Kids

Po asi rok a půl dlouhé přestávce od Ken Parku jsem se rozhodl dát Larrymu Clarkovi druhou šanci. Byla to chyba. To, že se Kids na Csfd pohybuji kolem 70%, mi naprosto uniká. Po zkušenostech s Ken Parkem, už jsem ani nečekal nic kontroverzního.....dobře jsem udělal, jediné co se totiž dostavilo byla 90 minut trvající ubíjející nuda (posledních 30 minut mi přišlo nekonečných ). Tímhle snímkem jsem si jen potvrdil to co jsem tušil po KP a to sice, že Larry Clarke je odporný babral. (30.09.2007)

Film v mých očích snižuje hlavně fakt, že jsou zde naprosto černobílé postavy. Co tímhle chtěl Clark říct jsem tak nějak pochopil a neříkám, že některé charaktery mladých má přečtené, bohužel se zřejmě stýkal jen s blbečky. Totiž není zde nikdo vyloženě kladný nebo někdo, kdo by se snažil o víc a to sorry, nevím, jestli takhle ztratil víru v dnešní mládež (kterou nechci obhajovat, vlastně k ní stále patřím a proto vím, jak to alespoň u nás chodí/chodilo) anebo prostě nikoho jiného z tehdejších mladých neznal, nevím. Co vím je, že tohle si už určitě nebudu chtít nikdy pustit. 40 %. (15.08.2011)

Larry Clark nám nabízí výborný pohled na New York poloviny 90tých let. Autentické, reálné prostředí tohoto nikdy nespícího města. Mládež, bezvýhradně chycená skateboardingem a zdánlivě bezstarostným, teenagerským životem, plným všeho špatného, což si myslím, že v NY v těchto letech, byly naprosto běžné radovánky oněch "dětí", kteří rozhodně nemyslí jako děti. Stačí se podívat na ten reálný, všudypřítomný ruch a plné ulice. Jejich tu hodně, přesto každý sám. Chloë Sevigny zde asi jediná předvádí nějaký herecký výkon a sedne jí to skvěle, to se musí nechat. V 90tých letech jsem děj, dá se říci, částečně odmítal a byl unášen silným nádechem SK8 culture, ve státech již v této době těžce zakořeněné. Nemyslím si, že by chtěl Clark nějak více záměrně "šokovat" a jestli ano, tak snad nešťastným osudem (nejen) třech mladých, krásných dívek. Po dějové stránce se film celkem slušně vyvíjí. Bezvýchodnost situace stále narůstá a nakonec dospěje k jasnému konci "jesus christ, what the fuck happend?". Jen pár osudů z mnoha, vždyť jich je tam opravdu hodně. Obrovský plus za originální hudbu k filmu, a také za perfektní sbírku oldschool hip hop songů. Film, který vidět v patnácti bylo opravdu velmi "inspirující". Záleží jen, čím se člověk nechal inspirovat. Dnes si to dávám v originále, což mé hodnocení drží ještě pevněji. (03.10.2011)

Hodně nadčasová záležitost. V době, kdy byl film uváděn v našich kinech, jsem byl teenager a kdo ho neviděl, byl loser. Byl jsem loser. Po osmi letech jsem to napravil na DVD a musím říct, že bych to v té době stejně nepochopil. Larry Clark je podivín a možná by se dal označit i za pedofila hrajícího si na filmaře. Přesto má jeho snímek výpovědní hodnotu, která je tvrdá, ale i tak skutečná. Kids jsou realita a ačkoliv tomu někdo nechce věřit, skutečně to občas takhle chodí. Neherci se v kameře mění v profesionály, naturalistické záběry dodávají nádech dokumentárního snímání. Příběh se příliš nerozvíjí a jde v přesně očekávaných stopách, ale i tak je hluboký a silný. Rozhodně si zaslouží své místo ve filmové tvorbě. (05.04.2003)

Film Kids jsem viděl před drahně lety v pravě telecím věku coby tehdejší a údajnou skejťáckou modlu. Ne náhodou jsem v té době dráždil místní policisty výtržnostmi na skejtu nebo bruslích, seznamoval se punkovou a tvrdě rokovou hudbou vůbec a na ženské přirození jsem si nesáhnul ještě monoho let po tom :D, nicméně tehdá mě film opravdu zasáhnul a to v mnoha směrech. Předně jsem nemoh pochopit, jak může zmíněná mládež být tak zvlčilá, vždyť to mělo na míle daleko od toho, co jsme zažívali na vesnici u nás. Tady taky sice jely drogy, drobná kriminalita i sex, ale to všechno jsme do určité doby sledovali z povzdálí, přes okno sousedovic pokoje nebo v na tajnajnačku zakoupených erotických časopisech. Každopádně tehdy jsme i přes drobné rébélie měli úctu k dospělým a k rodičům především - sám si vzpomínám, jak jsem se ke svému prvnímu pivu nechtěne přiznal sám po trefně položené otcově otázce. Ale zpět k filmu. Autor poměrně surovou formou zachytil celkem vyhrocené vztahy mezi skupinkou kámošů a přátel, vztahy k rodinám a okolí, které by se sotva daly nazvat ideálními. To vše pochopitelně s brutálními následky, což byla hlavní věc, které mě tenkrát tak šokovala - skoro bych řek, že úplně stejně, když nám v rodinné výchově poprvé přednášeli o aids, dobře si vzpomínám, že jsme byli jak zařezaní. Pro mě je to tedy film značně zásadní a díky svému kontroverznímu pojetí a neomalenosti působí účinně i takřka po dvaceti letech! (24.04.2014)