Let’s Dance: Revolution

Sledovať bandu post-pubertálnych výrastkov ako hopsajú kade-tade, hore-dole, a počúvať to všemožné tuc-tuc ma len tak skoro neomrzí. Je to to zas a znova napratané všetkými klišé ktoré dokážete nájsť, ale v tom tempe sa to stráca, a len s blbo usmievate a užívate si vašich tanečných kreácii na gauči. Štvrtý Step Up sa sústredil na Flash Moby čo je viac než vďačná téma, a bola využitá najlepšie ako mohlo, s tím bolo spojená aj poukázanie na to čo internet a média dokážu a aké haló vedia vyvolať. Nechýbali fajn choreografie, skvelá hudba (kto mi pustí vo filme Glitch Mob ma vyhraté), a ani tá herecká banda nebola na zahodenie, potešili postavičky z dielov minulých. Takže odo mňa už klasické 4*, a kľudne znesiem aj ďalšiu nálož ... (12.12.2012)

Pokles oproti předchozímu dílu. Ne že bych litovala, že jsem na to šla do kina, ale trojka byla zatím z celé téhle Step Up série nejlepší. U mě je vždycky hodně rozhodující hudba. Tady se nenašlo nic, co by mě přímo oslovilo - takové ty hudební "mixy" sice u dané taneční scény splní svůj účel, ale ve výsledku nezanechají žádný pořádný dojem. Z tanečního hlediska to bylo tentokrát opravdu hodně efektní (na můj vkus možná až moc - tj. houpání se na autech, skákání na provazech atd atd.), což není sice na škodu, ale raději koukám na taneční pohyby než nějaké šílenosti kolem. Velké plus ale byla Kathryn McCormick v hlavní ženské roli. Na druhou stranu mi ale chyběl sympatický mužský protagonista. Ve trojce mi mnohem víc seděl Moose jako jakýsi tanečník-vtipálek, tady se nabízel akorát klasický typ model-tanečník-svalovec, takže nic moc. A když už jsme u toho, na konci jsem sice byla ráda, že se Moose opět objevil v drobné roli, ale jeho výstup se mi zdál naprosto debilní a bezvýznamný (nemyslím tanec, ale ty jeho kecy potom). Celkově pouze slabý nadprůměr. ~(3,3★)~ (15.09.2012)

Trailer na tenhle film mě zaujal. Ne proto, že bych čekal nějaký velký příběh, protože na ty už tančení filmy rezignovaly a jedou si svoje nejnutnější. To znamená kluk a holka, co spolu musí skončit, překonají nějaký strašný problém, opravdu spolu skončí, ale hlavně u toho hodně tancují. Trailer na film "Let's Dance: Revolution" mě zaujal tím, o čem byl. Samozřejmě o tanci. Tanec obdivuji a mám ho rád, snad i proto, že jsem nějakou dobu tancoval, i když i tohle období je nějakou dobu za mnou. "Let's Dance: Revolution" však ještě víc nadchlo tím, že se zaměřilo na flashmob. U nás se to zatím moc nenosí, i když větší města už si podobné akce zažila. Skupina lidí se dá dohromady na jednom místě a zničehonic předvedou nějaké představení. Zatancují, začnou zpívat, nebo provádějí i jinou, méně artistickou činnost. Tyhle na první pohled spontánní akce jsou, alespoň v tomto případě, ukázkou skvělých tanečních schopností a to je prostě něco, co se musí ocenit. Nadávat mladým za to, že na sebe chtějí upozornit? Ale sakra, s tímhle běžte do háje. Pokud jenom tancují a pouštějí hudbu, nechte je to dělat, nedělejte z toho hlavně něco, co odporuje morálce a podobné hlouposti. Film se snaží flashmob prezentovat do jisté míry jako odsuzované spektákly, ale to bych dělal en ve chvíli, když je překročený zákon. Taneční provedení jsou zde úchvatná a nápaditá. V tomhle směru se jedná rozhodně o nejlepší díl série, navíc fanoušky potěší i návrat - alespoň v závěru - několika známých tváří. Ne, je mi líto, Channing Tatum se nevrátí, ale Moose potěší. Závěr je naprostá pitomost a scenáristická vyprázdněnost, snaha udělat za každou cenu happy end toho nejslabšího rázu, ale jak říkám, o příběh nejde a v téhle sérii nikdy nešlo, snad až na první díl, který se dal skousnout. Tady je příběh navíc, stačil by sled jednotlivých tanečních čísel, jenže to by pak bylo jak záznam z YouTube. Právě taneční čísla a jejich nápady jsou to, co film drží pohromadě, a tak by to mělo zůstat. Je ale fakt, že kdyby tam příběh nebyl, mohla by se jednotlivá videa dát na YouTube, ale tím se peníze moc nevydělají, že? Jestli fandíte modernímu tanci, dejte mu šanci a příběh prost ignorujte jako protivnou reklamu, která vám do toho furt leze. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/02/now-is-good-stand-up-guys-bourne-30.html (05.03.2013)

