Ráj: Láska

Afrika je v ohrození. Okrem nízkej priemernej dĺžky života, vojen a chorôb decimuje kontinent aj fakt, že väčšina ľudí leží po nemocniciach. Zdvíhať z lôžok ich pomáhajú zázračné veľké tety zo Západu. Poskytnú pomoc na lieky a starostlivosť nevládnym pacientom prostredníctvom platených objatí príbuzných. Tým, ktorým sa nemocničné lôžko zázrakom vyhlo. Láskyplných rečí je pri tom kopa, lásky pomenej. Kto ju úprimne hľadá, podobne ako hlavná hrdinka, onedlho sa popáli. Ostáva rezignácia alebo závislosť, spočívajúca v opakovaní zážitkov s tmavými hadicami. Černosi to berú pragmaticky, ako zdroj obživy. No ženušky hľadajúce lásku tiež nie sú úplné svätice. Na jednej strane majú výsmešný postoj k domorodcom (tí počas horúceho dňa stoja nehybne v piesku ako otroci čakajúci na pohyb pána za šnúrou, oddeľujúcou priestor privátnej a verejnej pláže), na druhej strane rozkazovačné a ponižujúce pokyny pre milostných hrách. Na druhej strane tie ženy očakávajú lásku. Za také správanie? Za také si zaslúžia bez frflania postarať sa o ďalšie zástupy ťažko chorých, vystretých na lôžkach po celej Afrike. Hakuna matata! Džambó! (16.11.2015)

Rakouské hrošice si vyjely do Keni za těžce vydřené prachy koupit trochu sexu, pardon," lásky", od místních mužů...Hlavní hrdinka Teresa je dobrým příkladem lidské nepoučitelnosti - obere ji jeden "nápadník" a ona se vzápětí nechá oblbovat dalším a dalším, doufajíc, že tentokrát najde "opravdovou lásku"... I když s přibývajícími neúspěšnými záseky získává i ona onen "obchodnický grif" - na narozeninové party a pak hlavně "nechceš lízat, tak padej" s barmanem Josephem...Lituju Teresy dceru, která se po projekci filmu dozví, co její matka skutečně dělala na dovolené, a proč ji nemohla vzít s sebou, a bude mít z ostudy kabát... (16.12.2012)

Stálo mě hodně přemáhání vydržet celé dvě hodiny hledět na tuhle trapnost a degradaci. Není to okrajová záležitost. Jsme civilizace posedlá sexem, a když ho někdo ze zřejmých důvodů nemá, podléhá frustraci. Jednání na pomezí promiskuity a prostituce je dnes kulturní normou. Tohle je jen jeden z jejích projevů. --- Nízko hodnotím kvůli výrazně přetažené stopáži. (10.11.2016)

To je síla. Velmi uvěřitelné a velmi syrové. Ulrich Seidl je pro mě velký umělec. Kvalita je podobná jako u Naděje, vyloženě jí ti nepřevyšuje. Ještě se moc těším na Víru. Margarete Tiesel je skvělá a odvážná, všechny čest. Celý ten nápad je originální a nevšední, asi ne pro každého stravitelný. Podobné filmy by se měly více dostávat do českého povědomí, protože oproti americkým vymejvačkám, tohle je něco, co ve vás rozhodně vyvolá nějaké pocity. Zlost, zášť, výsměch, soucit, všechno podle povahy, ale nikoho to nemůže nechat v klidu. Více podobných kousků. (10.06.2018)

Typický špinavý propocený Seidl, snažící se opět soustředěně a trpělivě dokázat, že bílý Evropani nejsou nic víc než jen odporný, morálně rozložený dobytek. Tentokrát na příkladu stárnoucích žen, hledajících v africké destinaci chybějící cit, něhu a zaujetí, trefně popisuje schéma turismu v rozvojových zemích jakožto v zásadě nástupce původního kolonialismu. Zatímco zabordelený chaos skutečné Keni je plný odpadků, pobouraných slumů a korupce, za branou turistického letoviska se udržuje svět falešného ráje s kulturním programem, devótní služebnictvem, golfovým trávníkem a výhledem na místní rybáře. Vše důkladně hlídáno muži v uniformách s penderky a praky. Vzhledem k tomu, že turismus je ideální platforma ke sledování krize kapitalismu, tak Paradise: Liebe též poslouží jako demonstrace toho nakolik ani jedné straně zdánlivě vzájemně prospěšná směna nezajistí radost, jen potřebu zvyšovat tlak a intenzitu svých nároků na zážitky a naplnění. (25.09.2023)