ale jen průměrný film s japonsky nadprůměrným poprsím a krásnou ukázkou vodního sportu, kterou mohl celý film s klidem na duši skončit... │60% ()
Galerie (17)
Zajímavosti (1)
- Příběh je volně inspirován skutečnou událostí z roku 1997, kdy došlo k vraždě Yasuky Watanabe, která pracovala jako vedoucí ekonomický výzkumník ve firmě Tepco (Tokyo Electric Power Company) a zároveň po nocích dělala prostitutku ve čtvrti Shibuya v Tokiu. (Tasartir)
Reklama