Černý Petr

Raný Forman byl naprosto úžasný - ať už šlo o Hoří, má panenko, Lásky jedné plavovlásky nebo Konkurs. Jeho filmy si přímo libují v zobrazování reálného života, dialogů a především trapnosti. Často až na dřeň. Tenhle celkem jednoduchý příběh o klukovi, který jde do učení a zažívá střety s rodiči a tupým nadřízeným i snahy o seznámení se s dívkami není výjimka. Excelentní Pucholt. Tím libováním si v trapnosti mi Formana připomíná dvojice Merchant a Gervais, kteří udělali třeba Kancl nebo Komparz. Pokud se vám libí první Formanovy filmy, bude se vám to líbit taky. Možná. (23.09.2007)

Prvně jsem viděl tenhle film nezatížený jakoukoli informací o době jeho vzniku, kdo napsal scenář, kdo to natočil atd. To je nejlepší stav člověka, který se zajímá o příběhy lidí, má na háku co je to film či kniha, a film mě většinou nudil, jen tři, čtyři scény mě zaujaly. A tak je tomu pro mě dodnes. (10.04.2011)

Neskonale vtipné a ironické vykreslení charakterů staré a mladé generace, jejich chuti se vyjadřovat a neschopnosti komunikovat. film oplývá množstvím perfektních hlášek, scén jak vystřižených ze života každého normálního člověka, které se nesnaží ani tolik říci jako spíše dokumentovat a zachytit chování jednotlivých postav... (29.04.2008)

Nerad bych, aby na mě Černý Petr zbyl. Nestalo se a to jsem s Milošem Formanem známou karetní hru hrál jen pomyslně. Zkrátka tyhle filmy nevyhledávám, kdy se mládež v totální totalitě bavila po svém, a všechno neslo punc autentičnosti. To je sice fajn, ale mě film musí bavit, v tomhle případě se to nestalo. Pro mě film, na který se podívám, a při vysokém hodnocení čekám přidanou hodnotu. Byl jsem znuděn nijakým dějem, podivně vyschlými dialogy a hercem v hlavní roli, který za celý film nezměnil výraz. Jeho poker face nebyl na místě, hráli jsme jinou karetní hru, ale evidentně soupeři nenesla karta. A soupeř si nezasloužil, abych ho nechal vyhrát. Návrat do šedesátých let nebyl pro mě. Černý Petr zbyl na Miloše Formana a spol. 40% (11.07.2012)

Po každém dalším snímku z Československé nové vlny se ve mně zvedá údiv, jak je možný, že jsme nevyhynuli. *** K Černému Petrovi se mi ještě váže zábavná vzpomínka z vejšky, kdy na koleji spolužák na jednom večírku zamilovaně vysvětloval indickým a korejským studentům principy ČNV, což kulminovalo tím, že si všichni plácli, že se ihned podívají na Černého Petra s tím, že já, kterýžto jsem o sobě rozhlašoval, že dělám titulky k seriálům, to budu simultánně překládat. Erasmáci pobrali chipsy, basu piv a nadšeně se rozesedali po místnosti v očekávání komedie, kterou jim tehdy spolužák (snad Miloš?) slíbil. Někdy kolem dialogu "Shall we dance?" "But there's no music." "Well I'll come again." už definitivně propadli přesvědčení, že neumim moc anglicky a prostě si ty hlášky vymejším zpatra. Taktně se začali pomalu trousit a vytvářet si základnu na balkóně s hradbou omluvných úsměvů. Film jsme dokoukali tehdy akorát se spolužákem, který stále trval na tom, abych to překládal z tý angličtiny, ačkoli nebylo pro koho. Mně to ani nevadilo, protože s vytroušivšími erasmáky se vytrousil i zákaz kouření na pokojích. Jak on se ten spolužák jmenoval...? (09.12.2017)