|| Scenár: Jenny Mayer | Hudba: Aaron Zigman | Produkcia: Adam Shankman, Jennifer Gibgot, Patrick Wachsberger, Erik Feig | Distribúcia: Summit Entertainment | Štúdio: Offspring Entertainment | Rozpočet: 33 miliónov $ | Tržby: 140,470,746 $ || Vysoko najlepší diel tanečnej série Step Up. Vizuálne hrátky, ich nápaditosť a kamera je z inej galaxie. Ako stále, príbeh je najštandardnejšiou časťou celku: lepšia, než v predchádzajúcich 3 filmoch, no ešte stále nie nadčasovo. A to je jediný faktor, kôli ktorému tu nenasolím plnú pálku, pretože inak je to doslovne revolučný mílnik tanečnej filmografie. (11.05.2013)

'Za to, že jste čuměli na blbej film, si můžete sami,' pomyslím si obvykle, když narazím na hodnocení jednou hvězdičkou nebo odpadem. Informačních zdrojů (TENTO nevyjímaje) je dnes dost a bolestným zážitků se lze snadno vyhnout. Na „Let's Dance: Revolution“ jsem jít musel, šlo o pracovní povinnost. A bylo to peklo. Že se nebude jednat o Bergmana (ani „Bezstarostnou jízdu“)jsem věděl, ale to, co jsem musel prožít, mi vyrazilo dech, připravilo o několik posledních iluzí a utvrdilo v několika paranoidních podezřeních (např. že generátory zápletek, naznačené Orwellem, skutečně existují, jedou na plné obrátky, neboť tohle nemohla zplodit lidská bytost). I přes pitomý scénář, nabuznělého hlavního hrdinu, ultra-mega-klišoidní dialogy a kreténskou hudbu (až na nasteroidovaný sampl „Pyramid Song“ od Radiohead a zlomek synťákové nádhery „Wait“ od M83) bych se ale přenesl – jde o devadesátiminutový videoklip, ne? Co mne ale zvedalo opakovaně z polstrované sedačky byl ne zcela nevinný pokus autorů navodit mylný dojem, že kroucení hýžděmi a saltování (ve značkových hadrech) mezi auty má jakýsi politický smysl (titul filmu „Revolution“ jsem dopředu chybně interpretoval jako deklaraci technologického posunu série a proto se nevyhnul jistému překvapení). Přestože o revolucích jakéhokoliv druhu nemám žádených iluzí a nejsem typ stavějící při každé příležitosti barikády, devalvující a nanejvýš konformní způsob, jakým autoři snímku naznačují způsob společenského protestu, mne hluboce pobuřoval a pobuřuje dokonce ještě teď, dva dny potom, co jsem se z kina po lobotomizujícím zážitku vypotácel – kdyby se autoři tomuto motivu vyhnuli, byl bych snad ochoten s přihlédnutím k žánrové škatulce hodnotit shovívavěji, přesto, že pro blbé dialogy prostě omluvu nenacházím. Pevně doufám, že ani individua mně neznámého druhu, kteří projekce tohoto typu filmů navštěvují dobrovolně, nebudou brát předkládaný a vlastně strašně cynický model ovlivňování společenského dění (něco chceme, korporace chtějí něco jiného, zatancujeme a korporace, kterým se náhle hodíme do reklamy na značkové hadříky, změní názor) vážně. Jeden bod za občasný důvod k hysterickému smíchu a skackavé kozy. (01.09.2012)