Muž na Měsíci

Začátek s titulky mě příjemně naladil. Začátek byl ještě v pohodě, ale pak když si dělal srandu z takových věcí, které nemají nic společného se zábavou, tak se mi to přestávalo líbit. Ta druhá půlka byla slabší a bohužel mě zkazila dojem z celého filmu. Tady člověk nikdy neví, jestli si v tu chvíli dělá Andy srandu, nebo je to vážně. Když u mě nějaký film vyvolá i na malou chvíli nechutenství, tak je to špatně... I tak je to opravdu skvělý film a Jim Carrey se tady zase vyřádil. (18.11.2011)

Andy Kaufman je Jim Carrey a Jim Carrey je Andy Kaufman. Fámózní ztvárnění této svérázné postavy, která je totálně nepředvídatelná. Komik, který si založil svou image na tom, že musí publikum bezmezně nasírat a urážet. Prakticky dělal humor, kterým bavil hlavně sebe. Neuvěřitelné! Miloši Formane děkuji ti z celého srdce. 100% (01.01.2007)

Já blázen tenhle film asi rok odkládal, protože jsem se místo toho, abych věřil Formanovi, zalekl nepříliš lákavé dvojice Carrey a DeVito a námětu o komikovi, kterého neznám. Ale tak co, vždycky je příjemné být překvapen a nadšen filmem, od kterého byste to v životě nečekali. Vtipná a dojemná pecka. (11.02.2012)

Když v lese spadne strom a není tam nikdo, kdo by ho mohl slyšet, opravdu se ozve při jeho dopadu zvuk? A ještě lépe, co když je tam o samotě jen nějaký ten Kaufman. Kde máte jistotu, že se strom po pádu neroztříštil na drobné pidimužíky, kteří vzápětí nepředvesli baletní úpravu Silmarilionu? On to tvrdí, vyvraťte to! Svět člověka stojí a padá s vykonstruovanou realitou. Jedna věc je necha se jí konejšit, druhá věc je tvořit vědomě konstrukce vlastní. Hergot, člověku to dává moc. Andy rozšiřoval své performance za hranice podia a často díky tomu dopadal jako ten chlapeček co se nudil když pásl ovce a tak si vyfabuloval nějaký ty vlky. Svět člověka je v mnohém iluze. Je krásný se touto skutečností čas od času nechat omlátit o hlavu. Ještě krásnější ale je s tímto umět reálně pracovat. Jinak hrozí, že to bude často dopadat tak, že dav vesměs inteligentních lidí unisono skanduje ,,Nejsme žádné ovce!'' a ani si neuvědomuje ten kentus, který tím po sobě lejou. (05.03.2012)

Miloš Forman skutečně už natočil, jak říká betelgeuse, pěknou řádku filmů o svých společnosti zpěčujících se rebelech. Tento film je ale, ať už je to zásluha scénaristy nebo samotného Miloše Formana, trochu jiný. Nejspíš však bude příčinou sám Andy Kaufman, který nám tu ukazuje, že humor je nejzajímavější právě tam, kde přestává být pouhým humorem. Jedině na této hranici se stále ještě děje něco pozoruhodného. Andy nikdy nechtěl být prostě jen komikem. Svá šou přeměňoval spíše v jistý druh umění (nejblížší snad happeningu). Při svých vystoupeních byl podobně jako dadaisté schopen spílat svému publiku. Nechtěl se jim totiž líbit. Chtěl upoutat pozornost. Šokovat a vyprovokovat reakci - ať už jakoukoli. Chápu, že tenhle druh legrace pobuřuje. Leckdy připomíná rozmar koupajícího se člověka, volajícího o pomoc. Jeho nevhodný způsob žertování bude potreztán. Pomoc mu bude odmítnuta ve chvíli, kdy se skutečně začne topit. Andy totiž rád staví na motivu mystifikace. (Zdá se, že z ní stále lze a to nejen v oblasti humoru hodně vytěžit. Vzpomeňme jen třeba na u nás oblíbené Zelenkovy mystifikace.) Přesto mi však Andyho snaha zaujmout připadá mnohem přijatelnější než třeba způsoby bulvárních novinářů anebo metody reklamních pracovníků, kteří své publikum rovněž rádi manipulují. Jeho snažení je totiž mnohem čistčí. Je to přístup spíše dětsky hravý než vykalkulovaný. Jeho žertování připomíná legrácky malého chlapce (dovedené ovšem k magalomanství), který si dělá legraci jen pro vlastní potěšení. Abyste se mohli pobavit s ním, musíte přijmout jeho úhel pohledu. Pak nám teprve může odhallit hodně o nás samotných: o našich nevědomých očekáváních (tehdy, když je zklamává) a o postupech, jimž se necháme manipulovat. (07.03.2004)