Z makové hůrky

Goro Miazaky podruhé, tentokráte ovšem kvalitně, hlavně díky ději, který tentokráte není tak brutálně odfláknutý (což ovšem nepřipisuju taťkovi Hajajo Mijazakimu, který psal scénář, jako spíš tomu, že tenhle film nemá dějově tupou předlohu). Tenhle film u mě boduje tím, že je malý s osobní a tak nějak hřejivý (což například taková Princezna Mononoke není a proto je nedostižná, ale to je zas na jiné téma), postavy jsou tu sympatické a celé to má takovou příjemnou atmosféru, které dopomáhá zasazení do přelomu 50/60 let a studentoidní postavy, ovšem modlím se ku všem pohanským bohům celé Evropy, Ghibliané, příště tomu nasolte koňskou dávku fantasy, nebo konečně zkuste sci-fi, nebo něco dramatického, ale... Už ne nic takhle nekonfliktního a vzájemně zaměnitelného, protože včera jsem viděl Zvedá se vítr od Hajaja a nemůžu si pomoct, tyhle filmy jsou si pocitově tak podobné, až to bolí, což nesluší jménu Ghibli ani jménu Mijazaky, pro tyhle dvě jména je totiž finální resumé "Dobrý film" spíš urážkou na cti, jíž by měl následovat souboj na ostří rohu jednorožce. "´Trochu úcty, ty druhořadý alchymisto!!´" PS: ano, vlastně kritizuju i vyzdvihuju ty samé věci, vesmír se s tím bude muset smířit. (17.06.2014)

Pomalý, nekonfliktní a nedramatický - přízviska, která by jindy značila negativa, v případě druhého režijního počinu Goróa Mijazakiho představují slova chvály a konstatování znaků výjimečného díla. V překotné době, v kontextu hyperafektované japonské kinematografie a obzvláště pak v rámci tamní hysterické animované tvorby představuje "From Up on Poppy Hill" unikátní skvost. Obzvlášť když uvážíme, že se žánrově jedná o romanci a nostalgický film ze zlatých let dvacátého století a když jej porovnáme s jinými takovýmito filmy japonské produkce posledních deseti let. Zatímco kasovní trhák "Always - Sunset on Third Street" a jeho sequely i napodobitelé po vzoru "Vyprávěj" charakterizuje obsesivní ulpívání na detailech výpravy či titěrné oživování ikonických budov příslušné doby za pomoci speciálních efektů a až propagandistické vyzdvihování tradičních hodnot zosobněných pitoreskními figurami, projekt Studia Ghibli se drží decentně při zemi a historické dějiště si bere jen jako opodstatnění pro styl vyprávění o mladických nadějích. Že se jedná o historickou éru divák pozná až mimoděk z prvků v druhém plánu a konkrétní určení roku děje přichází až cca v polovině filmu v podobě plakátů na nadcházející olympiádu. Stejně tak i zdejší romance nejen že se vyhýbá genderovým schématům jinak v anime glorifikovaným a hypertrofovaným, ale zcela postrádá jakýkoli afekt, i strojenou cudnost. Vztah ústřední dvojice je naopak i bez přemíry slov úžasně hluboký a dramatický. Jen se stejně jako vše ve zdejším vyprávění odvíjí v decentních a velmi pozvolně se vyjevujících projevech. Jestliže režisérovy předchozí "Příběhy ze Zeměmoří" zatěžovaly ohromná přemíra děje a obšírnost světa a jeho mytologie, pak "From Up on Poppy Hill" je jeho důsledným protipólem - příběh, který by jinde vydal na jednu epizodu seriálu zde dostává veškerý prostor ke klidnému rozvinutí. Dějové zvraty zde mají podobu klidně konstatovaných a vyrovnaně přijímaných sdělení a dramatický vývoj nemá podobu strmé sinusoidy, nýbrž připomíná spíše vlnky na poklidném moři. Právě těmito postupy se podařilo vytvořit retro film, který diváka pohltí svou podmanivou atmosférou starých bezstarostných časů, ale při tom nikdy nesklouzne do melancholie. (21.04.2015)

Pozvolný lidský příběh, který se točí okolo studentské klubovny a mladé ústřední dvojice. Ač režii tentokrát neobstaral sám velký Miyazaki, ale jeho syn (pro kterého to byla režisérská druhotina), film se za mě zařadil mezi přední desítku Ghibli filmů. Oplývá klasickou ghibliovskou atmosférou, nenuceným a prostým, avšak příjemným a hřejivým příběhem, a také hezky vystihuje mladického ducha včetně patřičné dávky romance. Za mě nic nechybí a ráda se na film podívám někdy znovu. ~(4,3★)~ (30.04.2022)

Syn Hajao Mijazakiho vo svojom druhom filme predostiera komorný príbeh zo študentských čias, v ktorom dominuje téma priateľstva, prvej lásky a akejsi hodnotovej revolúcie. Oproti jeho prvotine Príbehy zo Zememoria je príbeh omnoho ľudskejší. Dokonca by som si dovolil tvrdiť, že sa viacej hodí pre film zo živými hercami, než na animák. Dôvod je jednoduchý. Nie je v ňom nič natoľko zvláštne, natoľko zaujímavé aby to dokázalo divákovi vzbudiť ten pocit niečoho čarovného - teda toho čím je štúdio Ghibli povestné. Pre mňa to bolo síce veľmi príjemné pozeranie - kde hlavne motív ústrednej dvojice v pozadí a atmosfére prímorského mestečka mal svoje neopísateľné čaro, ale akási katarzia sa bohužiaľ nekonala. Príbehy ako keby viacej dbali na ľudský aspekt a namiesto poučovania o skutočných hodnotách a príbehoch o odvekom súboji dobra zo zlom, je tu vidieť akúsi snahu byť ľudskejší a stále krásny. Čo sa na jednu stranu aj darí. Na druhú stranu keď sa povie Ghibli tak sa mi v hlave objaví Princezná Mononoke a Spirited Away. Nie toto. (22.10.2013)

Ďalší z rady animákov, ktoré sú zbytočne animavané, pretože by mohli byť hrané, čo by spracovaniu príbehu aj viac sedelo. Štúdio Ghibli a Mijazaki opäť siahli po príbehu z minulosti - a je toho už veľa, akoby v súčasnosti sa nedali točiť zaujímavé príbehy. Japonská stredná škola je tak iná oproti napr. americkej, alebo našej - ako sa všetci spoja pre spoločnú vec, ako bez nárokov obetujú svoj nabitý čas a idú makať navyše - pôsobí to veľmi nevieryhodne. Do toho pokusy o humor, ktoré vyšli vždy trápne. Príbeh s telenovelovskou zápletkou v závere ma veľmi nezaujal. Chýbal podstatne silnejší dramatický prvok ako len zašlá strata jedného rodiča. Aj keď bol 'ghibliovsky' tradične silný v detailoch, animácie i deja. (23.10.2017)