Robot a Frank

Příjemně obyčejná oddychovka s poněkud podivnou představou o panu Alzheimerovi. Mám na mysli zejména trochu zbytečný faul v samotném závěru s překvapivým odhalením. Bez onoho "aha" by to u mě Robot a Frank měli za pohodovou a nenáročnou čtyřku. Filmová Výzva 2015 od tatanapope (31.10.2015)

Chvíli je to komedie. Chvíli drama o stárnoucím muži trpícím výpadky paměti. A pak zas chvíli "filosofický" film, který se zaměřuje na slavnou myšlenku: "Myslím, tedy jsem." Kdyby se tyto roviny dokázaly vzájemně doplňovat a kdyby mě některé zvraty přicházející v druhé polovině dojaly, asi bych teď Robota a Franka vynášela do nebes. Bohužel jsem ale měla pocit, že sleduju nekonzistentní dílko, které nakouslo řadu zajímavých témat, ale nedokázalo ani jedno z nich dovést do cíle. A které tak do měsíce zcela jistě zapomenu. (13.03.2013)

Robot a Frank mohla byť skvelá epizóda seriálu typu Black Mirror. Keby sa napríklad vystrihli vatové scény s dcérou, pretože jeden potomok by tu bohato stačil. Takto ide o veľmi príjemné rodinné scifíčko ako z pera Isaaca Asimova, na ktorého tu máme mimochodom odkaz v krstnom mene Langellovho vnúčaťa. Inak ten predvádza skutočne skvelý výkon a po chvíli zabudnete, že sledujete herca a máte dojem, že ide o dôchodcu s poruchou osobnosti vybratého z domovu dôchodcov na základe konkurzu. Pokiaľ budete dávať pozor, všimnete si Katherine Waterston v cameu ako usmievavú predavačku v obchode. Mimochodom ak by tu nebol robot, ale nejaký nový chlapíkov kamarát, na veci, a scenári, by sa zase tak veľa nezmenilo. 70% (16.02.2020)

Je to takové nenápadné. Výjimka potvrzující pravidlo: Rozpočet tady nebyl nijak závratný, a přesto se podařilo vyčarovat příjemný, zábavný a hlavně dojemný snímek o robotovi a stárnoucím důchodci. Jedinou vadou je fakt, že autoři nakousnou celou řadu otázek, dokonce i žánrů, ale nedovedou je ke zdárnému konci všechny. Dialog: "Sebedestrukce spuštěna." Hodnocení: 75% (05.06.2013)

Pekelně neotřelá aférka přestárlého Franka Langella s bezpohlavním uzlíčkem obvodů, v které hvězdičky ve vedlejších rolích září, až se štábu škvaří sítnice a celé si to obezřetně drží ústa od divákovy zadnice. Jistě, každý třetí záhyb smrdí šablonou a můj kritický schizofrenní souputník Ignác by bezpochyby dokázal vyšťourat nějakou prohnilou větev nebo zkaženou stoličku, jenomže to je v kontextu se známým žánrovým vlezdoprdelstvím naprosto irelevantní. Ani na vteřinu jsem nemusel znechuceně odvracet zrak a když jsem se sehnul pro mýdlo, tak se mě žádná vykalkulovaná sentimentální sračka nesnažila obskočit a to je jednoduše nevídaný úspěch. Frank nemá paměť, Robot nemá koule a oba mají potíže se zákonem, ale oba si to rovněž dokáží klestit stopáží s takovou grácií, nevtíravě, bez slzopudných výlevů, heroických obětování nebo teplého usmiřování, že pochybám přirážím dveře před ksichtem a ty čtyři hvězdičky solím se svědomím čistým jako žaludeční rosol lesní zvěře vyluhovaný v technickém líhu. (24.02.2013)