Modré světlo

Další sonda do zakoutí lidské duše. Krutá, syrová, možná i bezcitná. Tohle všechno tvoří těchhle zhruba 80 minut, které se zdráhám nějak smysluplně popsat. Je pravda, že už jsem něco málo viděl, ale i tak lapám po dechu. Zhruba v 50 minutě jsem myslel, že už mám všechno za sebou, ale konec ten to ještě všechno přebil. Naprosto a totálně, se vším všudy. V tu chvíli původní čtyřka letěla do odpadkového koše. Nemohl jsem jinak, tahle depresivní nádhera, se skvělou Bien za to rozhodně stojí. (27.06.2015)

Film trpí tím, že autorka nedokáže adekvátně vyjádřit svou vizi. Režisérkou zamýšlený dramatický oblouk směřující od absolutní kontroly a sebejistoty k dobrovolné ztrátě moci coby způsobu pokání, který má být motivovaný tím, že hrdinka začne pochybovat o správnosti svého konání coby vykupitelky smrtelně nemocných, není ve filmu zrovna prohlédnutelný, neboť diváci do postavy nevidí, a dokonce dostávají od vyprávění zavádějící podněty jako jsou hrdinčiny představy o jejím společenském životě, které vůbec nekorespondují s tím, jak se chová. Bez režisérčina výkladu zůstává před divákem jen pytel podnětných, ale nesouvztažných motivů. Zcela stranou vyprávění paradoxně zůstal prvotní impulz k filmu, jímž je tabu smrti v soudobé západní společnosti. (09.07.2011)

Trierem, Hanekem, Jelinekovou. Těmi všemi by Urszula Antoniaková mohla být, ale nakonec se mnohem víc přiblížila Kieslowskému. Antoniaková moc dobře ví o čem točí a co tím chce říct. A namísto prvních dvou jmenovaných je ve výsledku mnohem víc fér ke svým hrdinům i divákům. Jinak ztěžka snesitelný teror. (11.07.2011)

Anorektický intelektuálně filmový potrat. Tak jako Sade ani zde autor/ka nenabízí skutečný děj ale pouze parodický mod extrémních poloh - sebepoškozování, znásilnění, umírání, mrdka na stehně jako třešnička na dortíku. Film hodně ukazuje a nic neříká, není o čem přemýšlet. Pětkaři se tady udělali sami ze sebe ale nemám jim to za zlé, taky se mi to občas stává, jen ne u filmů tohohle typu (díky bohu). (08.07.2011)

Dva lidé sdíli zločin, dva lidé hledají intimitu. Individualita, osamělost, eutanázie...témata která šokovala diváky v Cannes. Potřeba kontroly nad životem, kterou Marian v první půlce filmu měla, se pomalu rozpadla. Styl filmu se na posledních deset minut mění, hudba, kamera, svět postav nabírá opačný směr, který otevřel mojí pusu dokořán. Nebyla jsem šokovaná, spíš zcela pod vlivem obrazu, proměny, interpretace herců, nechala jsem se zcela unášet. Z diskuze s režisérkou bylo zřejmé, že jejím záměrem nebylo šokovat. Dala vzniknout postavě, která je ve filmu pro druhé, pro své pacienty a jako člověk téměř neexistuje. Marian ke svým umírajícím pacientům cítí intimitu, navazuje kontakty s lidmi, kteří jsou uvnitř čistí, předstírat pro ně již nemá smysl. Symbolické umírání pod sprchou byl zatím nejintenzivnější vizuální atak festivalu. Co je přínosem skandálního filmu Modré světlo? Neromantizuje smrt, protože jak uvedla režisérka, smrt je podle ní děsivá a nemá být obklopena růžovým oparem. Dokonalost, kterou chci vidět znovu. (04.07.2011)