Taking Off - Odcházím...

Ach bože, najhorší Forman, akého som videl. 93 minút koncentrovanej nudy, zbytočných dialógov a s minimálnou hippiesáckou atmosférou. A bez humoru. Nesympatickí herci (až na hlavnú predstaviteľku - teenagerku), síce dobre vystihujú radových Američanov, ale herecky nič nepredvádzajú. Navyše mnohé scény nie sú dohnané do maxima a tak sa budete nanajvýš pousmievať. Chcelo to viac odvahy a menej intelektuálnosti. Napríklad striptízový poker je tak nevtipná scéna, že by som tomu pred sledovaním filmu neuveril. Vďaka bohu za scénu, kde Vincet Schiavelli učí bandu snobov húliť trávu. (01.09.2006)

Vzít si hippies jako tematiku filmu je poměrně náročný úkol, zvlášť pro v Hollywoodu začínajícího režiséra ze střední Evropy. Navíc v době, kdy tato problematika nebyla ničím novým a už hezkých pár let cloumala americkou společností (vlastně už byla v útlumu). Natáčet skupinky zdrogovaných mladých lidí, kteří nic nedělají, jen celý den leží a objímají se, asi není žádný med. Ten pocit bezstarostného uvolnění, kterým hippies žijou, nelze pomocí kamery přenést na diváka. Ve výsledku je to pak pěkná nuda. Forman musel změnit postup a zaměřil se místo dětí na jejich rodiče. Sledovat vyšilující rodiče, marně hledající své zlobivé ratolesti, je mnohem příhodnější podívaná. Dočkáme se tak několika scén, které stojí za vidění. Rize formanovská je například ta s poznáním dívky na fotografii v bistru. Nezapomenutelná pak zůstává instruktážní přednáška „This is the Joint….“ Úvodní záběry zase nechávají vzpomenout Formanův první film KONKURS. Jakoby režisér chtěl i v novém světě uspět stejným debutem. Na ohlas amerického publika si ale musel ještě nějaký čas počkat. Častou výtku, že film nemá závěr, považuji za oprávněnou. I pro mě zůstává Taking Off pouze průměrným filmem s mnoha neduhy, z nichž hlavní je asi scénář. Film nabízí silnou formu mezigeneračního konfliktu. Podanou civilně, bez dramatu. Chybí silné herecké charaktery, které by celou věc posunuly více do psychologické roviny. Snaha vytěžit z nouze ctnost tentokrát vyšla naprázdno. 60% (29.01.2012)

Jelikož mnoho novovlnných záležitostí šplouchá mimo můj maják, nejsem vždy s to rozeznat trapnost od filmu o trapnosti, ale dnešní rodiče musí film z dob, kdy bylo zvykem puberťáků utíkat z domova, zákonitě sledovat se slzou dojetí v oku, protože těm dnešním konformistům stačí pomyšlení na to, že by mohli přijít o nejnovější model svých iKrámů k tomu, aby se doma drželi jak škeble na skále nejmíň do čtyřiceti. (07.07.2013)

Přelom 60./70. let. Dcera je pro své rodiče němá. Nevědí, co má v pokoji. Nevědí, kam mohla jít. Neslyší ty neslýchané písně, které dcerušky stejně neumějí zazpívat. Když přjde na věci, s nimiž nová generace volně nakládá - sex, drogy, ulice, hudba, ukazuje se, že to rodiče jsou dětmi, které potřebují ochranu. Forman inspirovaný Formanem. Dárek Americe na přivítanou: přišel, viděl, natočil. Poslední z filmů, pro něž patří na Parnas. Mohlo by se říci, že závěrečná scéna s nápadníkem bere filmu pěkně kulaté zakončení a je přebytečná. Bohužel není, jede se dál, děti rostou. (22.02.2012)

Jsem unešen - po dlouhé době jsem se zamiloval do filmu...a úplně nejlepší je scéna s instruktáží kouření marihuany, plakal jsem smíchy a zároveň jsem byl u této scény dojmut - to prostě nemělo chybu - dvoumetrový zjev Schiavelli je naprosto dokonalý - opravdu nezapomenutelná scéna. Vynikající hudba - mě se líbí vše co je hippie... (16.08.2006)