Let’s Dance: Revolution

No, začátek mě neskutečně nudil a měl sem chuť se propadnout i s postelí do horoucích pekel, takový ten stejně umělý, nepřirozený a obehraný příběh, který nabízí téměř každý taneční film ... přeslazené dialogy, přehnané reakce herců a taková ta strašně nepředpovídatelná zápletka, ze které bych zvracel, nakonec samozřejmě veselý happy end a všichni se milujeme..bla bla.. Nicméně i přes velmi slabý a laciný příběh, se v mém případě jedná o nejlepší díl taneční série Step Up. A proč? Jedná se o taneční film, to znamená, že prostý děj se dá lehce omluvit! Zpracování filmu je na jedničku, hudba, kostýmy, prostředí scén a konečně samotné tancování je skvělé, co skvělé, úžasné!!. Občas jsem měl na ústech ten "wow", jak mne některé taneční scény nadchly! Musím přiznat, že vystoupení TheMob v muzeu umění a ty skvělé vizuální efekty ve mne vyvolaly husí kůži. Neuvěřitelné choreografie, originalita sama, banda talentovaných a sympatických tanečníků! Jsem spokojen, film splnil prioritně co by měl! Příběh by neměl být složitý, důležité je věnovat se taneční choreografii, ukázat nové taneční kreace a prostě celou dobu hlavně tancovat tancovat tancovat na plné pecky! Královský taneční film! 70% (16.10.2014)

Bylo jednou jedno království, kde tanec řešil všechny problémy, i ty nejneřešitelnější. Princové se zde mužně plácají po zádech a neustále se chválí. Ale zničehonic je tu chudý chlapec, který by si přál princeznu všech tanečnic, ale její otec by s tímto svazkem nemohl souhlasit. Jak jinak by ji tedy mohl získat, než právě tancem. Chlapec tedy dívku zavede mezi své chudé společníky a ukáže jí, jak strašně musí žít, kvůli jejímu hroznému, megalomanskému tatínkovi. Inu princezna se rozhodne bojovat s chlapcem proti utlačování jejího královského tatínka. Spojí armádu tanečníků, kteří skáčou na trampolíně o sto šest a špulí zadky na všechny okolo. A nebyla by to správná pohádka, kdyby tento tanec tatínka nezlomil a ten nesvolil ke všemu, co si jeho dcerunka přála... zazvonil zvonec a pohádky je konec... brrr, hudební videoklip roztažený na hodinu a půl. (18.09.2012)

'Za to, že jste čuměli na blbej film, si můžete sami,' pomyslím si obvykle, když narazím na hodnocení jednou hvězdičkou nebo odpadem. Informačních zdrojů (TENTO nevyjímaje) je dnes dost a bolestným zážitků se lze snadno vyhnout. Na „Let's Dance: Revolution“ jsem jít musel, šlo o pracovní povinnost. A bylo to peklo. Že se nebude jednat o Bergmana (ani „Bezstarostnou jízdu“)jsem věděl, ale to, co jsem musel prožít, mi vyrazilo dech, připravilo o několik posledních iluzí a utvrdilo v několika paranoidních podezřeních (např. že generátory zápletek, naznačené Orwellem, skutečně existují, jedou na plné obrátky, neboť tohle nemohla zplodit lidská bytost). I přes pitomý scénář, nabuznělého hlavního hrdinu, ultra-mega-klišoidní dialogy a kreténskou hudbu (až na nasteroidovaný sampl „Pyramid Song“ od Radiohead a zlomek synťákové nádhery „Wait“ od M83) bych se ale přenesl – jde o devadesátiminutový videoklip, ne? Co mne ale zvedalo opakovaně z polstrované sedačky byl ne zcela nevinný pokus autorů navodit mylný dojem, že kroucení hýžděmi a saltování (ve značkových hadrech) mezi auty má jakýsi politický smysl (titul filmu „Revolution“ jsem dopředu chybně interpretoval jako deklaraci technologického posunu série a proto se nevyhnul jistému překvapení). Přestože o revolucích jakéhokoliv druhu nemám žádených iluzí a nejsem typ stavějící při každé příležitosti barikády, devalvující a nanejvýš konformní způsob, jakým autoři snímku naznačují způsob společenského protestu, mne hluboce pobuřoval a pobuřuje dokonce ještě teď, dva dny potom, co jsem se z kina po lobotomizujícím zážitku vypotácel – kdyby se autoři tomuto motivu vyhnuli, byl bych snad ochoten s přihlédnutím k žánrové škatulce hodnotit shovívavěji, přesto, že pro blbé dialogy prostě omluvu nenacházím. Pevně doufám, že ani individua mně neznámého druhu, kteří projekce tohoto typu filmů navštěvují dobrovolně, nebudou brát předkládaný a vlastně strašně cynický model ovlivňování společenského dění (něco chceme, korporace chtějí něco jiného, zatancujeme a korporace, kterým se náhle hodíme do reklamy na značkové hadříky, změní názor) vážně. Jeden bod za občasný důvod k hysterickému smíchu a skackavé kozy. (01.09.2012)

Už samotný začátek napoví, že se bude jednat o pitomost největšího kalibru. Choreografie je sice jakžtakž průměrná, ale scénář je na nic. Zábava asi tak do 15ti let, pro ostatní spíše nudná záležitost a ukázka toho, jak jsou v americe opět všichni bez starostí, happy a cool. Ale na tohle už mě nebaví se koukat. A úplně na konec nezbývá, než si položit otázku, jak mohla hlavní aktérka ve finále tušit, že bude tančit a vzala si pod sukni ty taneční bombarďáky. :D 30% (03.04.2014)

Příběh stupidní, klišovitej a obehranej až hanba. Ale co se patlat s kvalitou příběhu u filmu, kde o něj jde vlastně až na posledním místě a jeho účelem je slepit taneční scény, o který jde přece především. Tanec totiž vyřeší všechno, ať jde o lásku, která je ještě nasládlejší než v prvních dvou dílech, o strach, že nám jeden zlej pan podnikatel pro vidinu dalšího zisku zbourá naší domovinu, nebo o to, jestli dostanu angažmá v prestižní skupině, kam jen tak někoho nevezmou. Velké plus za to, že se se čtvrtým dílem konečně odstupuje od dance batlů a alespoň v něčem přichází svěží vlna, nesoupeříme tu už proti jiným tanečníkům, ale spojujeme se a chceme se dostat do povědomí milionů, což nedokážeme, pokud nebudeme doopravdy originální. A veškeré výstupy, ať už v galerii (můj favorit), restauraci, business centru, nebo ve finále, za to doopravdy stojej. 3D: *** mi tentokrát nepřipadá tak efektivní a promakaný jako u předchozího dílu (který má naopak jedno z nejlepších 3Dček na trhu), na efekty je umírněné (stojí za to snad jen u létajících bankovek a ve finále) ale i tak je celkem pěkně prostorové a zábavné. K tomu všemu třešnička na dortu v podobě sexy Kathryn McCormick, která mě udržela v pozoru, i když všechno ostatní začínalo selhávat (mňamózní jako Julia Voth). Všeho všudy asi nejzábavnější kousek série. 70% (16.04.2013)