Obsahy(1)
Džezová buffo-opera vznikla v roce 1965 v Semaforu v autorské dílně Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého. Mimořádný ohlas tohoto představení vedl k televiznímu přepisu, jehož se v druhé polovině šedesátých let minulého století ujali Ján Roháč, Miloš Forman a kameraman Jaroslav Kučera. Divadelní text J. Suchého pojednává o dědictví po tetě z Liverpoolu, která odkázala milion dosud nenarozenému dítěti Uliho a Vanilky. Ovšem manželé se rozvádějí. Mazaný advokát chce peníze pro sebe a Vanilku svádí. Ta se rozhodne mít dítě s listonošem (J. Suchý), ale ten jejímu pokušení odolá. Do toho přijíždí živá teta. Předá Vanilce šek a zemře. Všichni se přitom začínají o šek prát, zmocní se ho listonoš a šek rozstříhá. Diváky jistě potěší, že se mohou opět podívat na pořad, který patří do Zlatého fondu televizního archivu. (Česká televize)
(více)Recenze (54)
Ze srovnání s šantánem a klarinety vychází (aspoň pro mne) jednoznačně nejlíp. Nejsilnější koncentrát S+Š. Sice mi chvíli trvalo si přivyknout (napoprvé jsem vypnula po 20 minutách), ale nakonec se mi povedlo najít si tam i to kýžené cosi navíc. Třeba ten nahořklý kontext vlastně skoro všech velmi sobecky jednajících postav. Nebo třeba ta krajně nejasná postava telegramonoše. Ona to vlastně žádná komedie není... ()
Dobře placená procházka je už klasika, kterou znám nazpaměť. Takže když jsem dnes zjistil, že ji nemám ohodnocenou, mohl jsem ji ohodnotit z hlavy a bylo by hotovo. Jenomže proč bych se na ni nepodíval znovu? Navíc v den neuvěřitelných devadesátin ještě neuvěřitelnějšího Jiřího Suchého! Tak všechno nejlepší! ()
Viděno jen na základě zkompletování Formanovy filmografie. Semafor, Suchého i Šlitra respektuji, mám rád některé jejich již dávno zlidovělé písně, ale v případě této veselohry či muzikálu bylo vše právě naopak . Texty jsou vyloženě jalové, občas nerýmy doslova tahají za uši a přehršel všech lálálá a jéjéjé místo slov mě nevýslovně iritoval. Herecky se to profiluje lehce nepříjemně pitvořivě, načež vše ještě dorazí mně velmi nepříjemná Hana Hegerová. Na tento počin legendární dvojice S&Š nebudu vzpomínat v dobrém. ()
Televizní inscenace komediální "opery" Jiřího Šlitra na slova Jiřího Suchého si vystačila se dvěma pokoji v jednom bytě. Nezaměnitelná, svébytná semaforská hudba i hravé, mnohosmyslné texty (souhrnně "poetika") nemusí sednout každému, já i přes vynikající přednes u některých delších výstupů dost koukal na hodinky. V divadle naživo by to zajisté byla jiná káva. ()
Dobře placená procházka je hudební ztřeštěností pánů Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Divadlo Semafor bylo v tehdejším čase oblíbeným kabaretním zastavením, Ján Roháč byl tamtéž dvorním režisérem, Miloš Forman byl věrným příznivcem i stoupající hvězdou a Jaroslav Kučera zručně zachytil poezii v obraze. Ať si někdo televizní film označuje za muzikál a další mu říká opera buffa, pro mě jde o lehkou burlesku se zpěvy. Hudební složka si laškovně pohrává a můžeme jí říkat třeba jazz. Když pominu Suchý zpěv nosem, jež mi stále voní nevábně, zastávám rezervovaný postoj k textové skladbě. Vtipná nápaditost neschází, ale slova občas marnivě vzhlíží samy k sobě a samovolně trestají nejen výslovnost, ale také eleganci i plynulý tok zaujetí. Zvolená slovní spojení povstávají v podrážděném žaludku, víří smetí a zahnívají uprostřed vět. Nejmladším hlasem je Uli (René Gabzdyl), mladý muž ve všední nudě manželského svazku. A rozvod se zdá být vhodně načasovanou příležitostí. Nejkřehčím hlasem je Vanilka (Eva Pilarová), mladá žena v nudné všednosti stavu manželství. O nápadníky nouze není, ryzí láska není podstatná. Nejpřizpůsobivějším hlasem je advokát (Jiří Šlitr), větřící možnost profesního úspěchu. Rozvod má být zábavnou hrou a o peníze jde na prvním místě. Nejvychytralejším hlasem je pošťák (Jiří Suchý), tvrdě dotěrný a škodolibě zákeřný vtipálek. Pracovní povinnost udržuje jen stěží, poletuje, uhýbá a všem se bezostyšně vysmívá. Nejhodnotnějším hlasem je teta Brockefellerová z Liverpoolu (Hana Hegerová), Vanilčina bohatá příbuzná. Nadmuté dědictví je lákavou předností, a i když o lásku není nouze, čas stejně nepřemůže. Jediným nosičem vody je Vladimír Hrabánek. Dobře placená procházka je autentickým záznamem dobové zábavy. Hudba se propojuje s jízlivostí, hra je svázána s hlasem, obraz veršuje černým i bílým kvítkem a Semafor svítí zeleně. Touha po bohatství se zvětšuje a krajina nejkrásnější je brána frontálním útokem. Obraz skví se nádherou, slova zbytečně kornatí. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (4)
- Autor hudby, herec a hudebník Jiří Šlitr, měl v plánu představit se s původní operní fraškou na Broadwayi. Aby s ní americké publikum seznámili, nechali Šlitr se Suchým vyrobit kopii filmu a opatřili ji anglickými titulky. Šlitr ji s sebou vzal na světovou výstavu EXPO 67 do kanadského Montrealu, kde vystupoval jako pianista s představením „Kinoautomat“. Po skončení světové výstavy pak film předváděl po USA a americký novinář Alan Levy už překládal libreto hry. Naplnit Šlitrovy ambice se ale nepodařilo. V porovnání se soudobými broadwayskými hudebními produkcemi jako „Cabaret“ z roku 1966 či „Hair“ z roku 1967 působila Dobře placená procházka zřejmě příliš skromně. „Byla to hudební bajka o penězích a chamtivosti, která mi připadala jako ,legrační Kafka‘,“ soudil například Levy. (Kubrickon)
- Ján Roháč byl režisérem původní opery „Dobře placená procházka“ v pražském populárním divadle Semafor. Ta měla premiéru 15. června 1965. Společně s Milošem Formanem se Roháč zhostil i jejího převedení do televizní podoby. (Kubrickon)
- V závěru se televizní inscenace mírně odlišuje od divadelního libreta. (Kubrickon)
Reklama