Místnost sebevrahů

Jan Komasa natočil velmi alarmující film o problémech současné dospívající mládeže, v němž hlavní roli ztvárnil Jakub Gierszał, který podal neskutečně přesvědčivý až dechberoucí výkon. Není tedy divu, že za něj byl nominován na Polish Film Awards. Na snímek Místnost sebevrahů by se povinně měli podívat všichni rodiče, kteří žijí v mylné představě, že finanční zabezpečení a hmotné statky jejich dětem vynahradí lásku a péči, jež jim nechtějí nebo nemohou dát, jelikož si na ně prostě nedokážou udělat čas. Přiznejme si na rovinu, kolik času v dnešní uspěchané době trávíme se svými nejbližšími... (85%) (07.04.2022)

Naprosto zbytečná filmová póza. Jediné, co potěší, je na středoevropské poměry docela dobře zvládnuté technické řemeslo, jinak je to ale bída s nouzí. Vyčpělé téma emo-kultury, které je zde předloženo tak vážně, že sklouzává do karikatury, k tomu hry jako droga a problémy se sexualitou. Víc už sem toho narvat nešlo. Třešničkou na dortu je ovšem ústřední dvojice, která přehrává tak nemístným způsobem, že film definitivně posunuje do polohy směšné tragikomedie. U dramatického závěru jsem se srdečně rozesmál. Tragédi. (05.01.2012)

Coming out hlavného hrdinu je originálny aj dobre zahratý. Reakcia rodičov je však nespočetnekrát videná. Ide o film pre teenagerov v Dominikovom veku, takže rodičia sú proste len blbci, ktorí nezvládajú samých seba, nieto ešte vlastné dieťa. Avšak nie sú chvalabohu prvoplánovo jednorozmerní, len je citiť, že sa dalo ísť po psychologickej stránke určite hlbšie. Za mňa však film zráža nižšie doslova hnusné virtuálne prostredie ako z hry z prelomu tisícročia, tvorcovia mohli vymyslieť niečo originálnejšie a vizuálne zaujímavejšie. Inak ide tak trochu o poľský (emo) Black Mirror. (06.01.2024)

Těch prvních několik desítek minut má Komasa výtečně pod svou kontrolou. Nepřichází s novými tématy, ani přístupem, ale daří se mu jen pomocí náznaků vykreslovat duševní zmatek odehrávající se v mysli mladého Dominika. Postupně začíná být zcela jasné, jak tahle krátká část vyústí a čekání na daný okamžik je z diváckého hlediska až tělesně nepříjemné. Zde je nutno uznat, že Komasa nikoho nešetří, a k dějovému zlomu si vybírá značně nepříjemnou událost. Následující děj se překvapivě nevěnuje šikaně, ani jejím následkům, ale pomalému se vyrovnávání s následky a zejména strachem z toho „jak mě teď budou vnímat ostatní“. Až sem je i díky přesvědčivému Gierszałovi vše uvěřitelné a divácky vděčné. V událostech budoucích není ale příliš zřejmé, komu se Komasa snaží zasadit smrtící ránu a už vůbec ne, proč k tomu využívá tak vyhrocené a z reality vytržené výrazové prostředky. Zbytečně tím přechází od citlivosti k vyprázdněnosti a znemožňuje divákovi s kýmkoliv soucítit, ba dokonce se do vyprávění ponořit. (04.03.2015)

Necelé dvě hodiny polštiny jako jazyka mnou nevídaného, za to ale poměrně úsměvného. Málokdo by to do našich sousedů řekl, ale povedlo se jim stvořit velmi výstřední dílo, které rozhodně neosloví široké spektrum diváků, jako to dokáže kdejaký americký film. Styl emo nikdy nepochopím a tuhle psychickou nevyrovnanost jde jen ztěží pochopit. Festivalový kousek jménem Místnost sebevrahů dokázal tenhle moderní problém přiblížit v té nejdrsnější, ovšem nejvěrnější podobě. Jen po mně zkrátka nechtějte, abych si Dominikův výlet do světa bez smyslu a rozumu někdy protrpěl znovu. (19.02.2018)