All That Jazz

Milý deníčku, tak se to přeci jen stalo, zamilovala jsem se. No jasně, nejde o neskutečně skutečného muže, tak daleko samozřejmě ještě nejsem, ale i tak, láska na první záběr. Když ono je tak těžké odolat někomu, kdo kouří cigára i ve sprše. Ptáš se, jak to všechno začalo? Měla jsem depresi z kácení deštných pralesů v Amazonii, tak jsem si vlezla do postele, přikryla se peřinou a chtěla si pobrečet u Muzikálu ze střední, omylem jsem si však pustila All That Jazz a to se mi stalo osudné. On je totiž Joe Gideon přesně můj typ, pálí jednu od druhé, bere Dexedrine, je trošku nerudnej, pije, v podstatě nechodí spát, ke svejm holkám se chová strašně a pracuje jak o život (doslova), ale hlavně má štýlo. No deníčku, jdu si to pustit znova, protože i na vztahu s imaginární postavou se musí pracovat, psali to v Cosmopolitanu, tak to bude pravda. (14.08.2014)

Překvapivé je, že je to vlastně spíš nemuzikál. Zpívaných a tanečních pasáží je tam (až na závěrečnou část) vlastně pomálu a mnohdy jde jen o "zkoušená" čísla pro muzikál v preprodukci. Stejně tak nejde o příběhový film, podstatnější je tu pocitová stránka. Scheider je tady překvapivě skvělej a skutečně jde o vrchol jeho kariéry. Fosse se svým týmem předvádí skvělý cit pro střih a záběrovou skladbu. (05.08.2018)

Bolestivé umírání za doprovodu strhující hudby, která nakopává, naaranžované v mistrovské choreografii, jež bere dech, a v životním partu Roye Scheidera, který jako by nehrál, ale opravdu umíral. Kamera čaruje, střih koketuje s geniálnem a celek se leskne tak nádherně, jak to jenom 70-tá léta ve filmu uměla. Muzikál, reflexe doby, biografie… dvě hodiny marnotratného žánrového rozpětí, které však neošizeně povypráví o všem, aby nakonec milosrdně vstoupilo do náruče přívětivé paní Smrti. (13.05.2007)

Ukázka toho, jak může být muzikál silným dílem, který má netradiční, dramatický příběh. Hudbou a zpěvem se dá vyjádřit v podstatě všechno, třeba i pomalé umírání, které si člověk vlastně zapříčiní sám jen tím, že se nedokáže zastavit. Bob Fosse natočil snímek o sobě a přichystal si tak vlastní pietu, díky čemuž je "All That Jazz" ještě silnější. Výborný Roy Scheider a hlavně nezapomenutelné hudební a taneční momenty. I smrt může být za určitých okolností krásná a umělecky nádherná. A když ne smrt, tak minimálně loučení. (16.12.2013)

Celý film se tak trochu zmítá v křeči. To platí hlavně o prkenném Royi Scheiderovi, kterému jsem jeho roli prostě nezbaštil, o tanečních číslech, která jsou sice technicky bezchybná, ale zoufale postrádají lehkost (a jsou poněkud lascivní) i o místy poněkud podivných dialozích. Pro mě je tenhle film zklamáním. (26.04.2009)