Dvě ďábelské oči

E. A. Poe v rukou skvělých hororových režisérů. Romero svou povídku pojal velmi poctivě a vypráví postupně gradující příběh o životě po smrti. Své oblíbené téma se mu opět podařilo zpracovat slušně a já se při jeho zombie strašení bavil. To Argento se s postupnou gradací nijak nepáře a vypráví zkratkovitý brutalitou prodchnutý příběh o pádu do temnot šílenství. Vystřihl bych zbytečně dlouhý a co do zpracování nepodařený středověký sen a byl bych spokojen téměř maximálně, a to i díky skvělé "šokantní" pointě. Oba za čtyři. (01.08.2015)

!!! ---- SPOILER ---- !!! U Romera poteší hlavne to, ako suveréne preniesol baroknú atmosféru Poeových poviedok do druhej polovice 20. storočia. V jednom momente ma dokonca zaskočilo auto na ulici, tak veľmi som sa ponoril do doby o tých približne 200 rokov späť. S príbehom je to slabšie, čo však v súvislosti s vyššie uvedeným neprekáža - je predsa jasné, kam bola zameraná najväčšia pozornosť. The Facts in the Case of Mr. Valdemar pôsobí ako čítankovo zvládnuté hororové cvičenie pre základné filmové školy. Neosobné, ale šikovné. Silné 3*. --- To Dario Argento je už iná káva. Na svojej miniatúre The Black Cat jednoznačne dokazuje, že má spomedzi všetkých talianskych kolegov svojej generácie najväčší talent, ktorému k dokonalosti chýba jediné - kašle na logiku (možno naschvál, aby ho z tej jeho milovanej komunity nevyobcovali...). Nie však v tomto prípade! Z odkazu Edgara Alana Poea síce zostali len zdrapy doslovných narážok, príbeh sám je však bezchybný - súčasný, ba dokonca moderný. Jednotlivé obrazy sú ohromujúce a výrečné, no vytvárajú iba sériu náznakov, ktoré u každého diváka môžu viesť k objaveniu iných odtieňov tohto príbehu. Veľký podiel má na tom tiež prejav Harveyho Keitela, ktorému nerobí najmenší problém presvedčivo vykresliť aj takýto extrémny a nevypočítateľný charakter, akým je fotograf Usher. Toho nakoniec stihne nádherná, starosvetská spravodlivosť, čo je v rámci žánru opäť krajne ojedinelý, zato ale divácky plne uspokojivý moment. Bezmála 5*! (07.10.2007)

Hezky jsem si u toho odpočinul. Obsah Dvou očí dobře popsal už Obitus a kusko. Souhlasím i s hodnocením, že první část je slabší než druhá. Plusem jsou velmi povedené masky a příjemné gore efekty. Romerova povídka zestárla o něco víc. Ta Argentova je svižnější a má pěkný look i 20 let od vzniku - je plná barev a vizualně krásně sladěná. Obě dvě části spojuje to, že moc nevyděsí, ale spíš poskytnou příjemný oddech znavenému divákovi. (07.10.2007)

Kdybych měl Due occhi diabolici shrnout fotbalovou terminologií vypadalo by to asi takto. V první půli byl k vidění matný výkon týmu horror hrajícím v červenočerných dresech a zajímavé momenty přišly až v poslední desetiminutovce poločasu. Po přestávkovém uragánu v šatně nastopilo mužstvo do druhé půle jako vyměněné, kouč E.A. Poe stáhl ze hriště nevýrazného Romera a pustil do hry slavného tvůrce hry Daria Argenta známého svou nezaměnitelnou technikou, který bušil do soupeřovy obrany a přidával jeden světlý okamžik za druhým, až postupně celkový dojem hry svého mužstva v zápase dočista změnil... První povídka, bohapustá romerova nuda je smetena z plátna fantastickou druhou částí..... (07.01.2009)

Reziser George A. Romero /Night of the Living Dead, Dawn of the Dead/ natocil len dalsi nudny a podpriemerny film. Film sa sklada z dvoch nudnych poviedok, pricom ani jedna nedokaze poriadne zaujat. Kulisy su podpriemerne, dialogy az nepocuvatelne. Prva poviedka obsahuje prisernu nudu a nema strasidelnu atmosferu, v druhej poviedke ide o ciernu macku a o tom, ako sa isty herec prepadava do akychsi halusiek kvoli tejto macke. Keitel priserne prehraval a nic nepredviedol ani E. G. Marshall /the Compulsion, Most u Remagenu/ : 30 % (15.03.2016)