Černý Petr

Nebyť roku vzniku tohto filmu, podozrievala by som autorov, že mi dali do obývačky skrytú kameru a potom spísali moje dialógy s dcérou....naozaj geniálne napísané a vlastne aj stvárné. "Rady do života" verzus "absolútna ľahostajnosť". Asi by som mala prehodnotiť moje výchovné metódy! Kto zažil, pochopí. Videné v rámci Season Challenge Tour vol. 2. (12.08.2016)

TOP 20 Českého filmu. Nová česká vlna v rozkvětu. Mimořádný mezinárodní úspěch na sebe nedal dlouho čekat. Vynikající souhra pánů Formana, Papouška, ale i všech herců, tedy spíš neherců. K tomu lze přičíst pochopitelně i krásnou hudbu šedesátých let - zde Jiří Šlitr a nebo rock'n'roll v podání Pavla Sedláčka. Pomaleji myslící zednický učen Čenda v podání Vladimíra Pucholta, zahrál opravdu velmi osobitě a víceméně bezprostředně. Film nemá skoro žádný pořádný děj, příběh prakticky chybí, ale i tak se člověk dokonale baví jak na tancovačce, tak i příhodou z plovárny, nebo jen všemi těmi jednoduchými a banálními rozhovory Čendy se svými vrstevníky. Kárání pana Vostrčila (otce učně Petra) v nevhodnou chvíli, zrovna když Čenda šel vrátit vypůjčenou dvacetikorunu, nemělo chybu. Výborný film o obyčejných mladých lidech, jejich dospíváním, problémech s rodiči, s láskami a s bravurním zachycením všedního života téměř autentickým a dokumentárním stylem. Tak, jak film uměl natočit Forman, umělo jen opravdu málo lidí. Můj první Forman, kterého jsem viděl. Muziky a Konkurs jsem nikdy až tolik nemusel. (08.05.2006)

Klasika. Nejlepší česká teenagerská komedie (z níž by si současní tvůrci měli brát příklad). Trochu mě mrzí, že film nemá nějaký významnější děj, jedná se v podstatě o slepenec skvělých scének. To je však i výhodou, protože celý film tak nějak evokuje takovou tu bezstarostnost mladého věku, kdy k „významnějším dějům“ ještě nedochází a nebo na ně každý peče. (12.05.2006)

Film o strastech dospívání očima nejlepšího českého režiséra je i přes téměř padesátileté stáří stejně aktuální a působivý jako v den premiéry. Komediální scény a dnes u kultovní hlášky jsou velice zábavné, ale skutečná síla filmu leží úplně jinde - ve snaze hrdiny najít si místo ve společnosti a zároveň v jeho strachu z dospělosti která s tím přímo souvisí. (26.07.2007)

Symfonie trapnosti, banalit, každodenních stereotypů, naivity, pubertálního mládí a buranství dospělých. Ve své době představoval tenhle film doslova revoluci, protože naboural všechny představy o tom, jak má vypadat filmový scénář a angažovaný film. Dnes pro mě představuje klasiku, která ani s odstupem půl století neztratila na působivosti. Do dokonalosti tenhle styl dotáhli tvůrci britského Kanclu, kteří vytvořili daleko kompaktnější dílo, kde nehraje roli pubertální nevyspělost a o to víc vynikne křupanství a trapnost dospělých hrdinů v zodpovědném postavení. Celkový dojem: 75 %. (03.03.2012)