Ráj: Láska

Rakouské hrošice si vyjely do Keni za těžce vydřené prachy koupit trochu sexu, pardon," lásky", od místních mužů...Hlavní hrdinka Teresa je dobrým příkladem lidské nepoučitelnosti - obere ji jeden "nápadník" a ona se vzápětí nechá oblbovat dalším a dalším, doufajíc, že tentokrát najde "opravdovou lásku"... I když s přibývajícími neúspěšnými záseky získává i ona onen "obchodnický grif" - na narozeninové party a pak hlavně "nechceš lízat, tak padej" s barmanem Josephem...Lituju Teresy dceru, která se po projekci filmu dozví, co její matka skutečně dělala na dovolené, a proč ji nemohla vzít s sebou, a bude mít z ostudy kabát... (16.12.2012)

Ulrich Seidl se v tomto filmu definitivně projevil jako pokrytec a misantrop, který se nanejvýš dokáže uboze vysmívat svým postavám. Zatímco jeho předchozí snímek Import/Export se dal obhájit argumentem, že poukazuje na palčivé skutečnosti naši společnosti (např. sexuální ponižování), v případě Ráj: Láska už to neplatí. Nebo si snad někdo myslí, že "sugar mamas" je nějaké závažné téma, kterému bychom měli věnovat pozornost? To těžko. Seidlův film se tak redukuje pouze na posmívání se starým ženským a jejich tloušťce, ošklivosti, povrchnosti a blbosti. Nikdy jsem netvrdil, že by humor měl mít nějaké hranice, jsem přesvědčen, že sranda se dá dělat ze všeho, ale Ráj: Láska není komedie nebo satira, na to se tváří příliš vážně a důležitě. Film ale neobstojí ani ve své snaze být realistický, neboť je příliš naivní a dost zjednodušující. Těžko se dá věřit tomu, že lze padesátnici okouzlit neustálým opakováním "Já tě miluju" a že naletí na tak průhledné záminky, jak z ní vytáhnout peníze. Seidlův "realismus" se omezuja na předstírání, že je nezávislý pozorovatel, jednotlivé scény ale stylizuje a uměle vytváří trapné situace pro pobavení publika. To se spolu s tvůrcem může cítit povýšeně nad postavami ve filmu, které jsou dehonestované na blbé škaredé nány a vychcané černošské podvodníky (velice primitvní rasismus). Je tu sice jistý náběh (velice nepatrný) na film o životní deziluzi a snaze, alespoň na chvíli, vrátit ztracená léta, ale veškeré potenciální emoce jsou záhy pohřbeny (dvojnásobný telefonát matky její dceři, která ji nevolá zpět v den matčiných narozenin, je nahrazen ultratrapnou scénou "čtyř na jednoho"). Seidl umí postavit dobře kameru, pracovat s mizanscénou a zkomponovat zajímavý obraz, ale v tomto případě je to sakra málo. Ráj: Láska je film zábavný jen do té chvíle, než si uvědomíte, jak moc je ubohý a zvrácený. P.S.: Přiznačná je už první scéna filmu znázorňující mentálně postižené na pouti. Nemá žádnou spojitost s tím, co přijde (zjištění, že hlavní hrdinka je asi pečovatelka v nějakém ústava, je irelevantní) a je tu prostě jenom na to, abychom se hezky zasmáli blbým obličejům mentálů, kteří jsou u vytržení při jízdě na autodromu. Haha... (05.07.2012)

Příběh byl vyprávěný se zajímavým odstupem, trochu jakoby dokumentárním stylem. Je mi dost líto, že u této projekce nebyl režisér a neřekl pár slov. Většinou je film cesta k vyjádření nějakého názoru, ne tak tady, Ráj: láska neodsuzuje ani nelituje, nenapravuje, nedává naději, neočišťuje, neomlouvá, nekritizuje. Divák se stává opravdovým nestranným pozorovatelem. Určitě to není špatně, jen je to dráždivé, nepohodlné, člověka to nutí víc přemýšlet. Hlavní hrdinka a její přítelkyně mi byly více a více nesympatické, až k poslední půlhodině, kdy jsem si říkala, že je s odpuštěním naprosto vypatlaná. Vůbec mi nešlo s ní jakkoli soucítit, ale proč bych vlastně měla? Každý ze zůčastněných byl trochu sviňák a trochu oběť, takový začarovaný kruh. (05.07.2012)

Afrika je v ohrození. Okrem nízkej priemernej dĺžky života, vojen a chorôb decimuje kontinent aj fakt, že väčšina ľudí leží po nemocniciach. Zdvíhať z lôžok ich pomáhajú zázračné veľké tety zo Západu. Poskytnú pomoc na lieky a starostlivosť nevládnym pacientom prostredníctvom platených objatí príbuzných. Tým, ktorým sa nemocničné lôžko zázrakom vyhlo. Láskyplných rečí je pri tom kopa, lásky pomenej. Kto ju úprimne hľadá, podobne ako hlavná hrdinka, onedlho sa popáli. Ostáva rezignácia alebo závislosť, spočívajúca v opakovaní zážitkov s tmavými hadicami. Černosi to berú pragmaticky, ako zdroj obživy. No ženušky hľadajúce lásku tiež nie sú úplné svätice. Na jednej strane majú výsmešný postoj k domorodcom (tí počas horúceho dňa stoja nehybne v piesku ako otroci čakajúci na pohyb pána za šnúrou, oddeľujúcou priestor privátnej a verejnej pláže), na druhej strane rozkazovačné a ponižujúce pokyny pre milostných hrách. Na druhej strane tie ženy očakávajú lásku. Za také správanie? Za také si zaslúžia bez frflania postarať sa o ďalšie zástupy ťažko chorých, vystretých na lôžkach po celej Afrike. Hakuna matata! Džambó! (16.11.2015)

Som si myslela, že na takéto niečo človek asi potrebuje silný žalúdok .. ale chyba lávky. Niekto sa cíti byť sám a potrebuje si dokázať, že je milovaný. Niekto zase potrebuje jedlo na prežitie a toto je tá najľahšia cesta. A Ulrich nám to opäť pekne servíruje bez najmenších výčitiek ... a niekedy sa na to naozaj zle pozerá. 3,5* (10.03.2024)